Cák ví co to je, už druhej den je mi blbě. Dopoledne jsem tak nějak stihla uvařit a tak napůl vytuhnout u pohádky, Maruška sledovala taky byla u mě nalepená tak jsme jí měla pod kontrolou. Po obědě jsme vytuhla jak špalek, ale pomohlo to. Odpolední kafčo s Jindrou bylo jako všeholék. I když podivné stavy se prolámaly tam kam neměly, přesto se to všechno tak nějak neutralizovalo, aspoň trošku a život mě jen utvrdil v tom,že ve dvou se všechno zmákne líp :o))) Navečír jsme šli pak s Jindrou do Kaufu kvůli chlebu. Maruška si dnes od něho odnesla, tenhle starej deštník a to vám bylo radosti… od Kaufu domů jsem ho skládala snad dvěstěkrát, protože vystřelovací deštník, to je něco parádního :o))))
Cestou domů jsme potkali holčičku s kotětem, to bylo nadšení to i na deštník vystřelovací zapomněla :o))))
0 komentářů:
Okomentovat