12.7.2009 Krocení zvěře

Díky festivalu jsme spali u našich. Maruška vstávala v 6 se slovy „musím k babičce“ ta tam nebyla, ta byla ještě v Ohavči, tak okupovala dědu. Mamča nabírala síly tak měl taťka od rána zábavu. Ani jsem se ji nepokoušela zabavit, byla tak natěšená že je u babičky s dědou, že nezabralo ani ranní uspávací kakao, které ji normálně udrží v posteli do 7h . Taky to podle toho celý den vypadalo. U oběda už usínala u polívky. Nejedli jsme se teda dřív a jeli domů, neb jsme na 1h měli domluvený kafčo s Jindrou. Maruška vytuhla v autě a byla šťastná že se probudila u strejdy, i když byla unavená, vstávala brzo a v poledne tomu taky dala míň , jako by cítila, že je na území jež nejvíc miluje. Celý den jsem měl úplně jinou holčičku, co holčičku, když to nazvu hodně drsně, tak nevychovej neovladatejnej fracek. Nepomáhala ani domluva ani jedna přes zadek po třetí výzvě. Jen tuna trpělivost. Předpisové období vzdoru, dostala jsme i pár kousanců, slečna se v Plzni shlédla s dinosaurech. Řiká to předpisově s Ř, ale je jak z dïvokejch vajec. Vrčí, kouše a dokáže být zlá. No a z dnešním vyspáním.. jsem se stala celodenním krotitelem dinosaura. :o))))

Všichni jsme byli nějak utahaný, Jindra pouhé 3 hodinky tak jsme si udělali společnou procházku směr sídliště, on šel dospat resty a my na odpolední kávičku k našim s krabicí zákusků ze svatby co nám dal Jindra, s tím, že dáme kafčo a a půjdem na hříště. Cesta byla težká, Maruška každou chvíli ležela na trávníku, někdy i na chodníku a nechtěla dál, ne že by to neušla, něla z toho srandu. Zvedla jsme ji .Lehla si zas. Po břehu jezdilapo zadku tak má zelený rifle.. no jak jsme popsala víše…já jsem zvyklá na svou hodnou hočičku. Kdo má tohle denně, tak ho upřímně lituju. :o))) Tak jsme si pošmákli na kafču vyloženě nedělním, no a na hřiště jsme nešli, byla jsem fakt nějak vyždímaná a tahat a zvedat Marušku ze země, se mi fakt nechtělo. Tak si pohrála u našich, početla v knížkách. Tahle fotka je ze zpáteční cesty , kde ležela na paloučku a já už jí neměla sílu tahat, vysmátá… tak půl hodiny ukecávání.. vypadá to jak dobrá pózovačka a ono to bylo dítě neposlušné.

no ale zlobit se na ní nejde.. vůbec když mě natrhala kytku :o)))))

snad mi přes noc vrátí moji hodnou holčičku :o))))

11.7.2009 Festival Pod Zebínem

Dopoledne jsme si dali kafčo v našem pidibytě. Jindra šel za kšeftíkem a tak jsme dostali na starost Kapinku, aby se chudák do ranních hodin neprovalila. Tak Maruška byla nadšená. Dostala oběd a šla spát, protože jinak by nás z ní do večera trefilo, občas vydrží,ale když ne, tak není co závidět :o))) Ač jsem měla vše hotovo.. teda to co se dá dělat potichu , tak jsem s Maruškou spát nešla, tak moc jsem se těšila na odpoledne, že jsem stejnak neusnula. Aspoň se projevily veškeré moje úchylky . Ohromná láska k muzice a focení .. než se Maruška vyspala , trénovala jsem si ostření za mizerných světelných podmínek na malý předmět. Odnesly to Jindrovy klíče :o))) no nezadařilo se….tréning je potřeba. Maruška zrovna zabrala dýl, takže jsem ji vzbudila až v půl 3. Na její vkus brzo, když usnula v půl 2 , ale trošku se vyspat musela a kdyby spala podle svého tak maminka přijde o všechno krásné. Ve tři jsme se stavili pro Lenku,měla zrovna volno, tak tak jsme nabídli pracujícímu lidu kutru. Naložili jsme Lenku a vyrazili na Festival Pod Zebínem. Maruška byla urvaná že tam budou hrát a pořád si chtěla oblíkat sukýnku. :o)))))

Moc se jí líbili indiáni, na fotkách pak hlásila,že je to „motýlek“ no podle tvaru kostýmu z per ameriké krůty měla pravdu. ještě je mám doma a je mi z nich trochu ouzko… no dost. Připomněli mi tátovýho kamaráda Ludvíka , táťka ho poznal v Liberci v nemocnici při operaci zad. Věnoval se taky tomuhle koníčku , děsně fajn chlap. Byl u nás ani dvakrát, přivezl mi ukázat všechy tyhle serepetičky co si vyráběl sám , to co patří k indiánům. Úžasný věcičky, a uměl o tom úžasně vyprávět. O tom jak jezdil na srazy. O tom jak doma spí i jí na zemi. Sem tam jsme vyměnili SMSky, pak začaly chodit smutný, o životě, o tom že nemá cenu , a že už ho nemá sílu žít, prostě takový ošklivý řeči lidí co padnou na dno. Snažila jsme se jako vždycky potěšit, poslat vzpruhu. Pak to bylo tak nějak lepší a já neměla čas, byly to ty manévry nejhorší s Petrem okolo podzima, stěhování, policajti…Prostě všeho moc. Když jsme dosedla na zadek na Vánoce, protože na Vánoce jsem lítat odmítla, prostě si užít svátky. Tak jsem psala SMSky, na obě čísla, nedošla už ani jedna. Tak budu doufat , že ztratil oba telefony, nebo volačo, na to nejhorší se mi ani nechce myslet :O(((( Byl taková dušičky citlivá přirodní, tak nějak se bojím, že tu zradu života a přistup jistých lidiček , co měl blízko sebe a dost ho bolel, prostě se bojím, nevím kam zmizel , i kdyby teď nebo za mnoho let.. ať najde to vysněný indiánský nebe….

Liška na útěku :o)))))) Maruška byla z ní úplně nadšená, celý den i ten poté vykládala, že ji liška dala bonbony.

Něco z té úžasné atmosféry……

Mám spoustu fotek účinkujících,ale tahle mi říká, to „něco“ Martin Zajíček z Přecespolu , tahle kapela je ještě s Jičínskýma Kancema moje srdeční záležitost. Došlo mi kolik znám lidiček co tak moc milujou muziku, Zpívají hodně se zavřenýma očima, já se přiznám že nejradši taky, vnímá se mi líp, prožívá se mi líp, líp vnímám i ty nejskrytějši tóny. I Wabiho Daňka bylo hodně těžký vyfotit s otevřenýma očima :o))) Je to prostě droga, úžasná droga. :o)))))

Po mých srdečních záležitostech jsme nechala pohrát Marušku chvíli dole v parku, kde byly atrakce pro děti, i když byla nadšená, jen muzikou , ona je prostě celá maminka v tomhle…..

Pak jsme dojeli do Ohavče, vzali jsme s sebou Ťapinku aby se pořádně vyvenčila. Když jsem pro ní přišla skákala metr vysoko a pak letěla ven, myslela jsme že se vyčůrá,a pojedem, jenže jak viděla v autě Marušku , která tam čekala s Lenkou tak ani náhodou . Vyčůrala se až v Ohavči. Jen mi nějak nedošlo, že Lenka si s ní měl sednou dozadu, neb jak se naše holky neviděly, tak celé 4km do Ohavče probíhala intenzivní komunikace přes Lenčiný rameno :o))))

Vrátili jsme se akorát na hlavní program na Pacifik a Wabiho Daňka. nejradši bychom neodjížděli , ale bylo třeba přivézt mamču do Jičina, dát k nim Marušku a vyvenčit Ťapi.Takže jsme museli něco oželet….

Tak s prominutím ještě jednou Martina Zajíčka, důvod….původce nápadu dotaženého do konce, do úžasného dne. Dle cedulek šéf, pořadatel, účinkující, požární hlídka a pro ty z Moravy „Eten člověk přes ten festival“ či jak to bylo napsaný. Na týhle fotce je to děkujeme všem za tak úžasnej den. Naprosto všem od pořadatelů, přes účinkující až po diváky za tu úžasnou atmosféru. Díky všem a díky ti Martine za úžasnej dáreček z kamarádství. Bylo to všechno na jedničku s zářícíma hvězdama.

A na konec vrchol večera Wabi Daněk a Miloš Dvořáček. Na nich jsme zjistila, že jsem úchyl. Každej fotil z bleskem, jen já néé, že jo :o))) Mě těmhletěm fotkám blesk bere, vystoupnou cedule s nápisama sponzorů, i když díky za ně a díky vám :o) I když bez blesku nemaj kluci ve tmě to správnou pleťovou barvu, pro mě jsou prostě lepší, maj tu atmosféru, co si chci pamatovat…. a jsem trošku ráda sama za sebe, že jsem to při tý tmě zmákla na plnej manuál :o))))))

Výběr fotek TADY

10.7.2009 Máchalová

Dnes proběhla rannější mobilizace směr plantáž. Vyjížděli jsme už dopoledne, k obědu v Ohavči byly šišky s mákem . Maruška byl naprosto nadšená že může mlet mák a zpívala u toho „melu melu mák“ ale mám jen mlýnek samotný, mlela tak intenzivně , že je buď mázlá, nebo má kliku před obličejem.

Když Maruška po obědě vstala , dělali jsme naše milovaný velký bubliny. Sice má tahle totálně přepálený nebe ale mě se na ní líbí to nadšení.

Když Maruška po obědě vstala , dělali jsme naše milovaný velký bubliny. Sice má tahle totálně přepálený nebe ale mě se na ní líbí to nadšení.

Já odpoledne vzala nějaké věci co jsem potřebovala odvézt do bytu …pozor už jsem našla BOTY pytel jež byl totálně zarovnán, takže už nemusím nosit dvoje :o)))) No kdyby nějajaký super aleponěkud těžce jetý kecky :o))) Tak jsem odvezla ten těžkej pytel a ještě jeden, bez Marušky protože s jejím večným zdrháním táhnout tehle megapytel a ještě rovnat do sklepa to by bylo na dlouho. Byla jsem splavená jak myš , bylo to na sprchu a krátký kafčo s Jindrou . Jakej to byl nezvyk, když okolo nebouřily ty naše dvě děti. To jsme jim nemohli odepřít. jeli jsme pro Marušku do Ohavče všichni 3, to bylo radosti. Volání od dveří „ Ťapulínka“ a „strejda můůůj“ to bere za srdce…. „přijelíííí“

a pak provinilej výraz…..

Je to kachna, dělala takový kraviny , že během 10 minut na sobě neměla nic suchého a postupně se chodila svlíkat. Takže jsem domů odvedla mokré skoro nahé, ale nadšené dítě. Však byl večer teplý a byli jsme hned za barákem.

V lodžii byl country bál,v rámci festivalu Pod Zebínem ale musel jsme oželet, cena za ty naše úžasný děti, ale víc dávají než berou...

9.7.2009 Malá parádnice.

Je pondělí a já dopisuju teprvá čtvrtek a zjišťuji jakou mám ohromnou sklerozu. Už ani nevím co jsme dělali dopoledne, asi nějaká klasika,a le jinak výkladní skříň . Podle těch bot si jen pamatuju, že Jindra měl nějaký zařizování a na kafčo k nám dorazila mamča, nebyla tu už moc dlouho, je to přes celé město a zdravotní potvůrky jí to moc nedovolují. Ale byůa kdesi po mudrech či po úřadech tak došla až k nám. Maruška tady chodila v jejích pantoflích a byla nadšená.

pak jsme vyrazili s mamčou směr sídliště přes Kauf, pro banány, jedna z mála strav po které se mamče nic nebouří :O((((( a jeden obchůdek bokem města, kousek u Kaufu, kder mi mamča koupila kaťata a moje tělo 60-90-90 se do nich o kousek nezmastilo. tak jsme to tam byly vyměnit a místo toho jsem, si odnesla dvoje ¾ po 60kč. Kleply mě tam do očí jedny koukavý šatečky pro Marušku a jak jsem zjistila, že stojí pouhých 25kč , tak byly hned v košíku.

Maruška byla nadšená, že má „proužkovaný“ a „sukýnku mám“ okamžitě si je navlíkla a šla si pustit věž a začala se vlnit u country- :o))) Tady na té fotce bojuje s cedulkou. Najednou zjistila, že ji tam má, udělala pár pohybů hadí ženy a z těch zad jí utrhla :o))) To že ji tam určitě škrábala ta plastová spojka, to už jí bylo fuk :o)))

ač byl už večer, nemohli jsme ji ze šatů dostat, to nemá po mě, ale po babičce :o))) Tak jsem ji pod mě natáhla aspoň rifle. Dohromady to šlo, neb je to takové tričko delší proužkované. nahože u lip bylo tak nádherný večerní světlo, že jsem jí chtěla vyfotit u stromů, najednou že šaty nechce, začala je ze sebe sápat a přes mé protesty mi za chvíli zdrhala do půl těla jen v riflích. Povedlo se mi ji dohnat oblíknout a světe div se, ona začala sama pózovat. tak vznikla tahle srdcovka. Tím vznikl první den díry na blogu, neb jsem si večer s téhle série scrapla hned 3 fotky. Do nového úžasného kitu od PSTdesign

8.7.2009 Ňaminy

Uvařeno bylo tak jsem se vydali k našim dopoledne , jen tak na otočku. Původní cesta měla být na poštu, ale s tím jak dlouho jsem balila s Maruškou balíček tak bychom tam došli v poledne. Zrovna pekli ořechové listové šátečky, tak se Maruška hned dala do pomáhání.

Nakonec jsme tam zůstali na oběd. nějak se jim to šiklo a mě nakonec taky, neb jsme tam zůstali po obědě na dáchánek a to já vím, že je o Marušku postaráno , že když vstane, že si sama jde k mé babičce hrát nebo budou číst a já pak usnu líp jak za xx nocí a opravdu si odpočinu. Protože nemusím být ve střehu abych slyšela Marušku.

mamča šla s námi potom kus cesty , stavili jsme se v zahradnictví a pak i v Lídlu protože včera neměli chleba , to nás nakonec zdrželo víc než jsme čekali. Neb venku pršelo a my tam přečkávali nejhorší déšt. Tady Maruška nadšeně tlačí mamčinu tašku, má tuhle kvůli rukám bolavým, naštěstí apoň né kostkovanou jak říká. Akorát Maruška nejede po chodníku vedle mě jak ten kus cesty. Ale aspoň jsme někde společně.

Zbytek odpoledne popršelo a my jsme ho strávili u Jindry v pohodičce. Maruška jen při příchodu domů ječela, že domů nechce, už nepršelo, tak chtěla být venku. Nakonec se mi jí povedlo zabavit krtečkem a večeří. nějak jí dnes vytrávilo. Já žehlila neb už to bylo akutní a tím mým šoufl se to zaseklo na mrtvém bodě. A nakonec koukám, že Maruška si sama rozdělala další banány, tímto trhla rekord a spořádala k večeři 3 a pul banánu :o))))

7.7.2009 at žije deštník

Cák ví co to je, už druhej den je mi blbě. Dopoledne jsem tak nějak stihla uvařit a tak napůl vytuhnout u pohádky, Maruška sledovala taky byla u mě nalepená tak jsme jí měla pod kontrolou. Po obědě jsme vytuhla jak špalek, ale pomohlo to. Odpolední kafčo s Jindrou bylo jako všeholék. I když podivné stavy se prolámaly tam kam neměly, přesto se to všechno tak nějak neutralizovalo, aspoň trošku a život mě jen utvrdil v tom,že ve dvou se všechno zmákne líp :o))) Navečír jsme šli pak s Jindrou do Kaufu kvůli chlebu. Maruška si dnes od něho odnesla, tenhle starej deštník a to vám bylo radosti… od Kaufu domů jsem ho skládala snad dvěstěkrát, protože vystřelovací deštník, to je něco parádního :o))))

Cestou domů jsme potkali holčičku s kotětem, to bylo nadšení to i na deštník vystřelovací zapomněla :o))))

6.7.2009 svátek Pavla

Dopoledne bylo nějaké unavené, no byl to záhul o víkendu, nádhernej záhul. Maruška byla hodná, konečně zase viděla svou milovanou Ťapulínku a my projeli u kafča fotky.

Pak jsme se nadlábli, já nechala Marušku chvíli vyspat a pak jsme jeli do Holína na oslavu Pájovýho svátku. Miluju lekníny na jejich bazénku, už tam jsou takovejch let a nikdy se ta jejich krása neokouká. Maruška nás všechy rozesmívala . Strejda griloval kuřata na pohoštění a Maruška neustále obcházela gril se slovy „bude maso“ s nadšeným tónem a pak že „pálí, vyfoukáme“ když pak dostala do ručičky ugrilovaný stehno , tak byla to nejštasnější dítě pod sluncem.