1.2.2011 Projekt 3 roky díky za něj

Když nikam nemůžem tak jsme naplánovali stěhování nábytku.Místo počítačového stolu přijde prádelník. U tohodle stařičkého počítače píšu po nocích po odpolední projekt a jindy se k němu stejně nedostanu. Tak trochu nepohodlí při psaní, kdy teď píšu s klávesnicí na kolenou a nemám kam dát nohy oželím. Stejně pokud vše dobře dopadne tak projekt pár měsíců budu mít čas psát u svého PC.

A vůbec projekt, dnes načínám jeho čtvrtý rok 1.2.2008 jsem začala. A pokud to půjde budu chtít vydržet , neboť mi moc a moc pomohl ve focení. A donutil mě aspoň zapisovat důležité chvíle. Začalo to teda těmi smutnými , kdesi v záři 2008, kdy jsem fotkám přidal psaní, proto, aby Maruška jednou věděla, proč nevyrůstá se svým biologickým tátou, že tohle prostě nešlo. Moji věrní fanoušci a nakukovatelé co vydželi s námí prošli peklem, studenou dírou ve které jsme s Maruškou žili,rok, studeně, ale spokojeně, v klidu a šťastně. Zažili jste naše oťukávání nového táty a to jak nám zapadl do života plného pohody a klidu . A Maruška svým upřímným dětským srdíčkem ho začala a nepřestala milovat. Byl první , před tím, po tom co nám vyváděl P. se chlapů doopravdy a dlouho bála. On byl první , ke kterému šla bez obav a nadšeně. Byl to snad zázrak že s našimi obavami jsme na takového natrefili hned na první kávě. A že jsme několik kafí odřekla, na tohle mě prostě nutilo něco jít. Věrní fanoušci s námi prožívali tohle oťukávání a seznamování , jež vyvrcholilo ve vznik pohodové báječné rodiny.Pak jsme společně bojovali se stěhováním, zkombinováváním, soužítí a hlídání Marušky s prací. Všechny tyhle události samozdřejmě proložené Maruščinými príma kousky, kvůli kterým právě stojí za to projekt psát.

A tak mi s vámi utekli 3 roky. A děkuju za výdrž. Vidím ji podle počítadla. A budu ráda když budete chodit nadále , protože vaše milé komentáře (za ty 3 roky i jinými cestami než tady komentech) mě pomáhají vydžet. Nejradši bych k tomuto výročí oznámila velkou změnu , aby na tomto dni bylo něco TOP, ale ještě nenastal ten správný čas. A ono top je i to, že jsem vydžela.

A jelikož jsme byli zavřené doma, tak fotka pořádná žádná. I když možná mě napadlo vyfotit to co k tomu patři. To že mě projekt přivedl hodně k focení a dovedl mě snad ke zlepšení. Vyfotila jsem ledničku, kam si Maruška vystavila fotky z poslední várky z tiskárny. Vybírala je sama, některé teda už chybí , jak jsem dělala balíčky pro babičku, tetu a tak. Ale než jsem si je musel vzít. Tak na té lednici byli opravdu všichni, které Maruška miluje.

1095