Ten nápis mám schválně, teda nevím pokud tohle uvidí, bude mi navěky uhýbat před foťákem, ale já prostě......něco mi ta fotka říká. Už mu je 16 a já mu mám stále tendenci říkat Martínek. Narodil se, když mi bylo 15 a tak jsem ho viděla vyrůstat, a stále si nějak memůžu zvyknout na ten běh času.... a když bylo 15 jemu, narodila se Maruška, stejné časové rozestupy, ale o to nejde. Připomíná mi to spoustu věcí. Já tenkrát jezdila na učńák a měla více času sen tam zajet za nima na hory a kouknout jak rostou. Teď zas chodí on k nám, na chvíli vždy v úterý, neb chodí do Jičína na školu. Nějak mi to připomíná atmosféru těch dob, kdy ještě nebyly starosti....
čtvrtek 15. května 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentářů:
Ta poslední fotka je nádherná. Má krásnou atmosféru, úplně mě dojala
trpajzlík a obr :-)
Okomentovat