24.5.2008 Valdštejnské dny

Tak to je jedna ze serie fotek , proč jsem Marušku ustrojila do šatiček ještě jednou. V Jičíně Valdštejnské dny, v liché roky jsou ve Frýdlantě. Na jičínské nádraží přijela z Prahy parní lokomotiva Albatros. Tak jsem nadělala fotky ala dvacítá léta minulého sloletí...citace "dvacáté sloletí se nazývá sloletím páry" všichni ten film známe žéééé .o)))) Mám i fotky zepředu, ale na téhle něco je.....

Ještě jedna škoda jen levého spodního rohu, lidí překáželi všude, nechňápou že já šla po umění žééé :o))))

Jedna portrétovka, ani mě nepřijde že ho znám tak dávno. Byl to kluk ze základky co si začal ťukat na kovadlinu a dnes je z něj jeden z nej kovářu v ČR. Na soutěžích bere první místa a vzhledem k věku padám na zadek, a navíc je to super člověk člověčí.....

Ještě jeden Kuba, portrét se mi docela líbí, v reálu by ho člověk přerazil :o)))))

Jedna relaxační koňská.....

Vím že tam chybí kus ohlávky, že by to bylo lepší, ale foceno ze dvou metrů a holt koníček je živý tvor :o))

Krystýnka, foceno náhodně od boku, chtělo by to víc místa nad očkama, ale kdyby člověk zvova chtěl, tenhle výraz se nepovede

Tuhle dávám, poněvadž je k ní legenda. Maruška študovala systém předení na kolovratu. Druhá paní té předoucí načesávala vlnu do zásoby do košíku. Maruška jim neustále košík brala a třikrát ho donesla až ke kamenému krámu hned vedle a chtěla ho vyměňovat u Vietnamky za kolo. Stále ji cpala košík a hustila do obchodnice "kolo, kolo"a ještě na něj ukazovala. Výsledek nula a pak že se dá s Vietnamci smlouvat :o))) Se tomu řechtám ještě dnes a ještě pár let budu.

Tady na ten portrét jsem čekala nakonec 5 fotek, foceno ze 3 metrů a vždy mi tam někdo vlez- Jméno vám neřeknu, tykáme si skoro všichni, ale jmény se skoro neznáme a v civilu se často ani nepoznáme :o))) PS:ne že bych se bála blíž, ale lidi se pak moc snaží a netváří se přirozeně, zoomen na ně :o)))

Švedský stůl na zámeckém nádvoří, okolo maket města spousta svíček a ovoce. Mňam to byla bašta, páč jsme byli poslední pěkně jsme si šmákli, lepší pomeranče jsem snad nejedla. A ještě jsem donesla Marušce mandarinky a hromadu hroznového vína a mamče ananas. Tady jsem konečně využila pořádně nastavení fotáku. Dlouuuuhý čas, bohužel bez stativu a v pozadí se bohužel stále někdo plet. Když už jsem to udržela v ruce, aby to nebylo mázlý, tak jsem tam zas měla rušící postavy. Když už prořídli poslední hosté, zas fohořely svíčky :((((

A ještě jedna......
A kdo chce všech 800 fotek z toho dne, ať se staví na kafe :o))))