čtvrtek 31. prosince 2009

31.12.2009 Silvestr aneb bilancování nad kotletou :o)))

Fotka nic moc a jako úvodní první do projektu nic moc. Ale svým způsobem JE o bilancování…. Ač v mrazáku maso je, měla jsem chuť udělat slavnostnější oběd, no jako vždycky no novej rok.. teda na ten jsem vlastně nevařila nikdy, vždycky jsme byli u našich , protože na nový rok by mělo být poklidno a to s Petrem nikdy nebylo, a schází se rodina, tu nedokázal P. s námi nikdy vytvořit.. chybělo cosi…klid pohoda, sounáležení….z JÁ se rodina nevytvoří…prostě jsem poprvé a s láskou a nový rok vařila oběd a dostala nápad, že bychom si mohli udělat kotlety. Na Silvestra k večeři a na Nový rok….Jindrova představa o kotletách na 2 obědy je kilo a půl.. Měli jsme je 4 dny a udělala jsmeje na dva způsoby.

Když krátce bilancuju…loni touhle dobou jsem si to ani nedovedla představit, že si budu baštit kotlety v takovým množství. Přebytky nemáne, nebýt Jindry tak ke kotletám ani nečuchnem, ale je svátek, tak ať si aspoň jazyk užije. Tenhle rok byl vážně nádhernej, však jsem už tady vypsala tolik, že už snad ani není co…První čtvrt rok jsem se teda plácala v jakési hluboké nejistotě a depkách z toho jestli se svou neprůbojností a vzhledem vůbec kdy najdu Marušce někoho, kdo by jí mohl být tím správným parťákem a komu by mohla jednou říkat „táto“ aby nás měl obě rád a já snad poznala konečně jak vypadá doopravdický štěstí. To jsem ani netušila, že s prvním jarním dnem poznám jak vypadá láska, ta opravdická …ne zbrklá a vytvořená na bezhlavé zamilovanosti, proto, že je někdo na nás hodnej… ale poctivě vybudovaná na pocitech, činech, slovech a skutcích…

Z našeho mála jsme objezdili spoustu výletů a srazů s fajnovejma lidičkami z internetu a propojili přátelství v reálu . Byli jsme v Jihlavě na Harmonii s diskuze o focení, v Hodkově se Salemem ač letní deštivý víkend, pod stanem byl úžasný, na mini srazu v Plzni kde se nám Maruška zamilovala do dinosaurů a s podzimem navštívili pro velký úspěch (a díky pomoci) ještě Škrdlovice a opětný sraz z diskuze o focení. Byli jsme s maruškou ve 4řech ZOO. V Jihlavě, v Plzni, v Chlebech a ve Dvoře. V Dětenicích na dětském dnu, na Velkém Všeštově. A bylo nám úžasně.. začali jsme fungovat jako rodinka a doufám, že budeme už navždycky. Protože klid a pohoda..to je naše motto. Nemám slov.. prostě ten rok byl nádhernej.

Sice nám navždy odešel strejček František :O( ale takový je život…Nemůže být je bílý…a jeho život naplněný a láskou a porozuměním , že by mu leckdo záviděl.. a tak by to mělo být všude… žít v klidu, pohodě a toleranci…někdy nám pocit jako bychom po něm převzali štafetu.. a tu je ctí nést…

Vím také o mnoha a mnoha smutných příbězích , teď před koncem roku zas přibyl jeden andělíček Nikolka, poznala jsem jí a její rodinu až ze čtení blogů holek, bohužel až v ten nejsmutnější okamžik.. děti by neměli umírat…..

Ať už je všem líp, ať je láska všude a kopce zdraví. A tolerance ať je ve všech…Ať je víc slz než pláče…ať se lidi mají rádi….a když osud přinese rány , ať máte hodně sil je překonat ..díky svým blízkým, díky svým opravdovým přátelům…



Jindra šel večer hrát a tak jsme si udělali jen takovej klidnej den s odpoledníma svátečníma pohárama a udělali s mini pár kravin :o))) Jindra pak jel hrát a my vzali i Ťapinku a šli pobýt k našim , byl tam pan Bucek. Na chvíli jsem poseděli hromadně a popovídali a po 21h jsme se vydali k Jindrovi do hnízdečka abychom byli připraveni, až na Marušku přijde spaní a Ťapina byla ve svým až začnou lítat bláznivý petardy. O zbytku Silvestrovské noci jsem se přepila džuem tak, že mi už bylo těžko :o) samotnou pít mě nebaví… Ve dvou decentně ano… Myslela jsem že si s Maruškou uděláme prskavkovej večírek,ale ač jí nemůžem kolikrát udolat, tak odpadla v jedenáct večer. Půlnoc jsem prožila na silvestrovské diskuzi a kecáním po Skypu a ICQ :o))) O půlnoci jsem vyslala SMSkou dvě slova na jedno telefonní číslo, přeju všem vše néééj, ale právě tyhle dvě slova na tohle číslo byly pro mě nejdůležitější…

Pak jsem šla spát už v půl druhý, žačalo mě být strašně smutno, padlo na mě těžké bilancování co bude v příštím roce. Jak málo se uvidíme s Jindrou až nám nevyjde na stejno směna. Jak je Maruška na něj zvyklá a jak se bude ptát. Jak mě se bude stýskat po těch mých sluníčkách v práci… Já sama vím, musím vydžet a vím že to bude peklo :O( vydržet třeba 5 dní bez Jindry. Ale Maruška chudák neví co je to střídání směn a neshoda…ta poponese těžce, že neuvidí strejdu a Ťapinku…

Důkaz přišel už v noci. Dokud nebyl Jindra doma, Maruška se pořád budila s brekem, nevěděla sama co chce, nebo chtěla strejdu. Jen co přišel v pět ráno z hraní, jak Maruška usnula jak špalek a už se do rána nevzbudila. …

A jak strašně to uteklo…mateřská dovolená byla nejkrásnější úsek mého života (teda pokud vymažu cokoliv s P. teď myslím dvojicí já a život s mojí milovanou Maruškou) a život s ní bude nadále nádhernej, jen ten čas , ty 3 roky, co jsme strávili jen a jen spolu a ona byla maličká a my na sebe měli moře času, to už nikdo nevrátí….prostě olééééé (v skrytu duše doufám, že si to budu moci ještě aspoň jednou zopakovat.

středa 30. prosince 2009

30.12.2009 Náplastník


Ťapina….jednou hodná a klidná :o))) Maruška si vyndala ze špajzky konzervu načatou kilovku , vytáhla si lžíci a šla ji krmit, to Ťapině nevadí, ta by žrala nejradši stále masíčko. Ale řízla se o konzervu. Šli jsme jí to čistit kysličníkem s tím ať se nebojí, že to trochu štípne. Tak byl trochu poplach že néééé. Ale když jsme začali lít, byli ticho po pěšině, sledovala jak to pění :o))) Pak jsme dali náplast. Poté se projevila jako její táta , jedna z vlastností kdy po každém píchnití pokud to šlo si hned bral neschopenku. Maruška najednou nemohla sedět sama na záchodě „protože mám náplástíček“ neuměla najednou komín po velký, protože má náplastíček…nemohla jíst, protože měla náplastíček :o)))) Tenhle rys vystupoval tak jasně, náš přistup byl bez kompromisu , snad ji to přejde a pochopí, že to nic není :o)))))


Maruška s mlíkem fakt netroškaří…..

K obědu jsme se snažili !udržet standart“ jak říká Jindra a pekla jsme kačenu. Jak byla v akci za 43 korun kilo, tak koupil čtyři, takže jsme v půlce :o))) Jelikož po svátcích zbylo spousta skorotvrdých rohlíků tak byla příloha žemlová nádivka. Mám jí strašně ráda a teď mi ještě připomíná strejčka z Bělé, dokud tu byl, a ještě mohl jezdit sám, svým béžovým polským Fiatem , tak babička často kvůli měmu dělala tuhle nádivku, ale s masem přímo vevnitř.



Po polední sieste jsme jeli k Jindrovým známým, něco pomoct na PC a dát si kafčo. Marušce se tam tak líbilo, že při odjezdu měla normálně hysterický záchvat, že s náma domů nepojede. Že zůstane tam. A to neměli doma ani děti. Nedala si to vysvětlit po dobrým , že tam nemuže být, že zas někdy přijedeme.. ze schodů jsem nesla řvoucí hysterické dítko jež nechtělo domů. Když jsem jí naváděla,n nejcitlivější téma, že by už nikdy neviděla ani babičky, tak odsekla „nechci už vidět babičky“ a celou cestu jsme poslouchali „nechci s váma, nechci maminku, nechci strejdu, nechci Ťapinu“ hádejte kdy nastal obrat :o))))) když jí skočila Ťapina do náručí…

Holky naše pracovitý....

Jak jsme pekli ...

úterý 29. prosince 2009

29.12.2009 jak to je...

Ráno bylo Jindrovi špatně tak ležel a my byly jak myšky a potichu uvařili chlebovou polívku. Ta byla tam mňamková a hostá, že jsme k obědu neměli nic jiného…teda Maruška si do mí přimíchala ještě měsíčky mandarinek :o))))) Jo a ženště tu byla na chvilku Lenka, než Jindra odpadl. Ježíšek tam Marušce nechal dáreček, dvě plyšové myši a sušené jahody. Po obědě jsme zalehli i my dvě , Jindrovi bylo líp tak šel k taťkovi a my pak v podvečer šli do Kauflandu pro něco k večeři a cibuli na vaření. Petr chtěl schůzku aby předal Marušce dárek k narozeninám. No už jsem trochu vychladla a teď když nemá na pití jsou setkání stejně krátká,ale bez nervů. Napsala jsem kdy , odpověď žádná , tak jsme šli do Kaufu až podle nás a on neměl na kredit a tu hodinu čekal venku. Protože já čekala na potvrzení že se sejdem a nic nepřišlo, neměl kredit. Ale čakal a doufal že prijdem. Poslední cílené setkáni na čas bylo přesně 22.2. to si pamatuju. Jinak nezájem. Dnes jsem zírala jak tam čekal.. nic to nemění, pořád nezájem, alimenty nikde, ale věřím že ji pořád miluje, že tam tu hodinu počkal až jsme přišli podle sebe..Maruška dostala dárek k narozeninám od něho, po měsíci.. mohl dřív, kdyby se choval normálně…Maruška řekla, že je to od Ježíška, přála si dinosaura a teď je dostala…. Třetí dárek za 3 roky života…budiž, jen kostatuju a jsem šťastná jak to je teď, nejde o dárky,ale o všechno. Přistup, toleranci, klid pohodu a to že neslyším ti šílenou větu „bojim táty, neci domu“ a že místo toho se schání po strejdovi když na chvíli zmizí :o))) Když si píchla jehlu do nožky tak na mě křičela at ji nechám bejt, když jsme ji chtěla pochovat a od strejdy joo, držela na něm jak klíště, nevím zda brečet. Smutkem nebo štěstím…



pondělí 28. prosince 2009

28.12.2009 Zima a teplíčko

Maruška si píchla jehlu do nožky, nevím kdy tam spadla, byla na skříni ve špulce,najednou byla v nožce. Tak jsme na bolístku dali nanuka „kukačku“ dělala kraviny že je studenej až ji lezly žebra,ale chutnal jí :o))))) svlečená je proto páč ta černá z něho strašně barví a pak musíme komplet prevlíkat a vyprat to nejde, takže pokud jsme doma, tak se automaticky svlíká…


odpoledne zustal Jindra doma a stříhal video a my se vydali k našim , koupit kabel a zprovoznit DVD od Ježíška,a by pak mohli marušce pouštět pohádky až si budou potřebovat odpočinout nebo něco udělat. Maruška mi cestou domů vytuhla na kočáře , to už se jí dlouho nestalo. Dumala jsem zda překážet s kočárkem u Jindry nebo ho nechat doma. Nakonec vyhrála vezze 2 že Marušku prostě vzbudím, Stejně by se za chvíli vzbudila a pak by kdoví jak dlouho nespala. Vyložila jsem ji a posadila na schody, že uložim kočár a ona tam zatím vytuhla znova :o)))) Spala tam jak bezdomovec po 20 pivech , bobek :o)))) pak jsem ji kus nesla ale s tou taškou to šlo spatně. Ona se vzbudila a byla zas veselé dítko co vytuhlo v 11 večer :o)))


na večerní pohodové lenošení jsme si uvařili s Jindrou punč…

neděle 27. prosince 2009

27.12.2009 na koledu...

Dopoledne jsme čekali na Lenku, jistým nedopatřením nedorazila. Na 11h jsem měla zubaře, Jindra hlídal Marušku a já jela. No byla jsem tak vytočená, že jsem tomu zubařovi nedokázala ani vynadat. Musím mít hlídání, jedu přes celé město a on mi jen zkontrtoluje provizorní plombu že drží a že ji nebude vyndávat,protože jsou svátky, co kdyby se to zbláznilo a bolelo pak. Zub mě taky trhat nebude, ze stejného důvodu…tak proč mě objednával mezi svátky..a v té mé chlebárně je toho tolik na práci, jak jsem kojila Marušku a jedla pomálu a mlíko na mě skoro nezbylo abych měla pro Marušku, tak ty zuby prostě dostaly počoudit…Já prostě byla za 2 minuty venku a mám zas přijít za 2 měsíce…Stihla jsme ještě poštu a jeden krám kde se Jindrovi jedna věcička za 29 kaček moc líbila, tak jsem mu ji jela koupit a ještě lékárnu protože se dost ošklivě říznul a potřebuje dát prstík do silvestrovského hraní do kupy. A za hodinku jsem byla doma. Maruška už spala. Jíst nechtěla. Pak si dal oběd se mnou. Zjistila, že jí nikdo nedá sladký když nesní oběd a po guláši se může utlouct, tak snědla talíř.


Pak volala mamča jestli jedeme do toho Ostružna. Byla už připravená a my to měli tak akorát tak jsme jeli. Byl tam koncert koled se starými nástoji a já aspoň Marušce v našem „rodinném „kostelíku“ (jsme tem všichni křtění a s dědou jsme se tam loučili) ukázala jesličky. A pak Ježíška. U něho konstatovala „od je dřevěnej“ :o)))))) No a to by nebyla naše Maruška aby se nepokoušela do kostela zavléct před ním pobíhající kočku.. :o)))))





Když jsme vycházeli Maruška koukla na Ježíše ve velkým a povídala „ono ho to bolí“ ….

Pak jsme šli všichni na kafčo v Péťovi, bratránkovi v sestavě my tři a teta Marie a babička, Koník už spal a tak Maruška místo živého aspoň prohnala ty v pokojíčku u dětí. Bylo to fajn, škoda že má tolik práce , že u něho to nejde častěji. Holt koniky a práce s nima stojí hodně času..

sobota 26. prosince 2009

26.12.2009 "šupajdi po svejch"





Mamča ráno udělala přepadovou návštěvu . Na kafčo. My do půl pátý sřihali video z Vánoc, no vědět to, tak oslavíme toho silvestra jež budeme slavit jindy a tak byla akce frk frk a byteček byl zas jak klícka (skoro, při akcích Marušky s Ťapinou to prostě nejde) . Tak jsme poprvé zyběhly poháry jež mi přinesl Ježíšek. On viděl jak mi u nich spadla brada no, ač je akutně nepotřebuju a jejich obsahu bych se měla vyhýbat obloukem….no co už, jsou nádherný a život je jen jeden…



Odpoledne jsme šli na návštěvu k tetě Marii. Přijela Janička s rodinou a zas nás bylo hodně jak to má být. Jindra odešel dřív aby skočil za taťkou. My pak šli za chvíli, svezli jsme vozík a Maruška před barákem povídá. „já pojedu a ty pošupajdíš po svejch“ tím myslela prosím nemohoucí babičku co nemá koleno a bez dvou francouzských holí nikam nedostane :o))))) To pošupajdíš o svejch má ode mě, když jí říkám že ji nebudu nosit, protože už je těžká :o)))


cestou domů jsme se pro něco stavili doma, už od minulého pátka jsme u Jindry, má v práci volno a u nás doma je 10stupňů. Tak jsme prostě tam. A domu si chodíme pro potřebné. Maruška potřebovala čůrat. Musela jsem ji vyfotit jak tam sedla oblečená a měla spoustu keců :o))))

pátek 25. prosince 2009

25.12.2009 první svátek...

První svátek Vánoční, pohoda , pohoda a jen pohoda. Po obědě jsme byli pozváni do Holína , kde se sešla celá rodina. No prostě pohoda, jak to má být. Scházíme se celý rok, ale o svátcích je tak nějak víc klidu a času posedět…a tak to má být….




večerní pohoda a kravinkování, Maruška ala netopír….


čtvrtek 24. prosince 2009

24.12.2009 Štědrý den....

od dnešním dni bych toho byla schopna napsat tolik a přitom jen dvě slova.. byl nádhernej. Zjistila jsem užasnou věc, že poprvé bych dokázala nebýt u rodičů ale jako samostatná jenotka s Jindrou jako rodinka. Ale ten musel za taťkou, aby tam nebyl sám a aby byl ve svým, tak jsme to prostě nakombinovali…Bylo to lepší i pro mamču, bylo to veselejší, to zlatíčko by jim chybělo…Ráno jsme si dali tradičně k snídaní vánočku a kakao a polenošili u pohádek. Na poledne jsem uvařila zelňačku jako doma bývala. Po obědě jsme dali kafčo a vydali se k našim . myslela jsme že Maruška bude spát v kočárku, jenže prd, řádila s Ťapinou. Jenže s jejím vstáváním bychom dorazili až někdy na večeři. Když se s námi Jindra rozloučil, Maruška div nebrečela. Ale pak už se těšila na babičky. Dědu jsme potkali jak šel ke Kauflandu že by ještě někde koupil pivo. Mamča mě uvařila kafe a já u něho v křesle vytuhla :o)))) odhaduju tak na půl hodiny páč proběhly jen 2 krátky pohádky, ale fakt jsem spala jak špalek . Pak jsme si šli s Maruškou vyrábět lodičky ze skořápek, moc ji to zajímalo a maminka si nutně potřebovala nafotit dítko svátečně že :o)))) myslím že se povedlo. Jenže Maruška tak rychle foukala že jsem prostě zapalovala a fotila. Jen dívat se na ně nevydržela :o))) pak mi už i utíkala, když jsem ji prosila ať chvíli nefouká, přestala se chtít fotit :o))) Tak jsem vždycky zapálila, připravila foťák a zavolala, že může jít foukat a to byl fofr :o)))) ale nějaký se povedly.




večeře tu byla coby dup. Maruška poznala, že nemá kapra a chtěla ho. Měla pangase. Prostě to nebyl kapr a nejedla. Bylo to jiný , ale kapra s kostmi mít nemohla.



Po večeři čas na sváteční grog a peciválek…kdyby o Vánocích nebyly peciválky, nebyly by Vánoce. Ty být musí. A tenhle grog miluju, naučila nás ho naše „Cecilka“ spousta lidí co nepila grog, tenhle miluje. Jindra na něj přišel , když už to nešlo jinak vychutnala aspoň sváteční tečku a hlavně natočil tohle úžasný video.. to je jen kousek….

Dodatek.. a když přišel, Maruška nechtěla u stolu sedět jinde, než mezi náma dvěma…Jak sedla mezi nás, byla z n ta nejhodnější holčička …



Rozbalili jsme dárky, byla tam toho hromada,bylo nás na ní spousta Ježíšků a byly tam krásné maličkosti , Každý dal co mohl, každý dnes své situace, cenu měly ty větší i ty maličkosti od srdíčka. Nejvíc tam toho měla Maruška, to bylo radosti :o)))) Maruška pořád volala „děkuju Ježíšku“ U Marušky vedl ten nejlevější dárek – dinosauří vejce ze kterého se vylíhne dinosaurus ani ne za 30 korun. Ona je prostě zlatá..


nejšťastnější byla , že nás má všechny pohromadě….


Pak jsme si udělali procházku domů. Poprvé jsme po štědrém dnu nespali u našich. Jindra měl nachystaného druhého Ježíška pod stromečkem doma. Precizně připravené zvonění , taky ho stálo hooodně času ale to vám líčit nebudu. Prostě Ježíšek zvonil stejným zvonkem jako u našich , jen jsme byli všichni s Maruškou. Co by člověk neudělal pro top úžasné ježíšovské tajemství . Ťapina si našla svůj dárek hned. A Maruška jí ho pomáhala rozbalovat. Nevím kterou z téhle série vybrat :o))) Sedačku Maruška poznala hned ač ji Ježíšek zabalit pečlivě do ubrusu a omašloval, tak pevní věta Marušky byla „ jé on mi přines sedačku „ nebo tak nějak. A Ježíšek fakt naděloval co bylo třeba i tady. Autosedačka se sype, a je do málo kilo a Jindra chudák dostal dárky jak po 20 letech manželství, ale když korunky nejsou a nutně to potřeboval. Žádné zbytečnosti,a a prostě s láskou. I kdyby byla pod stromkem pro každého zabalená sušenka tak je to dost. Vánoce u mě nejsou o dárcích. Byla prostě úžasný, nejkrásnější co je tady Maruška. První 2 roky byly manévry s Petrem, bral Vánoce jako svátek a že se doma muže pít pivo , když je svátek a podle toho to taky dopadlo….končím, škoda kazit nádherný den myšlenkou na něj. I když letos poslal SMS a já mu odpověděla, že mu přeju aby se choval tak k lidem jak by chtěl , aby se chovali oni k němu..







Pak jsem nasměrovala foťák na stativu a napáchala tyhle společný fotky…a Maruška ani nesfoukávala, byla hodná a dobrovolně se fotila. Byla šťastná, že nás má po kupě…

Když nepočítám dětství a kouzlo tajemna, tak tohle byly ty nejkrásnější Vánoce…seděli jsme dlouho do noci a povídali a popíjeli svátečně Johnyho Wolkera s colou. Jindra ho miluje a na Vánoce si vždycky jednu lahvičku koupí. A bylo to úžasný, mňamkový pití co už jsem si nemohla léta dovolit a přitom pití, beze strachu co bude, protože byla jen a jen pohoda…ohromná, nádherná, neskutečná…

A já doufám a věřím, že takovýhle už budu vždycky….


a TADY je výběr z příprav a Vánoc

středa 23. prosince 2009





Andělské Vánoce , hodně zdravíčka, pohody a štěstícka, moře lásky , hromadu splněných přání, pohodu všade a vždycky . Ať se vám neštěstí vyhýbá a radosti ať máte stále na rozdávání.
Foto: vlastní
desing: vlastní
anděl: vlastní :o))))