neděle 21. prosince 2008

21.12.2008 Kočika se koupe

Dnes dopoledne mě Maruška dostala, že chodila s fotákem , natočený ho měla na sebe, koukala do objektivu a říkala. „podívejte se , fotím „ :o))))) Pak jsme prali kočičku, tady je připravená v pračce. Maruška nejdřív nadšená , ale jak viděl kočičku namočenou v bublinkách a točit tak skoro plakala a chtěla ji vyndat. Tak jsme vysvělovali že kočička se koupe, nakonec nám to prošlo.


dopoledne jsem plácala falešné Raraelo. Maruška mi podávala mandličky, hned hlásila „madličky“ Po obědě jsem udělala vosí hnízda. Než jsem je uložila na balkón. dala jsem jedno Marušce, už jsem zavřela dveře na balkón, když Maruška přiběhla a tak krásně to řekla „maninko, prosím ještě jeden“ tak jsem ho dala. Zapoměla jsme napsat jak perfektně jsme s Maruškou zpívali a povídali tak také už nádherně počítala do deseti. Pak jsme jela do bytu, kde jsem měla sraz s Alenou, přivezla Marušce ze států spoustu nádherných věciček, to bude Maruška kočka na Etnou. Přišla i s tetou Jitkou, která Marušce přinesla po dceři kuchyňku. To bude radosti, zrovna jsem ji zabalila do banánovou pod strom. To bude radosti. Už se těším na ty svítící očíčka :o)))))) Pak jsme se stavili v Kaufu pro chleba , odvezla jsme Alenku domů, dala mi spoustu krásných věcí a já se musím přiznat já se zamilovala do úžasné plyšové ponožky na sladkosti. Je úžasná a hebká a velká no mazlící, ale neukazuju v projektu, Marušce do ní dám pod stromek vitaminové medvídky od Alči.



absták schlazen :o)))))

sobota 20. prosince 2008

20.12.2008 Zase krabice....

Dopoledne jsem byla na otočku v trhu a na poště, ale s tím národem co se tam bláznil jsem dorazila před polednem. PO obědě jsem narýsovala 2 potřebné věci k truhlářovi co potřebuju vyžižlat z materiálu co jsem kdesi našla a vymyslela z toho jednoduchost, jež mi moc pomůže a pak jsem naložila auto a domontovat skříň a začít zase vyrovnávat.


Pro ty co se mě ptají, proč ještě nebydlíme tak aktuální situace. Ta hromada za gaučem vidět nejni, tam je to až ke zdi , linka zarovnáná taktéž a já rovnám a zapisuju do hlavy abych pak půl dne nehledala :o))



pátek 19. prosince 2008

19.12.2008 Drncák

Dopoledne jsem byla s Maruškou u doktorky, je strašně zahleněná a jak si lehne, tak jí to stále dráždí ke kašli. Tak tady máte jednu srdeční fotku v čepici z Londýna , ale s nudlí u nosu :o))))) Pak jsme byli v lékárně a mastili s nemocníčkem domů. Před polednem jsem stihla ještě otočku do Ohavče pro auto věcí, protože nebylo zrovna zamračeno , a tak jsem honem jela dokud bylo sucho, nazpátek už to nebylo ončo,ale stíhla jsem to. Akorát začalo chumelit a bez stěračů je to na prd. Po obědě jsem se nemohla zahřát tak jsme dali čaj s punčem, dnes nemaje prozatím vozidla použitelného . Pak jsem sepsala vánoční pohledy a popísala PFka natištěná a vše to našupala do obálek. Pohledy mívám sepsané už měsíc před Vánocemi, letos to holt nestíhám. Tak se výpadek na posouvadle zas odrazil v honění jiných restů bez výčítek, skrz ztrátu času při stěhování. Po práci dorazil strejda a jeho zlatý šikovný ručičky mi stěrače spravili.


V pozdním odpoledni po nich dorazila Alenka. Maruška dostala od Aleny ohromné lízátko konzistence žužu. Hned hlásila moje dobota. Jak Alena líčila, jak ji ho letadle huntovali, že se diví že ho dovezla celé, ovšem setkání s Maruškou už nevydrželo. Mám pár hezčích fotek, kde je krásně vidět andělíček, co na něm je , ale na téhle fotce má tak super majetnický výraz :o))))

Tatarka.. jsme nějak úchylný s Alenou na smažený syrečky
..tímto děkuju sponzorům, jež mě k nim ukecacali, ale vyhrožovali mi,jestli zaplatím že mo kopnou :o))))

Už jsem ale nikam nevyrážela , plán na večer se potvrdil a my vyráželi s Kaňkovými a s Alenou do mlátovic do malé hospůdky kde hrála jedna naše oblíbená kapela „Drncák“

Miluju to, basa, kytara, housle , banjo, foukací harmonika, to hladí uši a duši….až tak že jsem byla na měkko. bylo to úžasné, krásně jsme si zazpívali. Stále jsme museli komentovat basáka, je neuvěřitelně podobný našemu společnému známému. Jako on je věčně vyřechtanej, a mě jeho úsměv úplně přitahoval, čerpala jsme z něho sílu. Snad jsem i zjistila , že po tom všem, po Petrovi, který nechápal vtipy a to co si myslel, že je vtipné zase nepřišlo vtipné nikomu z nás…po tom všem jsme zjistila tenhle večer, že mě úplně přitahují chlapi , kteří takhle moc vyzařují optimismus. A když si dal po pivě na další pokračování žlutou točenou limonádu….to jsem ocenila jak nikdy. Když chlap dokáže říct, kdy má dost. Jak vidno, člověka přitahují věci, jež mu ve vztahu chyběly nejvíc…



Tady jedna na velkou dálku bez blesku, něco se mi na ní líbí. připadá mi taková měkká a vůbec mi nevadí, že není ostrá, ač by mělo :o))))) Miluju muziku, tuhle, strašně moc… a když mě zahráli moji milovanou Tenessie Waltz (nevím jak se píše) tak jsem byla tuplem šťastná.


18.12.2008 Pracovní nasazení

Ráno jsem vstala brzo, abych byla co nejdřív u Marušky, ale Alenku bolela hlava, tak jsme ji nechali ještě chvíli prospat, já zatím vybrala za světla a svázala stromečky. Alča se ještě nasnídala a vyrazili jsme . Naložila jsem auto zelení a pak ještě musela sehnat červený trenky, nem stromečky koukaly z kufru nad rámec zákona :o)))) Rozvezla jsme stromky do Holína ( strejdovi jsem se aspoň trochu mohla odvděčit za pomoc, když nic jiného nechtěl) a ten náš do Ohavče, aby to Maruška neviděla. Milovala jsem těšení a to, že ráno se v obýváku objevil ustrojený stromeček, že ho přinesl Ježíšek . Marušce to chci taky dopřát. Dodnes si pamatuju jak jsme ho začali strojit samy, že mám jako nechal ozdoby na chodbě (za dveřmi) a já se strašně divila, že je nikdo neukrad :o)))) Než jsem to objezdila dorazila jsem v půl 11.

Dnes dorazil poštou Ježíšek, o jednom jsme věděla, super čepice pro Marušku , kterou jsem moc sháněla a jedna milá osůbka jí sehnala v Londýně a poslala nám ji. A druhý byl záhadný, jen podle nicku ve vršku jsme poznala, že někdo z diskuze. Prý kdyby to šlo, tak ho pošle anonymně tak taky nebudu jmenovat, holt „Ježíšek“ a jak dobře umí péct ten Ježíšek. :o))) Lidičky, jste zlatíčka…. :o))))


tady Maruška přerovnává cukroví z plechu do krabice. Občas ďobla, ale moc jí to šlo, je strašně šikovná. Krásně to do krabice rovnala. Nikdo ji nenutil, to dělala dobrovolně. Já jsem pak jela do Ohavče pro auto věcí a do večera bojovala v kutlochu. Jen mě při zpáteční cestě přestaly jako naschvál fungovat stěrače. Ferda posunuje, ale v tomhle počasí je to závada podstatná. Cestou domů jsem musela 3 krát zastavovat a otírat okno. , abych vůbec viděla na cestu. Snad na to šikula strejda zítra přijde, jinak budu muset lovit odborníky. jako naschvál, když teď auto potřebuji.

Večer, když jsem uspávala Marušku volal Petr. Ptal se, jak se máme, že posílá Marušce pusinku, že nám přeje krásný svátky, a že se někdy uvidíme….tomu se říká otcovská láska…. Mě se stýská, když Marušku nevidím půl dne i míň a on že se někdy uvidíme.. mě osobně je to jedno, ty manévry a dohady mě vůbec nechybí. jen nechápu lidi, kteří nechtějí vidět své děti na Vánoce ani na chvilku…


středa 17. prosince 2008

17.12.2008 Maruška poprvé peče...

Maruška nebyla ještě zdaleka OK tak jsme se dnes věnovali doma pečení, stejnak to bylo třeba a perníky za mě nikdo neudělá. Tak jsme od rána páchali perníky. nejdřív Maruška pomáhala prababičce válet těsto na knedlíky, měla malý váleček a hlásila „válím „ Pak šla pomáhat mě, pustila jsem ji k vykrajování. Vykrajovala s ohromným úsilím a nadšením, ale dávám tuhle fotku neb je úžasně vyřechtaná. Jmenovala mi zvířátka, co jsem dávala na plech . Občas mi nějaké ukradla a slupla syrové, ani jsem nestíhala jí to vzít a jen hlásila „dobý“ .Pak jsme vykrajovali kolečka z tmavého lineckého pod kokosky. Zírala jsme jak je Maruška šikovná, nejsem expert na stejnoměrné placky, tak jsme měla bokem 2 kolečka , co byla silnější než jsem potřebovala, že je znova zapracuju do těsta a vyválím. No a Maruška je čapla a dala na plech, bez úhony a pak jak viděla , že jsem potírali perníky vajíčkem , tak měla v dosahu hrnek, čapla peroutku a už mazala tmavé linecké vajíčkem. Zírala jsem, jak mazala přesně ty kolečka a nic okolo na plech, Na 2 roky, je fakt frajerka. Srdce mámy zaplesalo, jaká je šikulka. Byla nadšená, že má tolik perníčků, protože je miluje a stále hlásila „perníková sem“ to odvodila z věty, kdy ji říkáme že je masová, když tak miluje maso. Maruška v poledne moc nespala, jak usmula, a já ji přenesla do ležaté polohy, tak se asi nadýchla hlenu a začala kašlat tak, že se pozvracela, chuděra malá.


Po upečení nazdobení jsem jela do bytu kousek pokročit. Měli jsme sraz i s Alenou. Padnul na nás nápad. Po uspání Marušky jsem měla jet do Lomnice k nejlepším kamarádům pro stromeček. Přišli jsme na to, že se zeptáme , zda můžeme přijet 2 a jet domů až ráno. Známe se vlastně přesně 10 let, bylo to před 10 lety a před 20 prosincem, ve skautské klubovně nás právě Alena seznámila. Nejlepší přátelé od první chvíle , jako bychom se znali celý život… mamča byla tak hodná, že pohlídala u spící Marušky a my si jeli zavzpomínat na starý časy. .. a že bylo na co vzpomínat…. Tyhle lahvičky přivezla Alena z USA, dostala je tam k narozeninám, je jich v balení 100. Jsou z hořké čokolády a plněné pravým alkoholem. Má pravdu jak říkala, že udělá radost mnoha lidem, když ji vzala s s sebou a podělí spoustu lidí vzorky flaštiček výborné chuti.

No a nese večerní posezení s užasným mega Prezidentem. Alča pila čeného Kozla. My si dali modrého Portugala. Neměla jsem ho ani nepamatuju, miluju ho a sama si ho nedám. A večery ve dvou, když alkohol je postrach ztrácí svou romantiku. Byl to naprosto nádhernej večer. a v paměti mi zůstane, že tam naděloval Ježíšek, ale to zůstane jen v mých vzpomínkách :o))))





úterý 16. prosince 2008

16.12.2008 Huráááá

Dnešek byl ve znamení teploty Marušky a pečení . Maruška byla jak hadrová panenka. Mamča s babičkou pekli cukroví a tak nemohli hlídat a Maruška pro teplotu byla ukručená a sama si hrát nedovedla a vlíct s horečkou do bytu jsem ji nechtěla. Po obědě zazvonil strejda, že sehnal káru a má čas, tak jestli můžu jdeme na to. Maruška koukala na DVD a byla hodná,akce je akce, nějak to bude, jet se muselo, neb jsme ta to čekala jak na smilování. V Ohavči jsme naložili ledničku , pračku a vitrínovou skříň neb ortel zněl, že ta šatní se do kupy hned tak nedá. Jak je zničená. Tak jako provizorní úložný prostor. Miluju tenhle komín, vytvářel nádhernou atmosféru, když se v něm rozsvítilo pod všema serepetičkama a skleničkama. Teď holt bude sloužit prakticky, Naskládaná trička moc romanticky vypadat nebudou :o))) Když jsem čekala u baráku na strejdu akorát přibrzdilo auto a v něm M. a Alena , přivážel ji z letiště, Jak moc se na ni těším. jenže na přivítaní nebyl čas. Byla „akce Zet“ Ponocí rudlíku a systému hlavolamu jsme dostali ledničku do kuchyně , pračku do koupelny a šatní skříň z předsíně do místnosti, což bel největší ořech. Museli jsme odmontovat práh, očesat lištu ze skříně, vysadit všechny dveře, vyrobili rýhu na zdi a o níž jsme odrobili i roh skříně , ale je tam…. Můžu namontovat dveře a rovnat prádlo. Tu jsem tam nutně potřebovala mít. Teď už to pojede rychleji. a k cíli. Po odjezdu strejdy, jsem dala do kupy to nejnutnější jako přimontování prahu, odmražení ledničky, neb povolil rybíz a v místě kde je nejvíc trubiček, byl rudej led. Takže šťourání a vytírání na dlouhé lokte, ale už je to. bylo to lehce povolené, jak se nechávala lednička ustát a tak to bylo pokračování akce zet. Zaprala jsem koberec v předsíni po čmouhách po rudlíku dokud byli čersvé a už byl večerníček a já jela

domů. Marušce zrovna mamča měřila teplotu, ten brouček nás dostal, ona sama zvedla nožičky a nastavovala zadeček. Tak jsem ji pak už jen uspala. Chybí mi ten rituál a čas strávený s Maruškou, ale až dolepím hnízdo bude líp. Když usnula zadělala jsem tmavé linecké a na perníky….




pondělí 15. prosince 2008

15.12. 2008 Úřady

Dnešek jsem strávila běháním po úřadech, dopoledne jsem byla v práci pro papír o příjmech.. odpoledne jsme to tam nesla….přídavky na dítě nedostanu, že mi to nedá. tak nevím, kdo má na ně nárok, když ne ženská samoživitelka na rodičáku…..Den utekl jak voda….Maruška začala projevovat známky nemoci. Smrkala a trochu kašlala a večer měla teplotu….



neděle 14. prosince 2008

14.12.2008 Vídeň

Noc byla krátká před 3 ranní jsem vyrazila směr autobusák, kde už byl připraven autobus, kerý nás odveze do Vídně . Bára přijela za chvilku. Ranní snídaně byla v motorestu v Mikulově. Bára se nějak nespokojila s mými makovkami v batohu no……říkat neříkat.

Ve Vídni jsem poprvé viděla růst jmelí, bylo ho tam mraky, stromy byly obalené.

První zastávka byla v centu Vídně u extravagantního domu, který postavil ……..(okno v mé hlavě)

každé okno jíné, i vevnitř je to slátané. Stavěl to jako sociální byty , dnes tam bydlí vídeňská smetánka.




Pak jsme zastavili v Schönbrunnu na ty nádhery co tam byly, jako Zoo a zahrady a zámek jsme měli nen 1,5 hodiny tak jsme stihli projít jen kousek zahrady a kousek trhů. Mají tam nádherné věci, jen nemít hluboko do kapsy..










Pak jsme dostali rozchod v centru Vídně na 4 hodiny. Přidali jsme je na 1,5h k průvodkyni , abychom byli o něco chytřejší a viděli víc světa. No v mé hlavě děravé nakonec nezůstalo nic. Ještě že tam mají tak slavné ospbnosti jako Wolfgang Amadeus Mozart, Franc Josef a královna Alžběta , že jsem se aspoň vyznala v těch sochách…





Budovy jako, divalo, opera, senát,,mě splývají :o))) Ale bylo to nádherné. Viděli jseme hotel Sacher. V místě kde vznikl slavný Sacher dort…..


škoda, že jsme už neměli sílu a čas se vracet na hlavní třídu, to co tam bylo připravené za osvětlení, to musel být za tmy přenádherné…..Koupila jsem v malém krámku pro všechny na košt pravé Mozartovy koule, budu rozdávat aspoň kuličky, originál z místa původu a mě zůstane na památku krabička.


spousta živých soch…


Kavárnu kde poletují živí motýli.. bohužel nebyl čas a síla se vrátit, snad jindy…


největší adventní věnec…..


Nakonec jsme navštívili trhy u radnice. Výzdoba byla nádherná, a čím víc byla tma, tím víc to bylo vánoční. Koupila jsme tam Marušce malinkou kočičku za 2 eura. Vše bylo strašně drahé, ale jí jsme něco přivézt musela. Byla z ní nadšená. Sobě jsem si koupila pomerančový punč, už kvůli tomu hrnku za který se dávala záloha a buď jste ho mohli vrátit a nebo si ho nechat. ten punč byl úžasný, nejdražší teda v mém životě ale za požitek a zážitek to stálo, kdy se mi to zase stane….a bude mi ho připomínat hrnek.






Na radnici je adventní kalendář, každý sen odhalují jedno okno….


Moc se mi líbil tenhle mluvící strom, mluvili a zpívali tam i zvířátka, bylo to k sežrání…




a mohla bych tapetovat do alelujááá fotek jsem přivezla asi 600, to je na kávičku a zbytek výběru TADY

Domu jsme dorazili před 23h sice jsme vyjížděli v 5h ale rozváželi jsme do Havl. Brodu, Kolína a Boleslavi….

Byl to nádherný výlet…. Děkuju Ježíškůůůůů