neděle 18. září 2011

15.9.2011 Naskakuju do rozjetého vlaku....






Naskakuju do rozjetého vlaku. Plány byly mám sepsaný ještě měsíc a půl a nepublikovaný. Pak to skončilo u poznámek, pak jsme nestíhala ani ty poznámky. Jak jsme přebudovávali naše hnízdo v rámci možností do čistoty a funkčnosti večer nebyla síla ani stáhnout fotky natož dělat záznamy. Když se to zklidnilo a čekala jsem na desku do kuchyně tak jsem myslela že aspoň vytáhnu fotku z každého dne , když se mi vybaví příběh či hláška dne dopíšu krátký text a pak prostě navážu. Jenže jak jsem neměla ani čas oddělovat z karty ty nej fotky a jsou jen na dvd páč na záložáku došlo místo , přibývaly dny a ubývalo sil přišla jsem na to,že po 3 letech jsem zklamala a že v projektu prostě díra bude :O( Do toho jsem pro radost i v rámci prvních pidizakázek zpracovávala aspoň fotky nejnutnější. A propast byla čím dál hlubší. Jak ta Macocha co jsme na ní před cca 14 dny byli. Fotky z ní ještě leží v pc.

Po neděli mám odevzdat svoji první ofiko solo focenou svatbu a do toho dnes přišlo focení nového človíčka Nikolky a já si řekla tééééď a nebo nikdy. Prostě na tyhle něžný fotky nemůžu dát už od vás xkrát urgovanej pohřební rámeček jež jsem honila hromadným filtrem v Zoneru. Tak jsem kvůli Nikolce a odevzdání té svatby potila 2 hodiny novej podpis. Takže naskakuju s Nikolkou do rozjetého vlaku a pokusím se udržet, protože ta ztracená data v podobě Maruščiných hlášek mě mrzí úplně nejvíc.

Snad sem dodatečně něco dohodim, jsou vytrvalci jež nakukují díky. Ale teď jedu dál. Krabic jsme se ještě nezbavila, už fakt nemůžu, sotva se valim a až nastane kolotoč s prťouskem, jak mu říká Maruška, už bych to nedohnala nikdy. A ty krásný chvíle chci zaznamenat.

Takže jsme zas tady a doufám že se udržím, nic tak náročnýho jako tohle budování nás snad už nečeká…..

TADY aspoň shrnuto to, co jsme vyváděli za té mé velké díry.

Takže 15.9.2011 jsme si dali volno, dopoledne jsme něco ošolichala. Jindra zajel s Maruškou k tátovi a na zpáteční cestě ji nechal u našich. Do porodnice nemůže, má ještě rýmu. Po 15h mě vyzvednul Šneky s Jájou a jeli jsme za Míšou a Nikolkou do porodnice. Nazpátek mě vyhodil u našich a já šla pro Marušku. Ještě jsme to stihli na skok k Lence a pak kačeřím krokem jsme dovalili domů na 8h.

sobota 17. září 2011

17.9.2011 sobotní



V noci už nemůžu spát. Když už se složím abych se zas otáčela. Tak jsem se dopoledne fakt zmohla jen na vytvoření oběda a úklid po jeho přípravě a že byl řádnej, když mě Maruška pomáhala ten květák obalovat. Pak jsme zalehli všichni 3.

Chtěla jsem se dát do krabic jež mě tu ještě straší, a jdou mi dodělávat fakt jen po kouskách , protože jsem holt už jak kule. Jenže byla mobilizace. Otovi vytopili cosi v bytě tak hnal do Němec a teta Marie potřebovala do Ostružna s kytkami do kostela. Tak jsme jeli o 2 hodiny dřiv a vrátili se o hodinu dřív než by nám to vyšlo klasicky, ale já už zase byla KO.

Maruška ta měla den na přeražení, někdo nám ji vyměnil. Stavili se ještě s Jindrou v Bile a ona si vymohla párky. Řekla jsem že dnes je mít nebude, že jsme je měli včera vyjímečně a děti se prstě cpát párkama nemaj,že je spousta jiných zdravějších věcí. Že si je s ní, ale rozhodně ne dnes, když jsme měli včera. Maruška zezadu z auta pronesla „nebavte se o mě“ tomu jsme se ještě smáli, alpak nahodila takový chování a neposlušnost, že jsme rostli, večer dokonce lhala, byla se mě zeptat zda může ty párky, ji řekla, že dnes ne a ona Jindrovi šeptala v kuchyni, že to maminka dovolila. Takže přišla s ručkama na zadečku, dostala holt přes ně. Protože lhaní jí fakt neprojde. Snad se zítra snad vzbudí moje sluníčko. Dnes mi dopoledne znovu gratulovala, vytáhla si na to kytku z vázy. Ona je můj malej gratulant, když někdo něco má, přeje mu i několikrát za den.

pátek 16. září 2011

16.9.0211 svátek







Dnes máme svátek. Ráno jsme se ještě otočili v zahradnictví pro kytku mamče. Teda ta slečna mě rozsekala jak už dlouho nikdo ne. Vybrala jsme jednu a že z toho chci udělat nízkou kytičku pro malou slečnu. Slečna obsluhující tam připlácla kapraď, bylo to fakt chudý, řikám dejte k tomu ještě nevěstin závoj, protože květy byly vínovo bílé. Ona ho tam přidala a já myslela , že začne vázat. Ono prd, omotala to mašlí, rozpůlila ji napůl, nakudrnatila a vytáhla nahoru a HOTOVO. Měla jsem se bránit, jenže jsme tak pospíchala a k tomu z toho měla tak brutální šok z tohodle způsobu vazby že jsme fakt nemohla ani dejchat natož mluvit.

Jeli jsme do Ohavče, tam si dali kafčo, posbíralo se pár jablek. A ono bylo najednou půl 11. Takže domů ohrát oběd a na chvíli dáchnout.

Odpoledne na 4h jsme šli k bývalému Pennny kde otvírali nové elektro a hráli tam Maxíci. Maruška se vyblbla , vyřádila na skákacím hradě. Pak jsme šli do Tesca pro večeři do ruky a na WC. Potkali Horákovi a s nimi šli okolo rybníka domů. Než jsme doťapali dom a vyvenčili Ťapinu bylo zas po 20h.