17.7.2009 Zelená je tráva

Pátek ..dopisuju v pondělí v noci a nějak mi to splývá.. prostě úklid, vaření, hřiště, nevím, prostě pohodička. Maruška si pořád věšela na palec medvědy, se mi to moc líbilo,ale dalo to záhul vyfotit protože Maruška už je sundávala a já měla zrovna nasazený tele a musela zacouvat až do předsíňky a Maruška to vydržela jen za úplatu a jen chvilinku..tyhle méďové přišli krom jiného Marušce v balíčku, tímto děkujeme Pride, tohle Maruška moc ráda :o)))) Úplně jsem zapoměla popsat jeho vybalovaní den předem. Maruška nadšená, že je „to je po mě“ ručičku měla výhružně vzepřenou proti davu a hlásila „to je po mě, podělím, pučím“ a nemohla se dočkat až se do dokonale zalepeného balíčku prolámu: Vrch byl docpaný letákama a Maruška odrovnávala a prohlašovala „nemám ráda papír“ když se prolámala na obsah, vylezlo z ní úžasné jéééééé, A očička jí svitila. Jí udělá radost opravdu všechno :o))))

po krátkém šlofíku jsme jeli do Ohavče, já krom jiného sekala dvůr, strejda odvez sekací obuv a já měla plátky se základem bílým a páč jsem je nechtěla mít na věky zelené, tak jsem sekala na boso. No jelikož dvůr, tak jsme musela nejdřív vysekat kus pro bazének, protože pak bych ho už těžko přesouvala.. Maruška stála už svlečená a čekala až ji ten bazén, budu mít kam položit znaleji do něj vodu. V její případě to bylo tak napnuté očekávání, jako start raketoplánu „sojuz“ chvíli se bála sekačky a chvíli fakt brečela, nemohla nějak v rozrušení pochopit, že posekat trávu není nasekat zadek, protože chvíli brečela, že nechce nasekat . Já to řikala správně,ale ona si z toho udělala jedno slovo chudinka a brečela, že nasekat nechce. :o))) Dílo jsme stejně nedotáhla do úplného finále.Jelo mi tom čim dál hůř až v ďolíku po bývalém chodníčku z gumy,, po kterém zbyla jen prohlubeň se mi rozpůlila sekačka. Takže strejda bude muset svařovat…..

Čas na svačinku…..

a pár rychlocvaků. když jsme vyvážela kortouč se španátem ze sekání- No teda rychlo…Tahle je první, Maruška pak už nechtěla pózovat v trávě,chtěla jsem ji bez té zeleně v obličeji. Tak poprvé pózovala za úplatu , slíbenou pak doma dostala.

ted pár rychlocvaků, vážně nebyl čas, no a u týhle specielně…..jasně, že ne schválně, jsem zalehla do mraveniště… jak ti hajzlíci kousali……

ted pár rychlocvaků, vážně nebyl čas, no a u týhle specielně…..jasně, že ne schválně, jsem zalehla do mraveniště… jak ti hajzlíci kousali……

Maruška hned hlásila, že tohle je heřmánek a že voní a že se z něj vaří čaj. Ale ten úžasnej moment jak byla zabořená v kytičkách jsem nestihla.

V podvečer si ještě slastně trhala na zahrádce jedny s posledních jahod….

16.7.2009 Prostě kytky....

Dopolední pohodová klasika, ale Maruška šťastně hrnoucí se ze dveří a nedočkavá , že jde ke strejdovi a k Ťapince se mi prostě nenabaží. Jsem prostě šťastná, že je šťasná….Dnes jsme u Jindry vařili oběd, brynzový halušky. Maruška nejedla, dnes měla den, kdy nesnědla skoro nic, ani snídani, ani oběd,odpoledne jednu kostku buchty s rybízem a vybrala šunčičku z housky. Byl pařák a dusno, možná proto. No ona si to zas jindy vynahradí :o)))

Pak se vyspala a jeli jsme přemístit pracovní četu do Ohavče. Jelikož bylo tak teplo .. no teda ono už bylo,ale první, kdy jsme byli v Ohavči , tak jsme konečně poprvé vytáhli bazén. Maruška byla totálně nadšená a popoháněla mě s kbelíkem, když jsem šla pro vodu ohřátou v trubkách na zahrádku :o)))) Ta si teda povegetila…..dali jsme si kafčo a pracovali, já u toho samozdrejně stihla něco pocvakat. Mě prostě pohled přes hledáček dobíjí a mám radost. Když se nějaká fotečka povede. A Maruška si pošmákla na malinách.. nějakým záhadným způsobem žádnou nedosnesla babičkám,ač snahu měla… :o))))))

15.7.2009 Když se cesta táhne

Ráno jsme vyrazili k Jindrovi, dnes s dortíkem, protože má svátek . Maruška se opět nemohla dočkat, chtěla dort nést sama .. to těšení mi vždycky vhání slzy do očí. Tyhle slzy už jsou krásný… kolikrát se mi ani nechce věřit jak je všechno teď úžasný a pohodový, je to jak odměna za to peklo. A přeju to všem co se trápí , a až věří že bude líp, já tomu taky nevěřila, a teď jen zírám, jak je život vyváženej…. a dnes specielně posílám velký pohlazení Jarce

Maruška k obědu chtěla žížaly (špagety)jako já tak místo brambor k rybě dostala holt žížaly. Pak jsme si dáchly, já s radostí protože mě bylo dost šoufl… ti chlapi se máááj no a po pohádce končící v 5 hodin jsme se vydali směr sídliště se zastávkou v Lídlu pro brynzu na zítřejší halušky. Ta cesta k našim ¨nám trvala do Večerníčka. tahle fotka vypadá jak pózovačka, ale prostě není, jen Maruška opět visela na každých dveřích a okapu a schovávala se za všechny popelnice. A utekla mi hluboko od naší tradiční cesty do ulice, kdy bydlí Jindrův tatínek. Dnes jsme tam Jindru vykládali, vezli jsme ho domů, protože v poledne byla bouřka ohromná, to by s Ťapinkou zmokli a Maruška si už prostě pamatuje, kde Jindru vykládáme a tak mě tam utekla a chtěla je strejdovi. S bolavým břichem jsem ji netáhla na původni trasu a prostě jsme šli zadníma uličkama směr naši.

Abych nezapomněla , jak se Maruška pořád ptá po Jindrovi, tak dnes přišla s otázkou zda je Ťapinka taky v práci :o))))) i když se divím posledně ji zas bylo divné , kde Ťapinka je, když je strejda v práci. Zapoměla jsem u Jindry porci oběda na druhý den pro Marušku, položenou na stole, tak jsme pro ni šli , aby se nezkazila a Marušce bylo divný že strejda je v práci a kde je Ťapinka, tak možná proto se dnes ptala zda není taky v práci :o)))))) miluju ty dětský úvahy.

K našim jsme dorazili akorát na večerníčka , ač po něm normálně chodime domů, pobyli jsme tam hodinku, neb v daný moment bych domů ani nedošla.

Takže jsme vycházeli v 8hodin večer a ne spodem nejrychlejší cestou,ale tou o malounko delší, ale podvečerní město lákalo úžasným teplým světlem…

zase jsme viseli na každých dveřích .. no a potkali 3 psi. A Maruška se hned družila. Druhého zdokumentovaného nemám , byly s Maruškou fakt moc rychlý, ale právě z něho na mě padla nostalgie, byl to strakatý kokršpaněl, neviděla jsme jich za život moc, ale vybavil se mi Andy, toho měla moje babička ve Starém Sedle a tomuhle jakoby z oka vypadl. Tohle štěně bylo úžasný. Když už se mi povedlo aby na fotce nebyly ničí nohy, tak zas Maruška koukal dolů na pejska, tak jí říkám „podívej se nahoru“ v ten moment mi došlo, že musím příště oslovovat, protože Maruška se slovy „dej hlavu nahoru“ jí začala dávat nahoru chudákovi pejskovi.

Pejsek číslo 3 byl divoch, pěkně se vyřádili a Maruška by šla raději s ním domů než se mnou, jsem ji pak naháněla až za kostelem. Fotky mají takový zvláštní nádech…no omluvou jeto úžasný červánkový nebe…

S honění se psy byla Maruška udondaná, tak si sedla do zahrádky pizzerie na podloubí. Fotky nejsou úplně ostrý,ale na to jaké už bylo opravdu šero (21:17h) zírám co z fotáku padalo za fotky aniž bych upravovala korekci a ISO. Ten objektiv je prostě úplně úžasnej. Myslím tím Canon EF 50 mm f/1,8 II .

U těch fotek na mě čiši podvečerní pohoda teplého letního večera, tak přihazuju jednu zaseklou Marušku ležící na lavičce ,která před touto fotkou povídala „nechci domu, budu tady, jdi sama, ahoj „ No nejradši by byla pořád venku .. domů jsme dorazili ve třičtvrtě na 10. To měla pobíhání a sil k útěku a došli jsme domů a totální únava- Stihla se jen umýt a odpadnout a ještě vyházet peřiny z postýlky, nechce s nima spát :o))))) Přes všechny vzdory a bolesti to byla krásná podvečerní procházka. Miluju teplý letní večery….

Víc fotek TADY

14. 7.2009 Za racha....

Tahle je ostrá ta kde nemá, ale něco mi na ní přijde milého, Maruška měla dnes za racha-Rozsříhala svou největší kamarádku kočičku, to co se bez ní nemohla nikam hnout.U jíné hračky bych to snad oželela a bylo by.. dítko zkoumalo svět..ale kočička je prostě kamarádka, byla s ní všude, bez ní se nehnula. Tohle je prostě ublížení kamarádovi. Navíc mě nechtěla ukázat kam schovala nůžky a ty jsem z ni potřebovala dostat, aby ještě někde něco zase nerozšmikala. A to byly schovaný poměrně dobře a vysoko….Takže dnes nebyly zádný pohádky , žádná odměna. Jen dopolední kafčo u Jindry a odpoledne jsme byli doma jak v arestu aby věděla, že zatloukat se nemá. A ubližovat kamarádům už vůbec ne. Kde jsou nůžky jsme se dozvěděla až v podvečer.

Upekli jsme Jindrovi dort k zítřejšímu svátku.

No a tady důvod domácího vězení 115 děr velikých i malých.. kamarádům se prostě neubližuje…..vzpomínám jak ji Maruška jednou zahodila a já ji řekla , že utekla, že tohle se kamarádům nedělá,ale ať ji zkusí zavolat. Bylo jí něco přes rok a půl a volala „kočíkoooooo“ a slzy jak hráchy, tak jsme ji prostrčila mezi žbrdlením postýlky a Maruška byla štastná, že se kočička kamarádka vrátila a chovala jí a krmila ze své flašky mlíkem. Je to prostě kamarádka a tem se neubližuje a mě čeká velký šití…..

13.7.2009 pohodová 13ctka

Noc byla osvěžující a ráno zas byla doma naše hodná Maruška. Jindra nás pozvala na snídaní a tak se konala společná dlabačka rohlíků , sýru a šunky a boj Maruška s Ťapinkou o žvanec. prostě pohoda. Zakončeno nanukem. Bylo vyhlášeno vaření oběda, tak jsme vytáhli z mrazáku lednice co nesežral pavouk polárník a udělala jsem pangrase se smetanou s sýrem. Jindra pak utíkal do práce a já dala spát dítko.

k našim jsme dorazili hodně pozdě, byla jsem zdržena sousedkou že na chodbě za dveřmi nesmím mít kočárek a botník, tak pro oboje teď musím do sklepa :O(((((( A ještě jsme byli zaúkolováni nákupem brambor, tak nám dobu dalo, než jsme se vymotali z Kaufu. bylo to jen na kafčo a zase domů. K Marušce poprvé sednul Pepíček, náš devitiletý andulák o němž bych mohla napsat román, leč dnes nemám sílu. Tak byla nadšená … :o)))))

Cestou domů na Marušku padla únava a lehání….No… asi sem ztratila autoritu při tahání domů,ale když se zasekla na tak krásných fotogenických místech , jako je tahle kašna a tyhle staré dveře, to člověk místo pobízení vytáhne foťák. Jen nevím, kdy jsem stoupla v ceně, že jsem se dostala do ohrožení politiků…:o))))) když jsem fotila u kašny nějakej debil po mě hodil syrové vajíčko. :o((((