Logo projektu! Jeho nositel je oprávněn nosit foťák stále u sebe a fotit vše a všude,z jakéhokoliv úhlu a pozice!Zneužití se trestá pod pokutou úhrady pití na eventuálním srazu pro každého účastníka projektu! by Petja
Ahoj jmenuji se Liduš a mým největším koníčkem je focení. Kdybych nekoukala na svět přes hledáček fotoaparátu, tak bych trpěla jakousi podivnou slepotou :o)))) Dokumentuji svět kolem nás, čas nám utíká pod rukama a v těch fotkách zůstávají obtisklé vzpomínky. A já se ke vzpomínkám vracím ráda. Tady vám chci představit Svět, jak ho vidím já....budu ráda, když se vám u mě bude líbit
a díky projektu 365 jsem zdělila a zděluji náš příběh, jak jsme si prošli peklem do ráje. Pokud někomu pomůže, budu jen ráda. Vždycky může být líp, jen sebrat sílu a odrazit se ode dna, i když má člověk pocit, že už v něm není ani kapka energie, tak vezte že je, naděje umírá poslední a šťastné dny jsou blíž, než by jste čekali...
Po cestě cestě jsme se stavili pro pečivo a já Marušce koupila naposled ještě jednu stříkací pistoli , už dvě zrušila. V Oh. jsem vypila kafčo a šla hrabat seno. jen takový z přerostlý trávy a zjistila jsem že po pár letech co nesušíme a moc jsme se na něm nadřeli mám po něm absťák, po tom šustění apo tý vůni. Tak jsem si to fakt užívala i když mě bolely úplně neskutečně ruce. Tak nějak sem doufala, že se mi na mateřské dají do kupy a vypadá to na oficiální únavu materiálu :O((( No ale tu chvíli se to dalo vydržet. A Maruška jak mě peskovala, že nemám hrabat tam a mám hrabat tam a lítala tam s druhýma hráběma. Ala tak aktivně, že se mi ji nepovedlo vyfotit :o)))))
babička žehlila a pak si šla chvíli odpočinout. Maruška si takhle vlezla k ní. i s balonem :o))))
Po cestě cestě jsme se stavili pro pečivo a já Marušce koupila naposled ještě jednu stříkací pistoli , už dvě zrušila. V Oh. jsem vypila kafčo a šla hrabat seno. jen takový z přerostlý trávy a zjistila jsem že po pár letech co nesušíme a moc jsme se na něm nadřeli mám po něm absťák, po tom šustění apo tý vůni. Tak jsem si to fakt užívala i když mě bolely úplně neskutečně ruce. Tak nějak sem doufala, že se mi na mateřské dají do kupy a vypadá to na oficiální únavu materiálu :O((( No ale tu chvíli se to dalo vydržet. A Maruška jak mě peskovala, že nemám hrabat tam a mám hrabat tam a lítala tam s druhýma hráběma. Ala tak aktivně, že se mi ji nepovedlo vyfotit :o)))))
Maruška je velká pomocnice a já se vyřádila na kytkách, prstě pohodička. Přijel Ota pro Marušku (tetu) a klepal podložkou na klečení v záhonu malou Marušku po hlavě a omany to povídá „tam nejsem doma“ :o)))))) a pak mi Maruška začalavykládat , že chce spinkat u strejdy. tak jsem ji vysvětlila, že ne, že tam zítra uvaříme oběd, pak půjde spinkat domů, strejda půjde hrát a přijede až moc pozdě a tak budeme mít na starosti Ťapinku. Maruška poslouchala a pak mi na to řekla. „Chcihrát se stejdou, budu hrát na housle“ :o)))))) no já měla opět záchvat smíchu. ta Maruška je fakt hlava :o))))
Včera jsem vám zapomě ukázat zbytek včerejších fotek, bloger blbne už 3 týdny najednou hodí velké písmo a já topak dávám půl dodiny do kupy, už jsme se bála upravovat, tak je přidávám dnes, kdo má zájem tak TADY
Ráno jsem se probudila napůl slepá, pitomá hlava .zachránil mě čas kouzelné školky kdy Maruška koukala na pohádku a já mohla na půl hodiny zavřít oči. Pak ve zlepšeném stavu jse se šla dokurýrovat kávou :o))) Jelikož ráno jsem byla na odpis tak oběd byl pak frk frk, ale za slabou hodinku byl na stole. Maruška zdlábla a šla spinkat. Pak jsme jeli do Ohavče, na plotě se došušoval krteček , Maruška ho hned začala obskakovat a sundávat z plotu , že už je suchej, nebyl strčila jsem jí ručku dovnitř aby citila, že není, pak jsem ho otočila naruby aby vnitřek doschnul.. to jsem byla hned za teroristu. Maruška v šokuse slovy „maminko co mu to děláš :o))))))ale pak jsem jí to vysvětlila. V baráku však nikde nikdo……Když se povedl mamče na chvíli rozdýchat telefon,který jí docházel už když se mnou volala okolo poledne a nestihla do nabýt. Tak mě zavolala , že jsou s babičkou v nemocnici, že ji bylo špatně od srdce tak jeli se strejdou Pepíkem raději na vyšetření a že je pustí tak za 2 hodiny. A zas chcípnul…uf, co se dalo dělat,ale věta že je pustí za 2 hodinky šok zmírnila. Já však jsem zvyklá říkat Marušce pravdu pokud jen trochu jde, dětem přece jen nelze říct všechno. No a Maruška už ví co nemocnice a co je to nemoc tak chtěla za babičkami pořád jet. pamatuje si, jak jsme tam jezdili babičku potěšit . Prostě ať jsem dělala co jsme dělala nic jsem neudělala., Maruška se rvala z branky ven a nezajímaly jí ani práce zahradní jež tam milije. No což, jet domů nemělo cenu, když je venku tak nádherně
Tak jediné čim se mi povedlo Marušku dostat jiným směrem bylo focení za odměnu (chtěla jsem ještě do pole před Fandovský, nějakou fajn fotku do letního listu kalendáře ) a k rybníku na kačenky. Myslím že tu fotku konečně mám ….kačenky se teda nekonaly , došli jsme až skoro do půlky cesty mezi rybníkama. je tam několik metrů jen ouzké cestičky mezi dvěma rybníky. Rakosí bylo navalené na té cestičce od té vichřice, i to jsme prošli. Ale o kus dál byl v tom neužším místěpadlej ten velikej strom co tam byl. Byl vrostlý v břehu Ostružiňáku a padnul do Turka. I tak jsme si to užili. I když z Marušky jsem byla lehce v šoku, vím že jí vše zajímá, ale ono jí už nestačí říct brouk a tráva, ona chce vědět jak se jmenuje. Čmeláci se jí vůbec nelíbili , zato byla unešena slimáky. Zvěř jsem dala celkem do kupy až na jednoho brouka co je tady ta fotce, ten černý s červenými puntíky. Ale teda v trávách mám hokej. Kde bych tušila , že budu muset s dvou a půl letým dítkem už chodit s atlasem. Tak ví jen co to maminka. Vše si hned pamatuje, já chci její hlavu :o))) tak zná bodláky, čekanku, sedmikrásky, jetel….od čekanek a jetele byla úplněfialová louka….
Na zpáteční cestě bylo přeslimákováno, nějak ty potvory navečír vylezly, Maruška z nich byla nadšená a neustále zkoušela jejich pružnost :o)))) To zkoumání světa je užasné. Třeba u vrb jí zajímalo co to je. Ukazovala na mladé vrby byla zabanené proti okusu zvěří. Tak jsem jí vysvětlovala že zvířátka hamají kůru a co to kůra je , že na těch malinkejch stromečkách je nejlepší, že by jí zvířátka snědla a stromeček by už nevyrost. Kdyby mě někdo říkal, že tohle už chápe takhle malý dítě tak mu nevěřím, Maruška hltala každý slovo a fakt chápala.. asi z ní bude bioložka :o)))) Sedí na bobku u každé kytičky , honí každého brouka… snad to po mě nebude chtít za chvíli latinsky :o))))))
Vrátili jsme se na 7hodinu , babičky už tam byli. Babička „druhá“ krájela na záhrobci zelí. Fotka silně dokumentační. Maruška k ní běžela otevřenou náručí a volala své „babičkáááá“ dnes mě to bralo za srdce vůbec, nemocnic se bojím a hodiny ani minuty není ani mladej, tluče mi srdce až v krku a doufám že tohle ještě hodně dlouho bude. Ještě jsem večer zatavovala na krtečkovi popruh, aby ho Maruška už mohla vzít, třepil se moc, možná proto ho vyhodili, nebo dítko vyrostlo, nevím. byl tam s dalšíma hračkama, tak spíš to druhé. Pás jsme zatavila nad svíčkou, ale víte co to bylo za ryk „maminkoooo co to děláš krtečkoj“ :o)))) Maruška se o něj tak bála.
Když jsme jeli domů rozhořel se za náma západ, celou cestu mě to nutilo zpívat „až se západ rudě zbarví, prápor zčervená jak krev“ ….. Montgomery jak vyšitý.
No a večer chvíle nepozornosti aMaruška špikovala chleba….ach ty dětské nápady….
Jindra byl dneska etickými povinnostmi a my s Maruškou jsme šli bojovat s úředním šimlem. Stihli jsme 2 ouřady ze 3 . aspoň něco. U jedněch dveří byla holčíčka co měla koloboty, Marušku prostě už dlouho fascinují tak se pořád lepila na holčíčku se slovy „máš kolečka, ukaž kolečka „ :o)))) Pak na oběd k našim. Maruška po těch ouřadech byla vyhládlá a unavená, že zdlábla oběd a odešla se slovy, jdu odpočívat, ještě poprosilababičku zda ji zazpívá. A pak spala tak, že ji nevzbudilo ani tom že u sousedů odřezávali balkon (dělají fasádu a balkony už zezadu) Pak jsme se přemístili do Ohavče, dali si nanukáč. Maruška mě pak peskovala , že jí už mám napustit bazén. Pořád „maminko jdi po vodu“ Maruška se cáchala a my jsme pracovali. Ale nedalo mi to vlítnout do terénu na pár fotek. Motýli jsem nahrála fakt velký na rozklik, jsou krásně chlupatý. Mohli být lepší, ale Maruška se vrhala za mnoudo záhonů a když už byl některéj ostrej tam kde měl být tak mu zase někde kus chybělo. ale já to natrénuju i v akci :o))
Pořád mě fascinují vrásky a léty upracovaný ruce, Babička je nejvíc k mání…
Možná mě někdo odsoudí, možná to někdo nedělá jinak :o))))U popelnice byl batůžek krteček, vzali jsme ho, že se v klidu podíváme co mu je. Dítko zřejmě odrostlo, má jen trochu vypáraný řemen a chtěl vyprat.Maruška se od něho nechtěla hnout. Tak jsme ho namočili a vyprali aby byl k mání. Maruška pořád hlásala šťastně „mám krtečka“ a v nestřežený okamžik nacucaného krtečka vytáhla z vany a dřela ho ručníkem se slovy „utřu tě, usušim“ Ručník byl hned durch, ale Maruška dřela dál :o)))) láska je láska ….
úžasné večerní světlo mi nedalo.. nasadila jsem 50 a už unavené Marušce slíbila odměnu za focení (do obilí nechtěla posledně jí to škrábalo) na Marušku mi světlo trochu uteklo , a dál už jsme se vléct nemohla, ale aspoň něco…bylo tak nádherně, že jsem povolala i mamču abychom byli někde s Maruškou spolu zase jednou.