Jindra , jelikož měl noční večer a přijeli až v 6 tak spal u táty a přišel až na oběd.
My jsme s Maruškou ranní venčení Ťapiny natáhli na skoro 2 hodiny a nákup. Ty dvě řádily teda :D to bylo kolotoč na náměstíčku :DDDD
a po obědě jsme dali dáchánek, ona se každá chvilka před noční hodí do rezervy. Odpoledne už jsme nikam nehnaly, vyvětraný jsme byli a Jindra mě přece jen po plesový noční a večer do práce. K našim jsme šli večer pěšky.
Večer konečně klídek a pohoda, ráno sice brzké vstávání,ale plavčo za to stojí, stojí za to každá chvilka s Maruškou. Celé dopoledne mě pusinkovala , jak mě neviděla , tak na mě pořád visela a rozdával pusinky a mlela že se jí stýskalo. Jindra jel odpoledne se připravit na hraní a přemístit se do místa plesu, tak jsme se uživali dokud to šlo a pak si to s Maruškou vegetili samy. Myslela jsme co toho neudělám a místo toho jsme žvanila s holkama na Skypu páč mě bylo smutno a přišly na mě obavy , jestli stihneme být 4, když se vidíme jen o víkendu (myslím večer) :O( Pravděpodobnost mě trochu ubíjela, nezbývá než věřit.
1078
Hlásím že žiju , sepisuju , doplnim ,jen mi ta zima dáva zabrat, počítač se sype tak mu každej krok trvá , a mě taky , chodím na rehabilitaci ta moje moha bolí jak čert po ní, ale snad to už někam povede
Konečně pátééék , ještě jeden den a konečně je zas uvidím oba a pořádně. Dnes byl v plánu velký nákup na víkend i pro naše. V Kauflandu jsme potkali Báru s Terezkou. Tak jsem aspoň mohla dát pusu na čelo našemu batolátku, už není miminko , to to letí ….. a než si Bára popovídal s kamarádkou tak jsem cvakla pár rychlovek. Aspoň to bylo veselejší .
Jindra dal na naše pofňukávání a po tom co si natrénoval hraní , protože o víkendu jsou po dlouhé době na ples , tak včera s mamčou přestěhovali prádelník z německého bazaru a pak si vzal Marušku . Tak jsme aspoň 2 večery mohli fungovat normálně. Ve školce aspoň nouzovka, Maruška miluje tyhle sněhuláčky, chce je vyrobit a až budou, r¨tak jim mám půjčit moji šáličku :D Po školce rehabilitace, něco málo pošolichat a už je oběd a můžu mastit do práce.
Maruška po cestě do školky začala pózovat, ala vilná Vilma, to fotosraz ji hodně dal, já z ní byla mrtvá smíchy, jenže byla po osmé hodině příšerná tma , takže všechno rozmazaný ale když na ně kouknu doma po letech, vzpomenu si :o) tak jsem lovila spon nouzovky, pokusově nerozmazaný. Při odpolední bych měla teoreticky udělat spoustu práce, jenže neudělám bo se mi stýská, týden je neskutečně dlouhej bez toho mýho sluníčka. Už mě prosila ať pro ni přijdu odpoledne do školky , je na tom stejně :o(
Po cestě do školky jsem lovila Marušku, teda na přišerně vysoký iso a dlouhej čas, protože v půl devátý ráno je normálně tma jak v ranci.
Po školce jsem si zašla k mudře pro výsledky s nohou, ty potvrdily ostruhu tak jsme se vydala vyjednávat rehabilitaci. Původně do Čechovky , ale pozastávce v bazaru s německým nábytkem, kdy vyhlížím nový gauč, jež se nám rozsypal, neb jetý německý je bytelnější než nový český nebo polský , jsem se dozvěděla že Repo co zmizelo je přestěhovaný nad Komerční bankou a tudíž kousek od školky což je ideální na všechny směny , prostě po odvedení nebo před vyzvednutím Marušky si tam dojít. Tak jsem zas pajdala zpátky přes celé město,ale ušetří mi to 10 dlouhých cest ,tak to za to stálo. Ještě jsme prolezla Kaufland , koupila co bylo třeba a dopajdala těsně na oběd.
Dnes byl naprosto super datum,ale nic zvláštního krásného se nestalo , snad leda krok k tomu že už přestane tak příšerně bolet ta noha .
Ráno jsme si užili vstávání, z domova to máme do školky kousek, tak jsme nemuseli tak brzo a pak pospíchat. Doma jsme to pak pofackovala, když mě nikdo nepřidělával bordel a po obědě do práce.
Neděle byla tak nějak nedělní, po tom prvním týdnu rachoty jsme byli nějaký nijaký. Uondaný. Večer mě bylo hodně smutno když šel večer Jindra k tátovi spát , aby to měl do práce blíž a nemusel ráno s ‚Ťapinou přes město. No já bych to snad i ustála,ale volal, že ,mají něco v akci a já rozepsala sms co chtěl a páč jsem byla nedostupná na wecku a pak jsme musela někam letět, když jsem přišla, maruška už měla můj telefon, cvakala do něj písmenka, u toho povídala „já píšu strejdovi, že se mi stýská“ no já prořvala zbytek večera,přiznávám se. Někdy mě naše nestandardní žití ubíjí, že nemůžem kvůli nočním a střídání ráno večer fungovat normálně. No Maruška mě pak utírala slzy a pořád mlela, maminko nebreč, mě už se nestýská, já to vydržíííííím . děla všechno pro to, abych nebrečela a pak jsme zase brečela že mám tak úžasnou , soucítící dcerušku :o)
Ráno půl hodinky dáchnout, protože jsem byla KO a pak na plavání. Po tom nevyspání mi teda v bazénu teplo nebylo. Ale co by člověk pro děti neudělal, že :o) po plavču jsem dovařila segeďák co jsem rozcrcala včera a pak jsme šli na poobědovej dáchánek. Chtěla jsem vzbudit, budili mě , ale marně, oči neposlouchaly, a tak jsme prospala většinu odpoledne :o(
"nechci se fotit"
za 20 sekud už jí je to fuk :DDD
Cestou do školky už to bylo trochu nasolený, přesto pořád jako mejdlo. Auto jsem nevytahovala ač bych potřebovala nakoupit, někde se zaseknout na ledovce se mi nechtělo a vysekávat z ledové krusty taky ne. Jindrou jsme dali kafe a já pak šla spát, cestou ze školky jsem konečně vyzkoušela miláčka. Dopoledne byla tma jak v ranci a rozbila bych si všechno včetně „huby“
A pro pooo Maruška už ze školky pčinesla slovo PRDEL od Tondy, to jsme ji vysvětlila že nééé, tak pak ještě že říká HUSTÝ budiž to sprostý není, ale ať to neříká moc často. No co myslíte , totálně nadšená když muže řikat „hustýýý“ fakt to říká důsledně. A každý den ted hlásí jestli Tonda dnes řikal prdel nebo hustý :DDD
No večer na posdní noční, kvůli rozběhu manufaktury za dne jsme měli nástup o den později tak sobotní byla povinná. Byl z toho krátkej víkend, no :o(
Dnes s námi jde do školky konečně Jindra včera mu bylo šoufl, Maruška nadšeně utíkala napřed, protože se ji už stýskalo. V podvečer cestou k našim začala být legrace teda, země byla vymrzlá a do toho začalo pršet , začalo to přimrzat a na všem začala být ledová krusta. Hnala jsme Marušku jen přes přechody, protože autům to moc nebrzdilo. Na konci jednoho přechodu takřka v cíli jsme sebou praštili na jednu hromadu , Maruška z toho měla švandu a já po tom, co jsme zjistila že to rozchodím tak taky.
Doma mě už čekal vysněný miláček. Trošku jsem upgradovala aneb ať žiji zrušené pojistky a bonusy těžce zasloužené. Z dobrých druhých rukou mám Canon 70-200 f4 USM snad mě to u domutí aby se mi jednou koníček stal prací ač vedlejší J
Cestou do práce už to byla švanda ale o čas, ač jsem šla dřív došla jsme dýl, na všem byla ledová krusta. Musela jsem se držet plotů abych nejela do silnice.
Zase nemůžu ani chodit, půlhodinka ráno lehnout protože jinak bych nedošla ani do školky. Děkuju mamče že mi Maru na cestu připraví. Dostane na cestu batoh od Ježíška a do něj nakrájené straší pečivo.Ona má teď na starost kachny , protože mají hlad :) Pokud jdem tak házíme pečivo až cestou ze školky. Řikám Marušce že musíme pospíchat atak utíkala před přechod a ze ji mám honit, říkám ji že ji honit nebudu, že nemám sílu a ona že teda tem kačenám nahází housky sama, když mě bolej ruce, že mi pomůže a zvládne to sama
:o)
Pak našla ulomený kus stromečku, jedličky, měla starost aby nezvadl a že ho dá babičce. Potřebovala na větvičku skleničku. Poctivě tu větvičku nesla přes půl cesty, když už se ji nechtělo , tak ji dala nést mě,ale zbytek cesty se starostlivě vyptávala , jestli mě to moc nepíchá. Starostová moje.
Po školce jsme nakrmili kačeny. A šli domů. Po ceste jsme se stavili v čajích pro sušené svestky. K obědovečeři jsme si uvařili rýžovou kaši se zbylýma broskvema a z většiny rýže si udělali rýžový nákyp na druhý den. Maruška pomáhala. Akorát něž jsem to pošolichala jinde myslela jsem, že je všechny snědla, šak na ně měla zálusk. Ale ona je nacpala všechny pod hrneček a ten otočila vzhůru nohama a já je nemohla najít, No máme to veselo. Veselo bylo u na cestě k našim.