24.6.2009 Táta na 7 minut

Čas běží tak krásně že když dopisuju td 4 dny zpátky, že mám výpadky,a říkám , že je to dobře, teda, né ta hlava , ta je na prd, ale že se něděje už nic tak strašného co uvízne v paměti…..Když se pak vybavujou pomalu krásný věci je to paráda, třeba ranní sms zda dnes udělám tu dobrou roládu. To se to pak vaří, když druhý se na to teší a ocení to . Akorát jsem to blbec prozradila Marušce a ta postávala u dveří a chtěla už jít ke strejdoj. Dočkala se a já se vrhla na vaření za pomoci obou holek. Jindra oloupakl brambory na kaši no krásně mám to všem dohromady šlo. Když bylo hotovo, volala jsme Marušku že je oběd, naložila porce a šla druhou půlku rolády dát na balkon, aby rychleji vychladla a v malé kuchyni nezavázela. Maruška mi hlásila, že nemůže obědvat, že nemá židli.. no ona se řítila na balkon k tý půlce rolády v pekáči :o)))) Tam židle fakt nebyla :o)))))

dnes poprvé se mám povedlo uspat Marušku u Jindry po obědě, byl to boj,ale vyhráli jsme. Odpoledne poprchávalo, tak jsme se rozhodli bojovat se špajzkou, abychom v případě vyhlášení vaření oběda věděli co nám která nabízí, a co z toho vymyslet za mamku. V podvečer , když se to vybralo jsme šli ven. Cestou ke ke hřišti jsme potkali Petra. Nakonec jsme si připadala jak debil co lže. V první moment se s Maruškou uvítal jak milující otec, volal jí s otevřenou náručí. Uvítal se, šli jsme pak směr ke hřišti. On viděl, že mu jdou kamarádi do místní hospody, pískal na ně, ale neslyšeli ho.Jak když cítím neklid s podtextem, co mám dělat. Tak jsem mu řekla s úsměvem fakt v dobrém : „prosím tě běž“ a v ten moment mu úplně svítila očička. Přišlo mi, že jak když na to čeká, že je mu blbý po 5 minutách s dcerou , jen tak odejít. Fakt jak když na to čekal , přitom se může rozhodovat sám za sebe, kam chce nechce jít, svobody má už na to dost :o))) No tak se rozloučil, ještě se zastavil a sám od sebe mě povídal, že chce abychom se měli dobře, já na to, že se máme moc dobře a on že je moc rád. Na to, že podle hlasu byl lehce pod vlivem (každou desetinu promile mu po těch 5 letech cviku poznám na hlase) jsem zírala. Docela mě s tímhle překvapil, o rychlém odchodu ani nemluvím, no ale co už, mě to vůbec nevadí, jen mě přišlo směšný jak pospíchá za kamarádama….vím že to směšný není, že je to smutný, ale co už, je to jeho vůle…..

Mám pocit že ten naježenej kocour to vyjadřuje správně ...

Podvečerní momentky z hřiště

23.6. Praha

Ráno v půl 8 jsme jeli směr Praha s bojovým úkolem na kmenové prodejně rozlousknout záhadu s kamerou na kmenové prodejně . Což se nám aspoň částečně popovedlo. Na prochajdu to však nebylo. Pořád pršelo, tak jsme courali po obchodákách a průběžně hledali dořešení akce Zet.

Dali jsme si na Václaváku hambáče, u Mekáče zmrlinu, Jindra dostal nápad a vzal mě do 3D kina ,když pršelo a nedalo se courat Prahou. No prostě úžasnej zážitek, pohodička. Marušce jsme přivezli stříkací pistoli na léto. Mají ji i u nás, no ale aby měla něco z výletu, když jsme ji nechali doma :o)))) A bublifukk s krtečkem.Z obojího měla velkou radost. A já si fakt užila pohodovýho výletu po x letech bez namazanejch rohlíků v batohu (nějak na ně nebyl čas ani udělat) Fakt moc krásnej den . Odpadla jsem po půlnoci což je u mě rekord.

stříháme papouškům drápky. Maruška nadšená , Moc jí tam vidět není,ale já už nestihal couvnout pak už Lojzík (zelenej)uletěl

22.6.2009 Krmení

Vstávala jsem nezvykle bez Marušky o hodně dřív a ráno už vonělo kafčo. Přes veškerý ranní časy zralý ještě na spaní, se vstávalo krásně :o)))) Na půl 7 jsem se stavila pro taťku, byla jsem tam na minutu přesně, jinak ho znám,prostě uf uf…. Po dobu vyšetření a vzpamatovávání po výkonu jsem vyčkávala v čekárně a četla návod k fotáku. Co do ovládání nato jsem přišla hned , ale študovala jsem co další skryté funkce skrývá. Zarazil mě přístup doktora na taťkovo bolestivé skučení a dle slov babičky tam skučí skoro každej….Tohle bych vraždila :O((((

Pak jsem si vzala Marušku od našich a jela domů, neb na 10h měla přijít na kafčo paní Pristandová. Přenešenou buchtu jsem v ranním letu zapomněla u Jindry, tak holt byla na sušence, ale pochopila :o))) Marušce přinesla dobroty. Pořád nechápu Petra jak tak hodnou paní mohl tak podrazit :o))) Jak ji toho 6.6. vzal 800, - z tržby :O((((( Pak se Maruška vyspala a já odložila původní plán kvůli nutné návštěně na poště. Zrovna jsem odnesla reklamovat už zabalený fotáček.

Diky přeorganizaci plánů nám pak vzniklo úplné odpoledne bez závazků. Tak jsem si dali u našich kafčo a vyrazili k rybníku. Bylo tam úžasně, Maruška nadšeně házela. Když jsme před rybníkem se stavili v Penny pro štávu, tak volal Jindra, dostal nápad jet ráno do Prahy a cosi tam vyřídit.. Tak jsem se zeptala mamči zda můžem. Bylo to hodně běhání a byla zima a pršelo, tak jsme Marušku nechávali doma :o) Babička byla nadšená, že bude zase spát s Maruškou a tak jsem byla ráda, pomohla jí s večerním chystáním a vyrazila k Jindrovi abychom brzo ráno mohli vyjet.

21.6.2009 "takhle se dýchá"

Nedělní ránko a Maruška mě totálně dostala, ještě teď se směju. Neděle a tak jsem jí ráno udělala kakavičko a ještě na půl oka dospávala. Slyšela jsem jak v televizi ukazují dětem kurz první pomoci, dýchání z úst do úst. Jak jsme měla zavřený oči tak mě najednou chytla malá ručka za nos, druhá malá mě zatáhla za bradu , pusinku mi dala na pusu , trochu mě oslintala a pak povídá „takhle se dýchá“ No a tuhle záchranu ukazuje už asi 3 dny (mám skluz v dopisování, píšu dodatečně) byla jsem mrtvá smíchy :o)))))))

PO obědě jsme si dali kafíčko u Jindry a pak všichni 3 vyrazili ven. Vymysleli jsme takový podi výlet, jen na Prachov (cca 8km) ale ne do skal, jen tak do lesa, procházka k Pelíšku. Maruška byla jako vyměněná ,jak ji nemužu udržet doma, a těší se ven, bylo z ní uječený, histerický dítě, spala teda miň , ale ani při nedostatku spánku tohle u ní neznám. Vztekala se, že nechce do lesa, nepomohlo ani lákaní, že tam budou zviřátka , že tam potkáme Budulínka třeba, že až půjdeme zpátky, že si dáme zmrlinu. Odpověď zněla vztekle „nebudou zvířátka, není tam Budulínek, nechci zumrzlinu“ 3 krát jsem ji odnesla asi do 1/3 cesty do lesa, zdrhla mi zpět k Turistické chatě. Ani metoda my si dáme nanuka „za odměnuů že jsme byli hodný a Maruška až půjde do lesa tak dostane taky nanuka nefungovala, to zas začala ječet že chce zmrzlinu. Pak teda slíbila, že když bude zmrzlina že do lesa půjde. Tak jsme jí jí koupili, snedla jí a začala znova. Tak ji přistály na zadek tři, nezabraly tak 5 kousků a pak to najednou šlo. Prostě mi někdo na ¾ hodiny vyměnil dítko.

tady malý protestant.

V lese jsme potkali pejskaře. Škoda že nebylo víc světla tyhle fotky mohly bejt ostřejší, ale honička to byla super :o))))

Maruška si hned u Pelíšku sundala boty a chtěla chodit bosa , opička jedna.

Tomuhle slepýši říkala pořád „žížala „ Majzlík se vztekal, když jsem ho hladila, no komu by se to líbilo, ale když oni jsou tak heboučký :o))))

U Pelíšku jsme potkali pejskaře s klukem mladším než Maruška- Tak se vyblbli psi, děti, a my popovídali, prostě prímový odpoledne.

Další fotky TADY

mamča mi odpoledne volala,že taťka musí být ráno v 7 na vyšetření . Tak byla změna plánu. Původně jsme měli spát u Jindry,ale takhle to bylo složitý. Mě se tam chtělo moc být, na pidioslavičku bez alkoholu, jen to dnes byly rovné 3 měsíce štěstí. Od prvního jarního dne , do prvního letního dne, prostě nejkrásnější jaro mýho života :o)))) Plus jsme ještě řešili jednu záhadu s programem ke kameře. Vyřešila jsem to tak, že jsem Marušku přemístila na spaní k našim, abychom ji nemuseli na to taťkovo vystření brzo ráno budit a přemisťovat. A já šla spát k Jindrovi,s tím že za ranního kuropění dojedu pro taťku.(Nakonec tohle moc pomohlo, protože taťka se Maruškou před tím hnusným vyšetřením rozptýlil) A večer že se popereme s technikou . Nakonec jsme se prali jen se slovíčkama, protože se náhle ohlásil táta Béďa že jsou s Alenkou v Jičíně, jestli s nemůžou stavit na kafe. A tak jsme dlouho povídali a pak šli rovnou spát, protože ráno jsem měla vstávat hodně brzo.

20.6.2009 Višně

Sobota, měla jsem namířeno do města pro papír a slídu ale taťka Jindry vymyslel akci Zet tak byla změna plánu. Naplánovali jsme rychlooběd u Jindry. Skořil ná nákup a a pak jsm eto uklohnili. To byla teda porce, no ale já smažák miluju a neměla jsem ho už pěkně dlouho. Nacpali jsme se tak, že jsme byli zralí zalehnout, ale Maruška nedovolila. Nadšená přítomností Ťapulínky a že je u strejdy, že nezabíralo vůbec nic. Ani že po probuzení dostane odměnu a zmrzlinu :o)))))) no já lehnout tak po takovým obědu usnu na fleku.

Jasně že zavrnělo auto a Maruška byla tuhá. Tak jsem auto dala na dvůr, abych mohla pootevřít dveře a Marušku jsem nechala chvíli vyspat. Ne dle vůle, protože by mě pak skákala po hlavě do půlnoci. Ale ona je dítko úžasné , po hodince spánku a probuzení je to dítko veselé.

Jen chvíli než se rozkouká

a pak jsem šla trhat višně, Maruška pak za mnou přišla s babičkou a utekla mi s košíkem…

Zkouška pevnosti ruky, foceno teláčem, ručně ostřeno, ale toho stébla jsme si všimla až pak,ale to jsem musela už jít za Maruškou. No musím ještě cvičit.

Jedna včela chlupatá, to je lepší rozkliknout na větší.

Odjížděly jsme trochu dýl, musely se dovypeckovat višně. Maruška pořád měla starosti , že nepojedeme samy, že pojede u babička, že počkáme.. vyvážela jsme auto ze dvora ,. abych mohla zamknout bránu a Maruška měla hned strach abychom tam babičku nenechaly. Jednu chvíli jsme ji naháněla, sundala si boty a ponožky a nadšeně lítala po dvoře naboso. Už aby bylo teplo.

Rak od Viky

Ani jsem si nestihla svoji srdeční fotku z dneška scrapnout jako první,ale Viky ji zpracovala úžasně děkuju

19.6.2009 áááááááááách

Ráno jsme byli plavčit, před létem naposled, co se týče kurzu. Nařknutí bez logiky mě trochu dostalo, zvláště když je tolik svědků pro pravdu, ale kašlu na to, kvůli Marušce to musím vydržet, Do 3 let by mohla jít ještě najeden kurz. I když konec budu muset nějak plácat s prací, při nejhorším za nás půjde někdo jinej.Po herně jsme jeli k taťkovi ,už tam čekal i bratranec Péťa, byl u zubaře, tak se tam jen tak stavil, takhle by to mělo bejt. Tak jsme chvíli poklábosili. ve dveřích jsme se akorát potkala s poštákem, který přinesl hmatatelný sen. Můj letitý sen, snila jsem o ní už tak 15 let, ještě z dob analogu a myslela jsem, že ještě pár let snít budu. je to zvláštní jak už se mi několikrát stalo, jak se živý sny plněj. Nechtěla jsme za nic mobil a takových bylo, že jo, a dnes už ho má pomalu každá babička. Pak se mi zdál několikrát živej sen, že ho mám. Pak jsem řekla našim, že přidu ráno a vrátila jsem se ráno a chytila jsem druhou o futra, to bylo v roce 2001 a mě bylo 24….. tak jsem to zkousla a mobila si pořidila (a od tý doby bez něj nemůžu být) ,abych se mohla hlásit ač v tomto věku ehm, mou koment…. a Pak se mi začalo zdát o autě, že jsme koupili. Všude jsme jezdili na kole, nijak nám nechybělo, sice jsem řidičák měla, ale tak nějak jsme se bála technické stránky věci, než se všechno naučím, co a jak je třeba atd… Pak babičce zjistili rakovinu a bylo jí třeba vozit na ozařování a koupě auta se rozhodla ze dne na den…a od té doby bez něj nemůžu být :o))) no mohla bych,ale život je tisíckrát jednodušší. Pak se mi na srazu FFF zdál živej sen, že mám zrcadlovku, vůbec jsme mu nevěřila, ač svý živý sny znám, že se plněj ( a bohužel i ty smutný) ale tohle nebyla akutní potřeba, jen velikej sen, co jsme si jednou chtěla splnit. A najednou jí držím v ruce. Nemám prý líčit, kdo co a jak, Spousta lidí na to měla svůj názor, v něčem pravdu měli, něco zas viděli jinak, neb nevidí do nás. Všechno má svý pro a proti, jako všechno. Teď už vím, že jsem udělala správně a tímto všem zasvěceným ať do stránky duševní, či finanční děkuju. Prostě držím v ruce svůj sen o pár let dřív a jsem šťastná jak blecha. Přes všechny rady že vystačím s levnějším Pentaxem, nebo tak jsem nakonec zavrhla, a přes přidušenost rozpočtu pořídila Canon, neb věřím, že teď už bude doopravdy líp a časem se bude dovybavovat a pak bych musela měnit všechno. A tak to je, jak to je.. no a já můžu říct jako o mobilu a autu, že „teď už bez něj nemůžu bejt „ :o))))) Já jsem šťastná, že všechno už je tak jak má bejt, pohoda, klídek, štěstíčko a tohle je třešinka na dortu….

Pak jsme jeli dom, dali si oběd, polívku a špercele s oříškama, ty miluju. A já dala Marušku spát. sice do byl boj, ale zabralo to, že když se vyspinká že pak půjdem odpoledne ke strejdovi a k Ťapulínce. Taky když se probudila to byly její první slova, chvíli kručela, než sem ji vysvětlila, že musí počkat až přijde strejda z práce.

Jelikož se vzbudil objekt na focení tak jsem, cvakla pár snímků. Kvalita nic moc, dnes celé odpoledne pršelo, a byla tma a tma a s bleskem to prostě není ono. Ale Marušce se strašně líbilo , jak ve foťáku klape zrcadélko, a tak skandovala „maminko ještě foť“ no neposlechněte jí, když tak krásně pózuje. To že je po mamince se projevilo už včera, kdy hustila do plyšového vlka od Janiček „udělám Ti krásnou fotku“ a jako foťák používala jakousi kostku z hraček.

Pak jsme vyrazili na kafčo a hraní s Ťapulínkou. Takhle vypadá naše pohodový kafe… jako by člověk lítal……

a ty dvě se mohly láskou sníst. Jen mi radost jeden příběh z dneška, a není jen na dnešek :O((((( Děj byl jak z pohádky a teď je to jak blbě vymyšlenej film dějem co jen tak nevymyslíš. Držím pěsti, moc a moc a o to víc si vážím každé kapičky štěstí, jež k nám přišla.