Dnes jsme šli k zubaři, Maruška tam měla být poprvé, no já spletla datumy, měli jsme tam jít 1.11. já si prostě zafixovala, že si to pamatuju,že to bude výročí stálé smlouvy v práci , když nepočítám brigádu, tak jsme tam už 14let. Vzpomínám na starý časy, to byla paráda,člověk chodil do práce dokonce neskutečně rád, jak fajn to tam bylo. Byla tam jedna linka, 2 směny pár kancelářských a báječná parta lidí. Za odvedenou práci se děkovalo a za mimořádné směny se odměňovalo. No to si pamatuju, ale že jsme měli být u zubaře o 10dní dřív to néé no :D no tož nás přeobjednali na 22.12. fakt super datum pro ženu chytající vše na pohodové a klidné vánoce… Tak jsme aspoň došli k paní doktorce s papírem od pojišťovny. Tam ručičku Marušce převázali. Cestou domů jsme si užili sami a dělali radost. V pekárně si koupili koblihu do ruky a ty úžasný větrníky od halířů ke kafi. Jindra dneska spal a co v zimě ve městě aspoňjednou dáme v klidu u našich kafčo, sice jsme tam každý den v týdnu kvůli hlídání,ale čas posedět v klidu nikdy není. V papírnictví jsme si musela koupit igelitku,protože mě tak bolela ruka, že jsem nemohla na ní unýst ani ty 4 větrníky a musela jsem si je položit do tašky a nést v natažené ruce :O( tohle jednou dobře nedopadne :O(
V květince měli venku hyacinty za 32 kaček, mamča je miluje, tak jsme ji jeden koupili. Vlezli dovnitř zaplatit a tam na nás jukli tak úžasní panáčci, že jsme prostě musela koupit 2 na léčení smutníček. Mamče a Barunce. Snad pomůžou a zvednou koutky jako mě.
V zelenině jsem koupila Marušce zásobu mandarinek, no ta si jich naložila co hrdlo ráčí, no plnej pytlík a já si to užívala. Jako si to užívám už potolikáté, že je mi jedno, jestli koupim jednu mandarinku nebo 15náct. Že už prostě žijem normálně. Maruška si ještě vyprala gumovou myš a nechtěla ji sníst, nesla ji v ručičce a povídala, že u ní spinká. Když jsme došli domů , dala každýmu kousnout a bylo po myši :ODDDD Kafčo sice v klidu nebylo, protože než jsme se dohrabali domů tak už si mamča neměla čas k němu ani sednout, ale aspoň byl čas si popovídat. S Maruškou jsme u toho fotili panáčky,Maruška je aranžovala a děla že se perou že jsme je museli zachraňovat. Pak si před obědem ještě úžasně hrála na koníka, vozila zvířátka , fotka dokumentační ale srdcová.
1013
1 komentářů:
Lidu, s tím opařením si nic nedělej... já takhle neúmyslně "pomohla" Martinovi :-(... byli jsme v restauraci a chtěl si dát džus, akorát byla dost zima, tak jsem ho ukecala na čaj... zvrhl si jej do klína, takže měl puchýře na tříslech a pindíku - a navíc s tím šlapal na kole :-( :-( :-(...
... ale chtěla jsem jiné - NA TĚCHTO FOTKACH TI JE MARUŠKA STRAŠNĚ PODOBNÁ... pěkný den! JanaT
Okomentovat