Dnes jediná fotka, rychlocvak ve školce u stolečku, tahle noční je nějak vyčerpávající, no asi to dělají ta 3-4 hodinky spánku ale říkám si, že to musím přežít. Odpoledne jsme byli s Maruškou nakoupit co budeme potřebovat na dorty, nikam jsme nepospíchali já stejnak neměla sílu cestou domů přes město , Maruška hned před svojí oblíbenou zeleninou chtěla myš, podestě domů se s ní mazlila pak ji zpucovala :o) :OD
1025
Ač mě tento týden čekaly jen 3 noční protože jsme dovolenou hlášenou měsíc a půl předem nakonec dostala , přesto byla náročný. Cestou do školky jsem stihla vyfotit jednu jakš takš ostrou fotku ,Maruška prostě do školky žene. Miluje svoje culíčky ,ale má je jen když mi ji připravují do školky u našich , já si dávám po noční půl hodinu spánku, abych sebrala sílu na cestu do školky. Cestou ze školky se stihla řádně rozplácnout,ale domu jsme nešli, to bychom se už nevyhrabali, tak jsme dělali chvíli ostudu .
Jsme s Maruškou doťapali až do velké drogerie , co byla odjakživa, sháněli jsme nesfoukávací svíčky na dort. Loni byla super nafocení, nemuselo se pořád zapalovat :OD Jindra měl ranní ale tak dlouhou že jsme se ani neviděli.
1024
Ráno mě nechali spát dýl kvůli noční zlatíčka moje. Venku bylo super hnusně a tak jsem si zahrála na macechu (Maruška teda byla moooc spokojená) a celý den jsme u počítače s malými přestávkami šolichala týdenní kalendář. Původně jsem myslela , že to nedám, jenže vidím jakou láskou mamča kouká do toho letošního a tak jsme se do něj pustila. Ač dárek za cenu nevelkou, je v něm mnoho práce, času a je dělanej s láskou. K našim jsme dojeli tak tak a já hned mastila na noční.
výsledek TADY
Ať víte že jsou i fotky tohoto ražení :ODDDD
Sobota a tradiční plavčo. Odpoledne jsme původně chtěli vyrazit nějakam abychom ještě využili platnost dálniční znánky ale v tomhle počasí se nikde nedá, bylo hnusně. Jediné co nás napadlo byl liberecký Babilon ,ale tam je to zase na půl dne málo a Maruška byla utahaná ukručená a já taky potřebovala polední dáchánek, tentokrát nutně, jak jsem byla doma nutilo mě to večer pořád a dlouho něco šolichat a narostl mě těžce spánkový deficit. Tak jsme aspoň v podvečer zajeli do Ohavče dovézt a naistalovat setobox, aby jim tam zase šla televize. Tak jsme si aspoň dali kafčo u kamínek.
Jindra to dnes nějak nestih do práce , jel do Brándýsa a pak byl strašně utahanej a tak si vzal dovolenou a byl odpoleldne s náma. Bez oběda mě vytáhl na nákup na víkend a pak jsme jeli do velké hračkárny i s Maruškou , aby napověděla Ježíškovi co by ji měl přinést. Trochu jsme ji pozlobila , že musí počkat venku a to vám bylo doslova řevu :OD Nikam dál jsme nestihli jet v tomhle počasí se nic nedalo tak jsme si alespoň svátečně, aby si Jindra tu dovolenou aspoň trochu užil dali pizzu. Večer se konalo konečně rozlousknutí kokosu vrtačkou aspoň byla sranda.
Dnes po práci jsem vyzvedla Marušku a pak jsme zase jeli k našim, protože dnes měl přijít náš Martinek. Já mu prostě pořád říkám Martinek no, i když mu je nějakejch 18 a já ho chovala v peřině :o) U našich jsme byli do podvečera, ten půlden tak uteče.
Je to krásný že je státní svátek ale já musela povinně do práce. Byla inventůra. Do půl 9 jsme počítali jak o život a pak jsme čekali až to zadají do PC a tak jsme se do půl druhý nudili. Což se mi nestane v doma nikdy, možná jen jednou ročně na tý inventuře. Já z toho byla vyřízená víc jak kdybychom dělali, že jsme odpoledne asi na hodinu úplně odpadla. A pak jsem musela gruntovat páč ti tři si žili vlastním životem :D
1019
Jindra ráno vedl Marušku do školky, takhle sám měl premiéru, přišla mi sms o tom, že se mu nedařilo učesat palmičku, že to vyřešili jinak. Po školce jsme došli s Maruškou na nákup a pak se chystali na poštu, s nákupem se mi už domů nechtělo, s Maruškou je to na dlouhý lokte. Nakonec jsme před pekárnou kam jsme si zašli na párek v rohlíku potkali moji spolužačku ze školky a ZŠ a tak jsme chvíli pokecali a vyšlo nám to akorát, že na 5hodinu jsme mohli jít na poštu. Přišly kalendáře a já je potřebovala na zítra do práce, jeden totiž půjde až na Ukrajinu a tam jde pošta měsíc tak už to bylo tak tak.
Maruška se pak už domů courala a já v každý ruce těžkou tašku. Dorazily jsme domů ajá měla ruce až na zem, ale oběd na zítra jsme jim uvařit musela. Byla jsem utahaná jak kotě a stejnak šťastná že týden můžeme žít normálně.
Jelikož v práci mi nechtěli dát den dovolený , ani půlden ,abych zašla s Maruškou k doktorce ,dali mi jen paragraf. Tak jsme ráno hnala do práce . No pro mě by byl lepší i ten půlden dovolený nebo náhradního volna, protože bych večer nemusela jít spát tak brzo s pláchla bych nějaké restíky. Ale co už, hlavně že jsme s Maruškou k mudře mohla já a že jsme nemusela obtěžovat vytíženou babičku. PO čtvrt na 9 jsem vypadla z práce a jela pro Marušku, ta ještě vegetila v pyžamu u pohádek, když jsem ji přivezla ještě kostíky , jak jsme přibrzdila po cestě na pár minut v Penny tak samozdřejmě dostala teď hned strááášnej neodkladnej hlad. Pak jsem ji nabrala i s Jindrou, který jí hlídal a pak jsme zaparkovala na sídlišti a k mudře jsme se prošli pěšky , protože než bych ulovila prázdné místo u ordinace, bylo by kdoví kolik, takhle to bylo rychlejší a veselejší. Aspoň si pamatuju že to byl poslední teplej nádhernej podzimní den. Jelikož odpoledne byl už Jindra v práci tak jsme chvíli povegetili u našich , Já mamče aspoň pomohla s gruntem a večer jsme si ještě vyřezali dýni abychom si měli čím svítit. Tentokrát si ji užijem, týden budeme žít jako normální rodinka. Já po práci Marušku vyzvednu ze školky a večer budeme spát doma a Jindra ji tam ráno odvede. My dva se uvidíme jen v noci, pokud já už nebudu spát…prostě normální rodinka a já si ten týden moc užívala. Té normálnosti.
Podle fotek byla neděle nedělní,k obědu smažený Camembert a já vám aspoň naženu chutě bo víc fakt nevím asi chci od Ježíška velkej diář na poznámky.
1016
Sobota 13. aš na ní nevěřím, dnes by to sedlo. V práci mě to v sobotu vůbec nebaví :O( když si vzpomenu že jsme mohli rodinkovat. Odpoledne po načerpání trochy sil jsem se zmohla maximálně na to to doma tak nějak pofackovat. Dýně na balkoně už byla zraná na vyhození,ale byla parádnější snad víc než nová ale bylo to maximálně na fotku a do koše. Maruška má svoje princeznovský období, no vydrželo jí 2 dny , ale s dýní se chtěla moc fotit tak vznikla tahle srdcovka, opáčko se nekonalo tak je tam spousta chyb a jedna moje princezna bez chyby.
1015
dnes Maruška šla do školky . tento týden jsme se při odpolední apoň užili, ale tentokrát bych byla radši kdyby ne, to opaření bylo hnusný :O( Píšu se skluzem pomalu dní vím že ten den Maruška ošťavnila někakým krásným žvejkem a já prostě nevím…. :o( Tak aspoň listí cestou dom, je v něm poslední sluníčko. Do Ohavče se nejelo tak jsme aspoň uvařila oběd na zítra , když tu budou vegetit sami.
Jindra vyzved ze školky Marušku a večer jsem mohla jet alespoň domů. Moc jsme tam nepobyla teda, protože tak 3 hodinky spánku a zase zpátky do práce na ranní. Na mimořádku nikdo nechtěl,ale protože vím že za 14dní na ní nemůžu tak jsem šla.
Dnes jsme šli k zubaři, Maruška tam měla být poprvé, no já spletla datumy, měli jsme tam jít 1.11. já si prostě zafixovala, že si to pamatuju,že to bude výročí stálé smlouvy v práci , když nepočítám brigádu, tak jsme tam už 14let. Vzpomínám na starý časy, to byla paráda,člověk chodil do práce dokonce neskutečně rád, jak fajn to tam bylo. Byla tam jedna linka, 2 směny pár kancelářských a báječná parta lidí. Za odvedenou práci se děkovalo a za mimořádné směny se odměňovalo. No to si pamatuju, ale že jsme měli být u zubaře o 10dní dřív to néé no :D no tož nás přeobjednali na 22.12. fakt super datum pro ženu chytající vše na pohodové a klidné vánoce… Tak jsme aspoň došli k paní doktorce s papírem od pojišťovny. Tam ručičku Marušce převázali. Cestou domů jsme si užili sami a dělali radost. V pekárně si koupili koblihu do ruky a ty úžasný větrníky od halířů ke kafi. Jindra dneska spal a co v zimě ve městě aspoňjednou dáme v klidu u našich kafčo, sice jsme tam každý den v týdnu kvůli hlídání,ale čas posedět v klidu nikdy není. V papírnictví jsme si musela koupit igelitku,protože mě tak bolela ruka, že jsem nemohla na ní unýst ani ty 4 větrníky a musela jsem si je položit do tašky a nést v natažené ruce :O( tohle jednou dobře nedopadne :O(
V květince měli venku hyacinty za 32 kaček, mamča je miluje, tak jsme ji jeden koupili. Vlezli dovnitř zaplatit a tam na nás jukli tak úžasní panáčci, že jsme prostě musela koupit 2 na léčení smutníček. Mamče a Barunce. Snad pomůžou a zvednou koutky jako mě.
V zelenině jsem koupila Marušce zásobu mandarinek, no ta si jich naložila co hrdlo ráčí, no plnej pytlík a já si to užívala. Jako si to užívám už potolikáté, že je mi jedno, jestli koupim jednu mandarinku nebo 15náct. Že už prostě žijem normálně. Maruška si ještě vyprala gumovou myš a nechtěla ji sníst, nesla ji v ručičce a povídala, že u ní spinká. Když jsme došli domů , dala každýmu kousnout a bylo po myši :ODDDD Kafčo sice v klidu nebylo, protože než jsme se dohrabali domů tak už si mamča neměla čas k němu ani sednout, ale aspoň byl čas si popovídat. S Maruškou jsme u toho fotili panáčky,Maruška je aranžovala a děla že se perou že jsme je museli zachraňovat. Pak si před obědem ještě úžasně hrála na koníka, vozila zvířátka , fotka dokumentační ale srdcová.
1013
Dnes nás čekal převaz a jak zázrakem na chirurgii před námi jen 2 lidi , což se stává tak v noci tam a ne dopoledne ve všední den. Stihli jsme i pro papír na pojišťovnu , kde maruška tradičně nafasovala bombony pro babičku a dědu a než jsme jim je dovezli, skoro nebyly :ODDD a to jsme se tam stavovala chvíli po pojišťovně pro polotovar na oběd. Ale to je co říct, Maruška se ráda dělí o všechno. Ne že bychom jí chtěli cíleně ojídat, ale pořád lepší vychovat vstřícné dítko, co se ráno podělí, než uřvaného krkouna. Doma jsme stihli ještě oběd a pobejt chvíli. Jindra sice mžoural,ale vydržel :o)
Fotka, byla šílená mlha, ale musel jsem se smát, maruška mluvila sama od sebe jak maminečky z MMB, O týhle veži u nemocnice mlivila jako o domečičku s věžičičkou , kde to vzala fakt nevím. :OD
A auto fetáka narvaný na cestě , kde i pěší musí jit za sebou :D ale skoro to dojel :D
1012