Neděle byla tak nějak nedělní, po tom prvním týdnu rachoty jsme byli nějaký nijaký. Uondaný. Večer mě bylo hodně smutno když šel večer Jindra k tátovi spát , aby to měl do práce blíž a nemusel ráno s ‚Ťapinou přes město. No já bych to snad i ustála,ale volal, že ,mají něco v akci a já rozepsala sms co chtěl a páč jsem byla nedostupná na wecku a pak jsme musela někam letět, když jsem přišla, maruška už měla můj telefon, cvakala do něj písmenka, u toho povídala „já píšu strejdovi, že se mi stýská“ no já prořvala zbytek večera,přiznávám se. Někdy mě naše nestandardní žití ubíjí, že nemůžem kvůli nočním a střídání ráno večer fungovat normálně. No Maruška mě pak utírala slzy a pořád mlela, maminko nebreč, mě už se nestýská, já to vydržíííííím . děla všechno pro to, abych nebrečela a pak jsme zase brečela že mám tak úžasnou , soucítící dcerušku :o)
1 komentářů:
Lidu..my se teď taky fakt skoro nevidíme,je o děs:-( Cítím s tebou
Okomentovat