12.12.2009 Den plný perliček..

Fotka dokumentační..že v půlce prosince krásně kvetou měsíčky…

Dnes byl den výživný a akční. Dopoledně jsme řešili stěhování nábytku. Bylo to jak hlavolam. Jedna rodinka co už se známe léta mám nechala nábytek po dceři, mé kamarádce velké. Už se tak často nevidíme, okolnosti nedovolují a mě to mrzí….Ale hlavní náplň dne…Renča už dlouho u rodičů nebydlí a oni její pokojíček prochází rekonstrukcí. Ve chvíli kdy jim přivezou nový nábytek se ten starý vystěhovává a je třeba ho odvézt do Ohavče. Bude dán do pokojíku jež byl dřiv dílnou tety aby se tam vybudovalo zázemí pro mamču s Maruškou, když s ní budou v Ohavči , až já budu chodit do práce. Akce stěhování byla naplánována na neděli na devátou ranní. Měli jsme auto, káru, posilu. Ježe Jindrovi se cosik potentočkovalo v motoru cestou z hraní, ještě dojel, ale s muzikou (nejen vlastní) i když někdo u aut tenhle zvuk vyrábí naschvál, ale holt nepatříme mezi zapálené přiznivce turbo no… Jenže jsme najednou na neděli neměli auto s koulí, moje nemá. Tak jsme celé dopoledne kombinovali buď sehnat auto na hodinu kdy máme posilu, nebo sehnat posilu na hodinu kdy máme auto. Nakonec jsme sehnali auto i posilu. Sice si řidič musel vzít Brufíka a počkat až zabere aby mohl jet… o to víc děkujeme. A náš Pája mohl naštěstí v tu hodinu. Takže taky vřelé díky. Prostě přes plány to nakonec dopadlo jinak a akce Zet proběhla neplánovaně a rychle. Obědvali jsme u našich, protože oběd jsem uvařit nestihla a Jindra měl prostě na první oběd u našich , jež by měl v sobě ukazovat snad i něco slavnostního a vyjímečného… brambory a smaženej květák :o))) já mám miluju nestandardní situace co píše život, aspoň je na co vzpomínat :o))) Maruška jak jsme přijeli byla okamžitě vzhůru, okamžikem, kdy od ní vstala babička a přijeli jsme my, prostě vstala.. ta prďolka tohle prostě, zaručeně cítí, mám to vyzkoučené. Lidi co miluje si hlídá. I ráno v okamžiku kdy Jindra vstal a šel venčit Ťapi, byla prostě vzhůru a sháněla se kde jsou…Pak jsme si dali kafčo, u našich tenhle týden tak nějak shodou okolností vyšlo druhý. A teď jak to píšu si uvědomuju a čem se povídalo, vzpomínalo a to že do hoodně starejch let a mě teď nějak došlo, že tohle nikdy s Petrem neprobíhalo. Nevím čim to je, Možná o obyčejné důvěře vyplývající s klidu a pohody, a normálního chování. Z pocitu že věci jsou opravdu tak, jak se dějí, bez přetvařování…prostě i když jsme s Petrem bydleli u našich rok, nevybavuju se, že by někdy došlo na takový povídání o našem mládí. Asi je to pitomost,ale vybavuju si to hodně jasně.

cestou domů jsme přibrzdili v Kaufu ještě jestli nemají kachny v akci. Mamča říkala, že by taky brala, měli za 43kilo. Tak jsme tam zastavili a měli, ještě jsme vyzvedli a¨něco v garáži a dovezli tatínkovi a našim tu kachnu a pak hurá dom. Teda ještě.. u Kaufu do auta vlezl Petr pozdravit Marušku, akorát jsem mluvila po telefonu s Jindrou , protože měl chuť na kuře k večeři a ona ta kachna byla o hodně levnější. Prostě za kilo malé kuře se dalo stejně jako za velkou kachnu tak se ptal, jestli je reálné rozmrazit a upéct k večeři kachnu .. Petr nakouk, veselej že vidí Marušku, nevím zda se lekl toho telefonátu , nebo Ťapiny co se mi natáhla po ruce, prostě najednou byl pryč a to že fofrem nevím proč. Zašel dovnitř do Kaufu, setkání s ním snad netrvalo ani minutu…Tak mě tak napadlo, kdyby se potkali ti dva, Jindra akorát platil u pokladny 3 kachny, což naše domácnost neviděla nikdy ač Petr maso miloval. Prostě na to nebylo. A když viděl maso a bylo ho možné sníst byl v ráji. A kachny, to by byl ráj..Ač ho že života vypouštíme , protože jeho chování nestojí za to ,aby nám narušovalo fajnový dny, tak tohle nás napadlo nastejno… No Maruška je po něm viz. Fotka a další text.. Jediný co mě fakt vrtá v hlavě proč utek…

Tak k večeři byla kachna.. to se mi za celej život nestalo. No měli jsme to zasloužený. Vypiglovali jsme okna, pověsili záclony. Něco vygruntovali. Navěsili svítící hvězdíčky, aby to tam vypadalo už trochu svátečně. Vlastně jen co jsme skončili s gruntováním tak se akorát dopíkala kachna, bylo to po 9h večer. A já hrcla na zadek po tentokrát po vážně náročném dni a okna voněla citronem po Cifu, záclony po prášku, na nich svítily hvězdičky, voněla kachna , byli jsme všichni spolu a já poprvé měla pocit že už se blíží ty Vánoce…Marušce jsem nakrájela kus prsíček, nejedla je, vzala si prostě žebra a obírala.. to miluje.. a fakt to nemá po mě. Já než abych se obírala s žebrama, tak si radši uvařím brokolici :o))))) A Jindra laškoval (zcela vážně :o)))) ) že takhle by měl vypadat standart… k večeři kachýnka….. :o))) Jen ať si laškuje, ptáky platil on a zaslouží si to, za všechno… P. by pronesl stejnou větu, ale od něho by zněla jinak, o rodinu nezajistil , aby se to mohlo koupit a nejradši by všechno jedl sám a dost často se mu to povedlo. Za takovejhlech podmínek (cena a človíček jež si to zaslouží) se prostě čas od času kachně k večeři vyhejbat nebudu :o)

11.12.2009 Pasována na plaváčka ...

Tak dnes mi hlavní fotky chybí…dopoledne jsme byli na posledním kojeneckém plavání.. lektorka Eva předala Marušce diplom. Myslíte že jsem mohla Marušku vyfotit? Nemohla. Na plavání jsme chodili 2 roky a čtvrt , počítám věk, nepočítám letní ostávky. Každou lekci jsme odchodili, vždycky jak zázrakem, když nás potkalo nějaké neplotování, tak to bylo v době, kdy byla z nějakého důvodu výluka, takže jsme na žádné hodině nechyběly. Pár kurzů jsme měli i navíc za nemocníčky a od lektorky, když opravdu byly děti hromadně nemocné a kurz po naši hodině zel prázdnotou. Děkujeme všem. No a…Když Marušce byl předáván diplom, tak poprvý a za ty dva roky a kus se rozhodla , že má po plavání mokrý plavky a musela si je sundat, takže si diplom přebírala nahatá… no co mám na tohle říct :o))))) Takže i kdyby fotka byla je nepublikovatelná. Akorát jsem vám zapomněla diplom vyfotit no. Plavání byla naše radost, v době s Petrem pomalu jediná nadstandardní protože fakt nebylo,ono vlastně i teď, taky není, protože jsme samy a alimenty nemaje. Co tou motanicí chci říct :o)))) prostě Maruška miluje vodu a plavání a ať bylo jak bylo, tak na tuhle radost jsem ji vždycky nějak našetřila. Z korunek co dostala Maruška od někoho, na přilepšenou, k narozeninám, k svátku, co jsme kde vydělala navíc i když to bylo malounko. Nastřádala jsme ji na tenhle kurz, protože prostě miluje vodu a plavání. Tak jsem se snažila abych jí to mohla dopřát. Dnes jsme byli naposled, po novém roce jdeme do „kačenek“ čeká nás brzké buzení a vstávání, už teď jsem musela někdy Marušku budit, ale bude to paráda. To její nadšení z vody miluju. To jak je šťastná. … Pak ještě dětičky dostali dáreček k Vánocům, perníček s PFkou z plavání. No perníčková Maruška ho musela hned sníst.. ale mám náhradníka, sice není ostrej, ale na to nemám výbavu no :O( Ale jeho místo je jedinečné… Zjistila jsem, že když otevřu dveře u auta na místě spolujezdce. Tak mi pod mimi roste jetelíček :o))))

Jedna Maruška u kaluže než jsme vběhli v našim na oběd, před ním jsem se byla ještě objednat na kosmetiku, dostala jsem dárek od Ježíška jménem Barunka. Top bude pro mě španělská vesnice trochu. Vím že je denní a noční krém, protože ho léta kupuju mamče k Vánocům..teda dokud se neřešil financ. Teď už je to jinak a u mě vrchol mazání je namazat ruce indulonou. Takže přiští pátek mířím do pro mě mystického světa :o))) Ale teda u objednávání jsme se nasmáli strašně . Jak tam paní ležela tak se Maruška zcela nahlas zmínila , že „paní je v nemocnici“ a než se mi ji podařilo dostrkat za dveře tak se několikrát ptala „proč je paní namazaná „ :o)))) než jsem nechala zapsat termín vedle v kadeřnictví tak okamžitě se vyptávala na všechno tam“ co to děláš“ „proč to děláš“ no s ní se člověk vážně nenudí :o))))

Po oběde a chrupce, jsme vypili rychlo kafčo a jeli domů. Po cestě jsme se ještě stavila na poště , kde mě čekaly 2 dopisy s pruhem. Jeden klasika kvůli dávkám a druhý od soudu. Že Petra odsuzují ke 4 měsícům odnětí svobody a že má na to podmínku 2 a půl roku. Že dluží 21 000 no teď už je to 48 000…Papír je z května, právní moci nabyl začátkem srpna a mě došel až teď..nevím jak tyhle systémy fungují .. přijde mi že blbě.. víc to rozvádět nebudu..je to tu veřejné… Ale pošta vyla výživná, 2 dopisy s pruhem a v porádku dorazily 2 zásilky z tiskárny, takže dárky jsou doma. A tisk je luxusní…Pak jsme doma pobalili na víkend, i když jen o dům dál, měla jsme co dělat abych to unesla. Jedna obr taška, dvě malé a ještě plnej kbelík. Plánovala se akce Zet a stála za to…. Udělali jsme opožděnou oslavu Maruščiných narozenin. Jen takovou užívací, spočívala v tom, že k večeři byli Maruškou milované párky pro jednou a pak jsme se podělili o jednu pizzu na bukovým dříví.

10.12.2009 Záchrana kamarádek

Dnešní dopoledne bylo lenošivé, už jich moc nebude. Tak jsem aspoň vygruntovala i když to vůbec nevydrželo protože odpolední nápor byl velký. Bylo v plánu jít k Jindrovi vypucovat okna, abychom tam mohli navěsit vánoční výzdobu, ale než jsem to tady dovrtala tak už bylo před obědem. Jednu přihodu musím vylíčit. Marušky milovaná hvězdička z nebe začala říkat jen jednu větu, někdy dvě a přestala se hýbat.A to bylo počád „ a proč nic neříká? „ Měla jsme strach, zda se něco nepotentočkovalo, máme jí 14 dní a je to Maruščina oblíbená hračka taky nejdražší co kdy dostala. Pro nás je i toliko peněz hodně. Já jsem zvyklá že když hračce dojdou baterky, že chcípne úplně. Ne že říká jen 2 věty z 20ti. No ale nabila jsme baterky a šla je vyměnit že se uvidí….. Když jsem začala Hvězdičku svlíkat , že ji vyměním články, tak mi ji Maruška vytrhla , schovala jí do náručí a brečela „maminko nezabíjej ji“ bylo mě jí líto a zároveň jsme se musela smát. Ona prostě ví že hvězdička mluví a tak jí zřejmě tak nějak považuje za živou bytost. A když viděla jak jsi na ní se šroubovákem… Pak byla šťastná že Hvězdička zase mluví :o)))

Okolo 3 hodiny přivezl Jindra Ťapinku, jeli hrát nějakým seniorům. Maruška ještě spala, Vlítla do bytu a pak už jsme slyšeli jen vejskání. „je tady Ťapinkááá, ona příšlááá“ Jindra pospíchal a tak jsem šla domů jen já, Maruška skoro brečela, když zjistila, že strejda nepřišel , zlatíčko, ona ho má tak moc ráda…..Tak jsme strávili odpoledne doma, sice jsme mohli k našim,ale bylo opravdu hnusně. A za to zmáchat obě holky to nestálo…Dostala jsme nápad a tiskla jsme Marušce z internetu omalovánky, Krtka a dinosaury :o))) jenže.. jsem neměla žádnou fotku do projektu, Maruška se dnes fotit nechtěla a doma nebylo co…Tak jsem vymyslela úplatek že ji něco ukážu, když se nechá vyfotit. Tiskárnu viděla poprvé teda to, že si vybere obrázek na monitoru a dole z tý krabice ji vyleze obrázek. Za každou omalovánku se chtěla fotit jen aby měla další. :o))) Ale to bylo vejskotu „leze mě tam dinosaurus s puntíkama „ .. „jé krteček a má loďku“ :o)))) no bylo to úžasný….

Maruška byla tak nadšená že usnula až před půlnoci a nic nepomáhalo, dělal všechno proto, jen aby nemusela,..pít, čurat, přikrčit.. jednu chvili zabalila i Ťapinku do své deky, na ní si lehla hlavou a přikryla se polštářem. A Ťapi to vůbec nevadilo.. tohle je prostě láska

9.12.2009 Komandant ...

Chřipková epidemie se projevila i na cvičení, dnes tam bylo jen 5 dětí, bylo to fajnové, volnější a Maruška se opět projevila , navzdory davům si dělala všechno po svém…po kom to asi má…Když se prolízalo tunelem místo aby lezla,tak navigovala a komandovala…místo sbírání balonků jsem ji byla věčně sundávat ze žebřin, kam chodila zvonit na zvonek :o)))

Ta druhá fotka má spousty chyb, ale je z ní vidět to nadšení….

Jako klasicky po cvičení na oběd k našim tak jsme zůstali až do odpoledne . Přišel tam i Jindra jež si něco vyřidila pak přišel na kafčo. No zrovna vychytal moment, kdy se měnil silikon v koupelně, neboť mamče dělník půjčit vytlačovací postoli….a tak to byla akce Zet…my vůbec máme nějak štěstí s tím setkáváním na nestandardní situace…mamča na prvním setkání poprvé v teplákách za zahradě, Jindrův taťka nejdřív u výměny baterky, pak u kolabu káry, mamča teď při pomoci se silikonem, neboť ty její bolavý packy by to nevytlačily…

Pak jsme šli do Holína na předváděčku madraci a tak, v úmyslu nic nekoupit , strejda jen potřeboval pár do počtu a za účelem získání čehosi…Maruška zůstala u našich. Ale měli jsme ji vzít s sebou, to by bylo fakt veselo. Normálně mě to mrzí :o))) Utekli jsme dřív aby Maruška nešla spát kdoví kdy. Když jsem si pro ní přijela, první sháněla a to dost žalostně, kde je strejda :o))) zlatíčko..

8.12.2009 Maruška svátek

Dneska jsme vařili a to že v týdnu kotlety, sice malý,ale kotlety :o))) no když mají ty naše Marušky dnes svátek (slavíme postaru na křesťanský s celou rodinou) a pohádkovali a užívali . Po obědě jsme měli jít k Jindrovi a uspořádat tam oslavu, Ledové kafičko, na které tam mám serepetičky , prskavky a pizza.. nakonec nepopadlo nic. Jindra musel být dýl v práci a prostě nemohl ač moc chtěl. Takže jsme skončili jen u turka a dortu. Matručku se mi ani nepovedlo v tom našem pidi prostoru s dortem pořádně vyfotit. Pořád něco překáželo. Tma jak v ranci tak jsme fotila 50tkou a to je na náš pidi byt hodně a Maruška se mi tam ne a ne vejít…Nakonec jsem z té pidi série vybrala tuhle , sece se tam Maruška neusmívá,ale s obrovským zaujetím krmí dinosaura na dortu bombónem z dortu :o)))) Dinosaurus byl nakonec plastovej ještě ze zbylých zásob od Viky, po Dominikovi. Přiděluju jí je za odměnu. A to bylo radosti že je na dortu dinosaurus :o)))) Kafčo proběhlo rychle…překvapivě přišel i taťka, ještě u nás nikdy krom malování při stěhování nebyl…Takže se oslavy zúčastnil i děda,a le právě proto to bylo jen na chvíli, protože pospíchal na pivo :O( já ho doma neměla a fakt mě nenapadlo, že přijde, když u nás víc jak rok nebyl, jinak bych ho koupila. Šel napřed, neměl čas čekat až se Maruška ustrojí a tak jsme si pak ještě s Mamčou udělali procházku k nim domů , protože co tady sami a v té zimě… Dort byl moc dobrej, jen ho prostě hodně zbylo…chyběla nám třešnička na dortu, snad se ta příští už vyvede….

7.12.2009 Pro štěstí i se štěstíčky....

Dopoledne jsme s Maruškou vyrazili do města shánět dinosaura na dort. Vždycky měli marcipánový dinosaury kdykoliv jsme tam přibrzdili . Když jsme ho potřebovali tak nic…obešli jsme 3 cukrárny a místo dinosaura jsme si odnesli pár maličkostí k zítřejšímu svátku. Konečná byla nákup v v místní samce, poteboval jsem 3 šlehačky na pařižák a rohlíky a Maruška byla tak akční že s mýma šlehačkama a rohlíkama měl nákup za 120korun. Ale jednou jsem jí nechala, když má ten svátek :o))) Myslela jsme že ještě před polednem zfouknu korpus, ale zjistila jsem , že jsem si zapomněla metly u Jindry, Tak jsme jen ohřáli oběd, já napakovala tašku věci co potřebuju na korpus, protože jsme se prostě těšila, že se konečně nahřeju a upekla ho odpoledne před kafčem… Na fotce je kamínek malovaný v chráněných dílnách , koupený mojí sestřičkou v Praze na předvánočních trzích. Pro štěstí… a protože je upřímně darovanej od človíčka z nejmilejších , věřím že bude fungovat…

S Maruškou jsme ještě večer dodělávali dort. Pařížím promazaném višněma… Těžké bylo vybrat na které fotce je Maruška umazanější a s větším ksichtíkem. Vzory ba vrchu dortu byly vytvořené Maruškou , cice tam původně vyly mřížky z tmavé a bílé čokolády,ale Maruška byla hodně kreativní :o)))) Ale já miluju tyhle chvíle…. A však je to její dort ať si s ním dělá co chce :o)))

6.12.2009 Návraty....

Takhle vypadá ráno na jarmarku.. čerstvě ohřátá medovima a uvařený kafe roztahuje chřípí. Měli jsme ráno komplikace, protože košíkář se dostal k bouračce a náš Stánek s pokladnou byl zarovnám košíky jež tam byly na noc. Tak jsme ráno vynášeli ještě kvanta košíků. Odměna byla supr, ač člověk pomůže rád, tahle nádhera nešla odmítnout. Dostali jsme každý po košíčku. Já jsme do něj Marušce večer narovnala mikulášskou nadílku a ona neměla ani takovou radost z těch dobrot, jako z toho košíku, že ho bude mít na koledu :o)))) Dopoledne jsem vyrazila pro pár drobností. Za ta léta už jsme si zvykli na krásný dárečky od stánkařů, na ceny od oka. Perníčky i kus jmelí.. Marušce jsme koupila strááášně důležitej dárek… vykrajovátka dinosaurů,už se těší jak je bude vykrajovat. My budem mít krom jiného i dinosaurový perníčky :o)))

kluci měli letos čertí vystoupení skvělý.Jediný pohnutí si z něj odnáším, že čertovi chutnám míň než mrkev,, zkoušel mě a prý jsem tuhá…tak nevím jestli mám mít radost a nebo jestli mi to má být líto, že nechutnám už ani čertům :o)))))

domů jsme utíkali jak to jen šlo. Byli jsme za dva dny zmrzlí až na kost ….Nakonec jsme se stejnak domů dohrabali až večer. Já přijela, vyložila auto, bylo toho víc než jsem odvážela. Přibyly i nádherné Vánoční ozdoby, taky dáreček. Tak jsem si nabalila čisté věci a dárečky a dali jsme si sraz u Jindry na sprchu na zprovoznění těla , neboť v té mojí v tomhle zmrzlém stavu bych přišla už spíš k újmě. Pak jsme zajela k našim, už byli zpátky o oslavy. Jako tradičně se tento víkend staví svátek našich 4 Marušek a narozenin střejdy Pepíka. Maruška mi skočila okolo krku a povídala že se jí moc stýskalo. To opakuje ještě 3 dny po…No mě taky… a moooc dala jsme ji nadílku od Mikuláše, sice o den déle, ale když jsme tam nemohla být. Jak jsme psala , největší radost měla z košíku a z rybičky. Mamča mi to řikala, jenže já v tom utahání jsem úplně vypustila z hlavy, že než pojedu k nim, že mám zajet ještě pro babičku. Tak jsme pro ní jeli s Maruškou, ač tam byla a kvůli ní jeli domů dřív, protože už chtěla, tak se mnou se tam vrátila. Bála se aby jí maminka zase neutekla. Zlatíčko. A tak jsme ještě pobyli na kafčo a pár dobrot…

5.12.2009 Jarmark ...

Vstávání v mojí druhé rodině je prostě jako v té biologické jen v téhle se prostě mito zdravé vydatné snídaně preferuje KAFE :o)))) už 11 let to děláme stejně , vybírání vstupného na adventní trhy na Sychrově. Vždycky se najdou tací, kterým se nelíbí cena a tací s kterými si zahrajeme slovní fotbal se slovíčky a ještě je u toho legrace. Ale letos mě teda neudivovaly záchvaty smíchu ani nadávek. Hotel Sychrov jež byl teď postaven u zámku a nemá se zámkem nic společného krom jména rozdal tisíce volných vstupenek, aniž by se dohodl se zámkem nebo s organizátory jarmarku. Takže aby vše bylo přehledné a zámek věděl, kolik mu má hotel dávat tak….když si lidičky vystáli frontu na vstupenky, my jsme je poslali do hotelu , kdy si za vplné vstupenky vystavené hotelem vyzvedli v hotelu orazítkované a podepsané pohledy, ty pak přinesli k nám na kasu, my jsme jim za ně dali lístky… prostě dědeček měnil až vyměnil.. a zámek to pak podle počtu pohledů vyúčtoval hotelu. Nebydlíme my náhodou v Česku :o))))))

Na focení jsem se dostala až v podvečer když jsme zaklapli kasu, ale atmosféra jarmarku na kterým se stmívá byla (až na tu zimu) úžasná voněly svíčky, jehličí, lampy a hřály dřevěné uhlíky pod pražírnou kávy.

Když jsme dorazili do Lomnice tak jsme vyrazili na kafovací maratón . Přiznávám se že mi chybí Turnovská chata kam jsme vždycky jezdili přespávat, jenže to nás bylo tak nějak víc a byla větší bžunda. A na chatě nebyl pro lidi kam šlápnot. Dnes už je všechno jinak, časy se mění. Já jsem pořád ještě romantik, ale tátovi v 50 už nějak loupe v kříži :o)))) no. Ale co, hlavně že jsme spolu. Stavili jsme se u bráchy Beďi a pak jsme šli k Hance , Ta je taky z mé adoptivní rodinky, jen se známe nejmíň, protože s náma už nejezdila . Její David nám udělal suprový ledový kafe a my zatím pobyli s ním a jejich dětmi, než se Hanka vrátila z andělování. Na devátou jsme měli tezervačku naproti v hospodě, páč tam bylo nabušino a s Béďovým bráchou , jehož jsme potkali před hospodou a jeho dcerou jsem si zašli na dvě, protože víc stejně neumíme, Ségra ta má mladší tělo a šla ještě pokračovat a my s tátou zasedli k telce. Byli jsme tak utahaný že jsme ani nepovídali, no na druhou stranu jsem se docela těšila, že konečně uvidím jeden celej film a to ještě jeden z našich oblíbených. Gladiátor….no hádejte..a všichni v chaloupce pod bezem spali a spali :o)))) No už nám není dvacet a holt usínáme u telky no :o)))

4.12.2009 Barbora...

Pátek a plavčo , úžasnéj rituál jež mi bude za chvíli chybět, už jsme měli předposlední . Pokračovat budem, teda už v „kačenkách“ zatím si to nedokážu ani představit , už na tohle co nám začíná v 8.40 větsinou Marušku budím, nebo akorát vstává abychom to stíhli. Uvidím jak to zmákne. No a já se z lásky vzdávám nedělního vegetění u ranních pohádek s Maruškou. A že by to po náročném pracovním týdnu bodlo. Ale co člověk neudělá pro děti, že :o))) A do kačenek patří, protože je to kachna. Celé plavčo by nejradši strávila pod vodou :o))))) Musím jí kouknout za uši, jestli tam nemá žábry :o)))) K fotce…ozdoba ze stromečku u bazénu.. Maruška u vytržení.. z každého stromečku. Není nad svítící očička dětí…

jelikož nás čeká dlouhý víkend bez Jindry tak jsme si ho honem dali ještě po plavču (myslím srazíček s kafíčkem) …Je zvláštní že čím víc času spolu trávíme, tím kratší čas bez strejdy vydržíme .. obě dvě..Tak jsme dali kafčo před obědem, Marušce jsem pošeptala , že jsem ráno doma něco viděla. Ehmmm punčochu od Barborky…jsme ráno přehodila dekou , protože Maruška vstávala v půl 8 a ona by se hned musela dát do vybalování a to bychom nestihly plavčo ještě bychom šli s brekem. Tak objev punčochy byl uskutečněn až při cestě mezi autem a kafčem.

To svítila očička…. Na ten pohled, jak si ji nesla j Jindrovi asi nikdy nezapomenu. Byla prostě k sežrání. Punčochy byla nacpaná, ale bylo v ní jen co dům dal. Mandarinky, křupky, Jupík, jahodovej kompot… i dvě brambory…Maruška celou cestu mumlala pod fousy. „Co to tam asi máám?“ Asi nějaký odměny“ „Asi pitíčko tam mám“ (když nahmatala Jupíka) no byla k sežrání, fakt že jo…

Po obědě jsme dali šlofíka, co to jde něco dělám, jenže jak zasednu ke kompu tak v tý zimě bez pohybu tu začnu klepat kosu, přitápím u postele až večer přes den to nemá cenu. A pohyb nevyvinu.. v tý naší jedný místnosti se prostě nedá dělat takřka nic aby se nevzbudilo dítko. Tak jsem se šla na chvíli nahřát…

Odpoledne pobalila tašky, zajeli jsme pro babičky do Ohavče a já pak nechala Marušku u nich a jela do Lomnice. Abychom mohli ráno vyrazit hromadně jedním autem na jarmark.

3.12.2009 dozor :o))))

Dopoledne bylo vážně veselo. V pondělí přišli domluvit termín a dnes nám příšli měnit karmu za novou. Něco mu tam nešlo a Maruška za ním chodila a pořád se ptala . „Proč ti to nejde? „ to fáák pomůže :o))) teda jemu to pravdu nešlo, musel pro něco jet. Ale za 2 hodinky se nakonec dobral výsledku a m,aruška když balil nářadí tak mu přišla říct „ty jseš ale šikovnej“ :o))) Nevím kde to pochytila ,ale když se ji něco stane co nemá, tak vždycky řekne „jemináčku“ když to tak píšu dumám z čeho je to slovo vlastně zkomolený a nevím , ale když ho vyvejskne Maruška je rozhodně k sežrání…

Kafčo bylo trochu déle ale bylo, Maruška mi od rána zrdrhala ze dveří.bylo kvůli práci otevřené a ona chtěla za strejdou na nemohla se dočkat…

Když se vyspala, jeli jsme do Ohavče, konečně po 4 dnech potěšit upracovanou mamču. Každý den pristě bylo něco a tam Maruška letěla od auta a do náruče pomalu skákala, jak se jí stýskalo. A mamča byla šťastná, protože ji dojela pomoc a dobíječ energie…Kocour zas trpěl nadměrnou přízní :o))) Doma , tam co jsme parkovali jsme obdivovali stromeček ve výloze. To se Marušce opravdu moc zamlouvalo. I vyfotit se tam dobrovolně nechala. A to stála na parapetu. :o)))

2.12.2009 Den plný pocitů...

Je mi úžasně , dnes v ten smutnej den, teda vždycky, jen dnes bych to řvala do světa…že máme Jindru a tisíckrát bych opakovala, ty dvě slova.. a Maruška ta je dává najevo svou přirozeností a přitom říká své úžasné „já tě strašně miluju“ :o))))

Protože středa a já jsem celý den ale totálně na měkko. Jsem už vlastně několik dní, ale dnes se to nějak schází…Vím že jsem měla důvody 3 ale ten třetí se mi teď nevybavuje, nějak ho přebíjí ten nejmrazivější….Diny dnes se dnes loučí se svou láskou a mě dostává tenhle článek…

Je zvláštní že nekoukám na hodiny a přesto mě přesně ve 12h přejel mráz po zádech, ale tak velikej, že jsem se ani nemusela koukat na hodiny a věděla jsme že uhodila hodina H :O(((

Dnes Maruška po obědě nespala a vyrazili jsme hned do Paky. Pokud to jde, snažíme se udržet tradici , že okolo narozenin holek se sejdeme, když už se holky znají od prvních minutek života. Janička je o 5 hodin starší než Maruška. Cesta byla poněkud náročnější. Při té přiležitosti jsme se domluvily, že spácháme sourozenecké fotky do kalendáře a to za lepších podmínek než posledně. Tak jsem jela se světlem a bílým pozadím a ona toho byla obr taška. Sice nebyla jak od profíka, protože k tomu mi chybí vybavení a fotograf , žéé ale byly lepší než posledně. Spáchaly jsme i fotky doma na sáňkách na sněhu u prostěradel. Ale bylo veselo. Maruška se moc starala i o Matěje, ona prostě zbožňuje miminka. Snad se jednou dočká taky takových fotek a já se do tý doby naučím fotit :o)))

To to letí vždyť to tuhle byly uzlíčky jen tak na chování a dnes upovídaný děsně důležitý slečny…

Cestou domů je zajímalo světlo u kašny… Maruška mi v autobuse usnula a těch jejich 17 něco kilo nesla pomalu až domů. Ruce mě bolí ještě teď a to je to skoro týden.No těsně před barákem se probudila jak čiperka a ještě se chtěla honit :o)))

1.12.2009 černá hodinka

Ráno u nás byla paní Pristandová. Přinesla Marušce dárek a dobroty k narozeninám. Taková babička bez krevní souvislosti a přitom se stará líp než vlastní táta.

Dnes jsme šli vařit k Jindrovi , měli jsem tam být po obědě abychom čekali na odečty spotřeby , když je v práci. Tak jsme byli dopoledne zas jako rodinka na jedné hromádce. A vyprovázeli jsme Jindru ke dveřím , když šel do práce a Maruška pak brečela, snad 10 minut, že nemá chodit do práce, že má být s náma. Úplně se děsím až půjdu do práce já, až se nám budou střídat směny neuvidí ho celý týden, už teď je mi kočičky líto. Maruška usnula za chvilku a probudila se až po 4 hodině, když přišel chápek na odečet. Potom si svačila hrozno a to že děsně akčně a samostatně a dlouho . Já si dočetla diskuzi kde se řeší kalendáře pro pomoc Diny, ty vám budou krásný :o))) Jelikož mamča s babičkou jsou v Ohavči a taťka chodí domu až po osmé a venku tma a zima, tak jsme zůstali až do večerníčka. Povídali jsme si, učila jsem Marušku koledy a pokoušela jsme se napáchat pár atmoškových fotek,ale šlo to těžko.