23.7.2009 Vichřice

Asi jsem divná ale ně se na tý fotce něco líbí, vím že je Maruška od protisvětla tmavá, kdyžý jsem jí zesvětlila, nebylo to ono….

Každý den bojuju s nějakýma domácíma pracema,ale na ty ohromný špatně přístupný okna musím mít aspoň malinko chuť . I když je to malinko lepší než tam co jsme byli, tam mě při mytí zůstávaly na hadru haldy barvy. Jen si říkám jak je to nespravedlivý, že na svou jednu malou místnost mám dvě tak velký okna. Když už se s nimi tak potím, tak by k tomu druhému se aspoň šikla ta místnost. :o)))) No a Maruškou to byl záhul, nadšený sříkač. A zásadně mi Clin stříkala na to spodní okno /no jinam nedosáhla) které jsem už měla vygnančené. Tam dosáhla na první okno jsme lezla s gauče tak tam mohla poskakovat taky. Na druhé okno už se nedostala , to jsem čistila že židle, dosti vratce neb díky kamnům které stejnak nemůžu používat se blíž nedostanu. Na tu vratkou židli za mnou dvakrát vylezla. Nakonec zabral nouzový režim. Pustila jsem v PC odpodlažní Senzus a Maruška natáhla sukýnku a tancovala s dinosaurem.

K obědu nechtěla ani jíst svoji milovanou polívku, chtěla hned „knedlíky švestkový“ vysvětlila jsme jím že budou až po polívčičce , tak jé snědla , ale švestkový knedlíky je první jídlo které zřejmě zařadila cíleně mezi své TOP. Musím jednu pidi ….po obědě,, mě tak bolelo břicho, že jsem si potřebovala říhnout, tak jsem to udělala, když jsem byla sama doma. Hned potom jsme se válela smíchy.. Maruška pronesla bezelstné upřímné „maminko, děláš dinosaura“ :o)))))))))))))))))

Odpoledne jsme strávili u Jindry, venku byl takový pařák, že se tam nedalo být. Osvěžili jsme se melounem a začalo být černo jak pomalu v 10 večer. A pak přišla apokalypsa. Sledovali jsme si na balkoně, který je poměrně dobře krytý, nejdřív se zvedl prach v polích v dálce a za chvíli po ulici létaly . větve, květináče a plastové velké kontejnery přejely na druhou stranu silnice ke hřbitovu a tam narazili do aut….Nakonec nám sto vyhnalo až do obýváku. Maruška chtěla pořád rozsvítit, tak jsme svítili svíčkou nemaje průda. Stejak toho světla bylo prd, Marušce se zalíbilo sfoukávání. :o))) Když to přešlo Jindra se šel podívat na balkon co to udělalo za škody a Maruška začala brečet, nevěděla že už tam není ta hrůza a normálně brečela protože se podle mě bála, aby se strejdovi něco nestalo. Dokonce i Ťapinku nabádala až tam nechodí :o))) Když už zjistila, že je po všem, tak s Ťapi řádili na balkoně.

Nemohla jsme se domluvit s mamčou která mířila z Prahy v kolik bude tady , až jsme chytli kousek signálu jež nebyl k mání a já se dozvěděla že sž skoro ve 21h. Tak jsme sedli do auta, budeme tam dnes spát tak jsme odvezli Jindru domů, každou chvíli pršelo. Bylo něco po 7h, a já se rozhodla udělat kličku do Tesca,neb jsem potřebovala akutně olej do auta a tam byl vždy levnější než u benzíny. Na parkovišti jsme potkali jedinou fungující Maruščinu tetu (myslím tu opravdickou) s celou rodinou a tak jsme chvíli popovídali. Když jsme se konečně vydali do Tesca, tak nás z něj vyhnalo hlášení, že se vyskytla neobvyklá situace a ať lidé nechají košíky tam kde stojí a nejbližším vchodem opustí objekt .Bylo za 5 minut 8 a já chtěla koupit Marušce něco k večeři, nevěděla jsem co tam taťka má. V Penny mají do 8 a je hned pod Tescem, tak jsme táhla brečící Marušku která chtěla nakupovat tam (ukazovala na Tesco) nechápalala, že tam řádí hasiči .. směr Penny pro večeři. Stihli jsme to. Když jsme vylezli už se do Tesca mohlo, hasiči akorát odjížděli. Tak jsme tam vlítli pro ten olej, pobrala jsme i nějaké drobnosti v akci jako třeba tavený sýr.. za chvíli koukám, proč je Maruška tak hodná a ona si v košíku rozdělala taveňák a zpucovala ho. No chvíli před tím u Penny zpucovala suchý rohlík , když jsme tam čekali , až přestane lejt před vchodem. Nakonec jsme do auto lezli ve 20.36 a co chvíli pršelo, tak jsme nakonec pro mamču zajeli k busu. Ještě jsme chvilinku čekali a Maruška nemohla ustát, lákaly jí kaluže, byl teplej večer, teplá zem , teplá voda v kalužích . Tak jsem jí zula sandálky a nechala jí vyřádit. No nechtěně si sedla do kaluže rovnou na zadek tak domů jela jenom v tričku ale štastná jako blecha (rezervní věci byli ba dně tašky a už to nemělo cenu převlíkat) byla vycáchaná, měla babičku a dinosaura no štastnější dítě by jste těžko hledali :o)))))

22.7.2009 Švestkový knedlíky

Dnes dopoledne jsme s Maruškou krom jiného dělali švestkové knedlíky. O Vaření se Maruška zajímá už dávno,ale dnes mi řekla, ať jí to ukážu. Když jsem dělala knedlík . tak jsem jí to ukázala vysvětlila co a jak a ona to svým dětským hláskem opakovala a fakt umotala takovejhle knedlík

Pak jsme se zbrzdili na hřišti u brány. Chtěla jsem jen na chvíli , abychom stihli potěšit opuštěnou prababičku a dědu. Maruška se jasně nemohla urvat, no což to,to je normální, ale co mi dalo tam setrvat bylo to, že jsme se úplně úžasně bavili, Na hřišti byli nějací turisté Francouzi, Ta menší holčička byla stejně velká jako Maruška . Maruška na ní mluvila , ona na mí francouzky. Nakonec s Maruščinou učenlivostí a uměním opakovat cokoliv hned mi Maruška na hřišti začala dost slušně mluvit francouzsky :o)))))

Nakonec jsme to na sidliště stihli akorát po večerníčku. Snad že jsme potkali Petra, který Marušce věnoval svých 5 minut. Chvilinku jsme pobyli a pak se vydali zpět domů. Já se stavila tradičně v Kaufu. Prolézt podvečerní koutky. Chytila jsem kuřata, tak jsem volala Jindrovi, kolik by jich chtěl, prý že 6. že to zas dáme do mrazáku a naše společné vyvařování bude kam sáhnout :o) A Marušce jsem tam koupila vytouženého dinosaura, Sice dopoledne trochu zlobila,ale šlo to. To bylo lásky a radosti. Dokonce celou cestu domů vydržela v kočárku… no objímala se s dinosaurem. Na spaní mu oblíkla svoje tričko, vyčistila mu zuby a dala mu napít svého mlíčka. Usnula bez protestů s dinosaurem v objetí. Je krásný plnit dětem přání,ona si je v Plzni opravdu zamilovala,no už mlela něco o koloběžce, jen co držela dinosaura :o))))))))

21.7.2009 meruňkový mňamík

Až když píšu tyhle řádky a píšu datum, tak zjišťuji že moučník byl tak trošku přiležitostný. Je 21. Den kdy se lámou roční období a mě bude snad navždy připomínat jak se peklo zněmilo v ráj, ale všechno ukáže čas.. Na ty mateřský se člověk fakt nenudí..uklidit,pověsit prádlo, než pověsí, může uklízet znova :o))))) Původně měli být švestkový knedlíky , ale já proš se mi nevaří brambory a já měla vyplej sporák nahoře, jak to dělám kvůli Marušce , kdyby měla hovězí nápad točit s čudlíkama a já si toho nevšimla. Takže brambory byly ještě teplý na těsto, tak jsme dojedli zbytky. Maruška měla maso od neděle a stejnak se vrhla na moje jabkový knedlíky. Jedna porce co přebývala u našich. Když jsem psala taťkovi rozpis úklidu tak mě v kalendáři padlo oko na jeden receptík, protože jsem měla Uvařeno o něco víc brambor a v lednici naše první meruňky šla jsme do něho jen co se Maruška vzbudila a já mohla trochu šramotit, A jelikož je děsně rychlej a jednoduchej tak se s vámi podělím15dkg vařených brambor nastrouhat

25dkg polohrubé mouky

10 dkg tuku

2 lžíce cukru

půl prášku do pečiva

žloutek

rozprostřeme na pečící papír a potřeme meruňkovou marmeládou, stačí fakt vrstvička malinká a při 180°C zapečeme 15 minut. Pak potřeme sněhem s 1 lžící cukru z 1 bílku. Poklademe meruňkovým kompotem kulatou stranou nahoru. Já teda udělala změnu v tom , že jsem tam dala čerstvé meruňky a měla je tam těch 15 minut na těstě a pak na vrch zapekla už jen ten sníh.

Celý zbytek odpoledne jsme byli u Jindry já tam bojoval krom jiného se 6 kuřatama . Koupila jsem je včera v akci za super cenu, chlazené tak jsme je dnes dělila do mrazáku na prsíčka ,stehna, křidélka Hezky po 3 porcích , ať máme na společný kuchtění za pár kaček :o))) jelikož jsme nesla domů zbytek moučníku ještě tašku tak jsem to šla strčit za dveře , protože honit Marušku ještě s taškama.. vždycky mi utíká a nechce domů….tak Jindra šel s námi ke dveřím a Maruška se zula a my už zůstaly doma. No Maruška byla bez svého desetiminutového loučení úplně hotová… 15 mitut visela na dveřích že se chce rozloučit a že chce ještě pusinku , po 15 minutách s se mi povedlo j dostat na okno, že se může podívat, jestli není strejda venku , tam seděla dalších 15 minut a brečela že už strejdu nevidí .Bylo mi jí líto jak brečela a zároveň i šťastno, že to takhle cítí, že ho mí táák ráda :o)))))

Přestala až když viděla počítači fotky dinosaurů od Luslíka. Prostě je miluje. Dverku tam měla vyfocenou v té dinosauří hlavě a Maruška zas básnila, že se tam vyfotí a že se bude držet jazyka, jako ta holčička. A pořád chce jez zase za dinosaury a když jí říkám, že je to daleko, tak hlásí „vydržím“ :o))))

Vím že tam je blbej stín a blbý světlo , foceno jen večer při halogence …ale já musela vyfotit než úplně zmizel ze světa, protože je úžasnej. Aspoň se můžem ospravedlňovat tím, že v celém moučníku jsou jen 3 lžíce cukru :o))))

20.7.2009 Den D jako debil....

Den jak vyšitej . tyhle korálky jsem koupila Marušce za 19 kaček, nutně jsme potřebovala nějakou radost . Den začal úprkem na úřad s babičkou , čas jí tlačil až ho bylo poměrně dost. Ale abych dostála klidu, vzala jsme to přes pěší zónu z babiččinou průkazkou můžu, řikám si.. aspoň nebudu muset objíždět půl města.. jenže zadrhel, jak člověk chodí pěšky tak jsem si nikdy nevšimla, v zóně Žiškova náměstí je taky jednosměrka. Do které se napojím jedině když pojedu kus zpět jednosměrnou… říkám, no to fakt neprubnu, to je proti předpisům až až.. jenže babička pospíchala…v ústí pěší zony jsem překážela prijíždějícímu zásovování.. tak říkám, než objedu půl města, t zas bude zdržení a nervy, že už tam měla být, Tak co mě napadlo nejrychleji…přejet silnici, nechat babičku vystoupit, ten kousek dojde a já pak ten kousíček couvnu zpět do té hlavní jednosměrky a objedu půl města a najedu ze správné strany, abych mohla zaparkovat kvůli babičce přímo před úřadem. No co čert nechtěl, jen co jsem přistrčila čenich auta do kraje jednosměrky , po dlouhém čekání než budu moct přejet silnici..První auto za mezerou jež umožnila projet ….městská policie…. ehm … děkuju že aspoň jen stovku…Nějak těžko se přemýšlí když starší pospíchají a nejmladší zas brečí….do toha zas chtěli rodné listy ještě, tak jsme jeli znovu domů a já byla tak v šoku, že jsem zapomněla , že mám na úřad jít taky podepisovat a v klídku čekala v autě…no kdyby aspoň všemu byl konec….

Dali jsme si u našich kafčo, nechali tammarušku babičce na pohádky a jeli na nákup do Kaufu. Balenou vodu, mlíko, kuřata jež byla v akci a hezky je zítra rozkuchám a nasáčkuju na naše společný vaření, prostě velkej výhodnéj nákup, aspoň nějaká radost za ten den byla, že jsme doplnili zásoby za rozumnou cenu…

Pak jsme jeli s Maruškou domů , oběd se nekonal, už byla unavená a u našich měla jogurt a buchtu, když más je víc, líp jí chutná. Takže jsem ji jenom uložila, sebe zásadně odbydu, vůbec když Maruška nejí.

jelikož Jindra měl běhání chtěli jsme na prochajdu, něco ve městě a podvečer na kafčo k našim. mamča volala neštasná, že jí ukradli peněženku i s dokladama. Zlatíčko moje, rve mi srdce když brečí :S Normálně tam má vždy jen pár šupů, dnes 4000. Potřebovala rozměnit 5000, tak 1000 nechala v Kauf, za ten nákup a ty fialové ještě potřebovala rozměnit , na cestu do Prahy kam pojede za doktory….Takže když už poprvé dostala soudně vybojovaný pididůchod. Tak ji o něj nějakej hajzlík připravil :o((( jsem použila nechutně slušné slovo… prostě …chjo

Tak jsem nakonec vyjížděla přímo k našim,ale o dost déle, pršelo a pak jsme v rozrušení vypnula počítač dřiv než moje hlava sepnula aby vyjela jízdní řády na středu. A že toho bylo víc tak to chvíli trvalo. V městě jsem koupila Marušce pro radost tyhle kořálky, bylo to za 5 minut před zavíjačkou. kyti pro mamču jako malou nápast jsme už nestihla, všude zavírali. Tak jsme stihli jen pekárnu kde mají déle.

U našich jsme dali kafčo a já se div nepohádala s tátou, fakt už toho bylo na mě moc. Tvrdil že ceduli s novým nájemníkem jsem mu nevytiskla na počítači, ale napsala ručně. A já tak pracně ,mezi svými 200 písmy hledala to nejbližší,aby to jméno bylo aspoň podobné původním cedulkám . Protože ty cedule se jmény nájemníků jsem vyráběla už pře x lety a o font přišla s celým počítačem. P rostě byli písmo jiný a nebylo to stejný a tak jsme to psala ručně, Já co škrábu jak pes, teď co píšu vše na Pc tak nám práci rozhýbat ruku i k podpisu. A táťka si myslí že v počítači je jedno jediná písmo… dnes to bylo na mě prostě moc…a to jsem mu to chtěla ukázat ,kouzla s Wordem.. neměl tu hrdost se jít jen podívat jak se mění písmo A co jich tam je,, nejde o to písmo. Ale to že se někdo neumí postavit za to že nemá pravdu a prostě uteče.. to nemám ráda :o((((

A Maruška byla jak drak, cestou domů jsem si otloukla ruku. Hlava děravá nevzala jsem si v Kauf. švestky na knedlíky, nebo spíš myslím ani dopoledne neměli, to by mě trklo. Mají je hned z kraje a za tu cenu šly na dračku.. a Maruška byla jak torpédo. Objevila v regálu plyšový dinosaury, tak mi k nim zdrhla 3 krát. Zamilovala si je. Pak se tam družila s nějakou holčičkou a málem s nimi odešla až ven . Dvakrát jsem ji tak 10 minut nemohla najít mezi regálama, takže když jsem ji našla na druhé straně ohromného krámu, tak jsem ji s prominutím nalupala zadek. Chvíli pobrečela a za chvíli už zas zlobila, ale řádně … jo období vzdoru, to je něco….

19.7.2009 zásoba panapru

Takhle v ným tričku zdhala Maruška ráno za Jindrou, když šel venčit a na nákup…. navlečený třičko, nazutý gumáky a tradááá

Nedělní primový ráno. kafčo, snídaně, pohoda , legrace.. Třeba tahle , kompozice a podobné věci na nule ale já měla záchvat smíchu. Přišla jsem z kuchyně, kde jsme po chvilkách dělala oběd a Maruška dělala opět to co Ťapka. seděli spolu na posteli . Ťapka v hubě kelímek po jogurtu, Maruška v pusince kelímek od jogurtu…prostě dvojka. Co dělá ťapka dělá Maruška. Dělali jsme kraviny a Maruška opět cosi okoukala,protože jsem ležela naznak na posteli zavalená Ťapi jež mi nadšeně lézala ucho a Maruška mě v tu samou chvíli se pokoušela vylízat oko:o)))) Miluju tuhle dvojku, miluju tyhle chvíle, je mi naprosto úžasně…..

Občas se divím, že Ťapi tohle vydrží, ale ony se milujou a obě jsou mláďata tak mají výdrž.:o)))

škoda že tady není čumáčku víc, ta je tak typická.prostě pohoda.

a pohodovým dopolednem jsme se dopracovali k obědu. Kuřecí roláda plněná houbovou nádivkou a jako příloha žemlová nádivka :o)

Pak jsme sklidili a Jindra šel za taťkou a já s Maruškou domů, protože v poledne u Jindry se uspává těžko.

Odpoledne jsme šli k našim na kafčo, no došli jsme až v podvečer. taková prochajda dlouhá. Potkali jsme Petra, Podrbalmarušku po hlavě a řek „Nazdar Maru“ a šel dál … zvykám si tenhle přístup mě fakt nevadí, jen já bych to tak nedokázala…. Pro porovnání, táta nas vyprovází vždycky na kruhák, Maruška se možná 15-20 minut vrací, že chce pusinku od dědy a už ji začíná vyžadovat i od Jindry…Prostě začně kručet, že chce pusinku a uteče si pro ní. Na cestě domů jsme potkali Petra, teď už měl čas, seděl na paloučku s bandou místních alkoholiků..vídám je vždy někde na lavičce cestou domů s krabicákem nebo s plasťákem…. To Marušku uvítal s otevřenou náručí a Maruška k němu běžela.Za 5 minut se s námi loučil. Sice volal pak Marušku ještě jednou, ale ona už nešla, ani pro pusinku se nevracela…. ona svým upřímným dětským srdíčkem cítí úplně nejlíp a ať se jím řídí, ono jí radí dobře….. na fotce dělala kraviny se svýma spoďárama.

Cestou domů jsme přibrzdili v Kaufu. byli jsme doma bez jogurtů. No pár jogurtů a nákup na 3/4hodiny, pořád ji nahánět mezi regálama a hledat, pár jich přistálo na zadek. Když jsem ji našla a dotlačila k pokladně, řikám.ještě vememe toaleták, máme tam poslední…zas mi utekla , já ji hledám a ona tentokrát stála připravená v uličce s tímhle balíkem se slovy „koupíme papív na komín“ :o))) ona vždy po WC dělá komín, abych ji mohla utřít zadeček, tak proto ten komín….no a ta zásoba….

cestou domů zlobila jak čert, to už je pomalu každy den, to má sílu zdrhat a 20 metrů od baráku najednou nemůže dojít, doma už neumí sundat boty jak je vyčerpaná…prtě no…

18.7.2009 propršená sobota

Dopoledne tak nějak po holčičím, bylo mě dost šoufl a já byla šťastná že Maruška je totálně zaujatá závody velbloudů v televizi. že na půl oka jsem mohla polehávat a rekonstruovat tělo. Po obědě jsem v léčbě pokračovala , přiznávám se na rovinu že v určitých chvílích bych chtěla být vážně chlap….. Pak jsme dali odpoledne kafčo s Jindrou, tentokrát u nás a Maruška pořád chtěla ke strejdovi domů, protože tam byla Ťapulka. Celé odpoledne lilo. My jsme pak jeli do Ohavče pro mamču. Jindra si zatím šel něco udělat obstarat večeři a nějaké ingredience na zítřejší oběd. Ta hle fotka byla první z toho dne, Maruška rebelka, mokré kudrny, včela jako dinosaurus a říkala odměřeně“ nefoť me“ Malá rebelka . V Ohavči štastně naháněla kocoura ale neposlouchala , chudák utek . Odvezla jsme k večeru mamču a pobrala pír zbylých věcí a šli jsme k Jindrovi, Maruška natěšená, slíbila, že bude spinkat.

Jindra připravil Marušce ráj, no ona byla najedená už z Ohavče, kde slupla chleba a tady se dorazila svým v životě prvním „švédským stolem“ A koupání to bylo něco, směla vykoupat Ťapulínku, tak ji slastně sprchovala , to byl zážitek :o)))) sice jsme se spánkem bojovali,ale udolali jsme Marušku v 10 večer. Jak nemá svojí postýlku a ještě je natěšená že je u strejdy a Ťapky tak ne a ne spát.

a já rozkrájela tehhle mega ananas co byl v akci za 20, už dozrál a byl slaďoučkej a prostě jsme si udělali príma večer :o)