13.8.2009 meleme štěstí

Krásná klasika, dopolední pohodička, umotali jsme kus kofoláka. No ono když se taháte o klubíčka s Maruškou i Ťapulínkou to občas zabere času vybojovat ho zpět :o))))Na oběd jsme jeli k našim, abychom se mohli pak přesunout do Ohavče. Doma mi Maruška vyspává a já ji nechci budit, pokud t jde a u babiček spí chvilku :o)))) dnes se konaly přípravy na zítřejší pečení koláčů, mleli jsme mák, ořechy a perníčky a Maruška se moc angažovala, jako vždy… až mě z palce crčela krev. Byl chudák přiraženéj, do ďouče má páru :o)))))

Pak jsme řádili prací, hrou i s foťákem. Maruška se pořád svlíkala, lítala na boso, honila kocoura, no jako vždy v sedmém nebi . Když mohla ťapkat bosýma nohama v čerstvě nakopané hlíně tak si lebedila, po kom ona ani bude :o))))) Domů nechtěla, když jsme šli k autu, utekla za branku a říkala mi „čau“ :o))))

A já opět trpím návalem štěstí, že to peklo už je za náma, a že žijeme v takový pohodě :o) Dnes jsem se dozvěděla, že Petr do někoho vrazil nůž a to jako že dost :o((((( nemám to zatím potvrzeno, ale pamatuju jeho alkoholový agrese, telefofonování do hluchého telefonu „jo sjednáno, já ho zabiju“ že mu mám koupit beretu či jak to říkal a že půjde zabíjet lidi, abychom měli peníze. Jeho zažitá představa, že na nich stojí to štěstí co se bořilo… když tak o tom přemýšlím.. spíš nikdy nebylo, Teda myslím to rodinný. Neustále jako na jehlách, kde se co stane, kde co vyvede, jak ublíží…..Jediný doopravdický štěstí z tý doby se jmenuje Maruška….a Teď je štěstí všude, nejen to dvounohý, kudrnatý ukecaný, ale každodenní vtisknutý do celodenního klidu. Do bytostí i okamžiků jediný výstižný slovo mě napadá Salem ví co znamená „olééééééééééé“