Už jsem měla dohozené do projektu 2 fotky. Ale nakonec jsem přidala ještě tyhle...už dávno porušuju pravidla projektu, u mě je prostě někdy jedna fotka málo a na těchto se mi něco líbí a nevím co, teda u té druhé vím co se mi nelíbí, ruší mě tam ten pár, co se nechtěl odlepit z místa, a když už tam nebyl byl čas přenechat houpačku dalším dětem na vystřídání. ....
Sobotní trh, nostalgie. Že už nemůžu fotit takovéhle bobky u nás v králíkárně, Moc mě to mrzí, copak kvůli mě, já to tak nějak i když těžce překousnu, ale mrzí mě to kvůli Marušce, že už nebude vyrůstat jako já na vesnici, mezi slepicemi, králíky a kočkami. Prostě se situace změnila a nejde to a věřte, že s toho tu krápu z očí do klávesnice, protože tohle bych ji doopravdy přála, aby se s nima mohla mazlit a neznala je jen z obrázků......
Jelikož je to všude bez pardonu "z ruky do huby" potěšili jsme se v sobotu drobnými nákupy za rozumné ceny. Už mě z toho hrabe, radši do města ani nechodím, myslím v sobotu do trhu, ale mamča mermocí chtěla, tak jsem se přidala. Nemaje od našeho pitomýno byrokratickýho státu už ani korunu (a že by pracovala, kdyby měla čím) mi koupila boty. Ane neumluvila jsem ji že nechci. Stály teda 130kč ale mě to prostě rozbrečelo, nevybojovalůa jsem si svůj názor, že si boty prostě koupím, až mě spadnou z nohy, dřív je prostě v současné situaci nepotřebuju. Prostě škoda mluvit. Mám boty, no. I když jsme došli ke kvalitnímu výhodnému nákupu, Marušce v trhu ze zimního výprodeje, ty kvalitní bavlněné pončocháče, odhadem jí budou asi za rok místo 100kč a víc za kus, tak jsme za 90kč koupili šestery, tak to je bomba. Marušce jsme koupili tohle svitící a skákací sluníčko na 39kč , když je to naše sluníčko.
0 komentářů:
Okomentovat