28.7.2009 zas príma den

Pohodový dopoledne u kafča a melounový párty holky si hrály, prostě pohoda.. já vím že je ta fotka tmavá, že letí ale mýmu srdíčku říká to „něco“ K obědu jsme dojedli lazaně , prostě pohoda:o))) Loučení opět se se slzami. Maruška mi vždycky doma brečí, že nechce domů , ale zaplať ten nahoře že už ne proto, že se bojí táty,ale protože by byla nejradši pořád se strejdou a Ťapi, u našich , venku, prostě kdekoliv jinde než v našem pidibytě. Miluje společnost a miluje ty co jí obklopují…

Podobná byla včera, ale když mě pořád fascinuje ta láska těch našich holek. kapinko opřený čenich o Maruščinu ručku a čeká co jí Maruška dá a ta se vždycky podělí i když někdy má zákaz stejnak své kamarádce propasuje….

Když se vyspala , vydali jsme se směr město a já si konečně stihla koupit voskovky na látky tak budu moct tvořit. S marušiným tempem jsem totiž do toho obchodu už dvakrát dorazila přesně v hodinu kdy zavírali.. no dnes zavírali až za 5 minut :o))))))) pak jsme se stavili na zmrzlinu, Maruška jí snědla sotva půlku a letěla se družit s jakýmsi klukem. Ona je úžasně komunikativní a to i v porovnání s ostaními dětmi,pořád někoho zdraví, seznamuje se, každého se ptá co to má, zdali jí to půjčí, vodí se s dětmi za ruku (někdy by s nimi nejradši odešla) .. Tady na fotce mě začala okupovat hru pod schody Dragouna, nemohla jsme jí otamtud dostat, prý „řídím auto“ pak odstrkovala děti od výlohy hračkářství kde mají toto velkého krtečka se slovy „můj krteček“ ač nebyl její a byl za výlohou tak si ho bránila :o))) do toho pronesla že „vyženila mouchu“ s nima se člověk fakt nenudí :o))))

Tady se lámala do potravin, kde už počítali tržbu, měli jen zavřenou mříž. Cpala se přes mříže a ptala se, zda mají nanuky a lízátka :o)))

v rychlosti jsem pročetla na bráně kdože to umřel a Maruška mi okamžitě zrhla na hřiště . Ten ohromnej žebřík vysoký skoro 2 metry s takhle velkýma rozestupama vedoucí na klouzačku dnes začala překonávat sama i to přehoupnutí nahoře. Je z ní šplhavec….

K našim jsme opět dorazili těsně před večerníčkem. Tak jsem si odfrkla a vyrazili jsme k rybníku. Normálně už chodíme domů,ale ted jsou tak krásný letní večery….a mamča už měla nakrájený chleba tak jsme šli ještě na ryby.. původně na kachny, ale ty se kamsi vytratily. Teď se tam jen vaří voda od kaprů a pro sousto chleba lezou pomalu až na břeh. Maruška až radostně pištěla, když se vždycky kapři otáčeli směr hloubka a cákali tak, že jsme odcházeli fakt namočený. Ta poslední je dokumentační, takhle musí mamča držet Marušku, jinak by se za těma kaprama vrhla :o))) Mamča mi povídala , že to bylo to nejhezčí z celého dne…škoda že jen to….

Pak bezpodmínečně zastavení na velkém hřišti, když ho přimo míjíme, není možné projít bez použití….

Se zastávkou v Kauflandu jež byla super rychlá jsme domů dorazili v půl desátý, ale Maruška byla vyběhaná a já nasycená atmosférou letního večera. Sice jsme pak už trochu bojovali,a le to spíše s tím , že Maruška chtěla spát u strejdy. Nesli jsme tam hranolky do mrazáku ulovené v akci a stejnak budou třeba když jsme tak hezky nadili mrazák kuřaty.. a Maruška nechěla domů …ale když už jste tam byli , usnula jak špalek.

27.7.2009 co na to říct...

Ráno bylo ve znamení žehličky, ale občas je třeba ji vzít do ruky ve správnou chvíli a práce je 4 krát méně :o) žehlila jsem cejchy, vždycky nechávám žehlení na večer , ale na cejchy se musí vlítnout v ten správnej okamžik i když vím , že lepší je vždycky zalízt do cejch :o))) Maruška byla hodná a nechala mě to udělat. Potom jsme šli k Jindrovi na kafčo a ohřáli si tam zbytek od soboty. Přinesla jsme ještě noční zelnou polívku abychom si nacpali bříška. Maruška miluje bílé polívky a tak snědla za asistence Ťapinky talíř polívky i meruňkový knedle.

Pak jsme šli domů opět s pláčem , Maruška se vždycky loučí do nekonečna a pořád chce pusínky.Po vyspání pak ven, dostala sukýnku, má je moc ráda ale jinak je jako já taková malá rebelka. Tahle fotka je cistě dokumentační. Lámala jsme jí ze hříště a tenhle výraz je tak výstižnej pro ten vzdor :o))))

Cestou jsme se stavili pro zmrzlinu v Lídlu a svačinku. teď mě došlo, že jsem vám nenapsala jak mě ráno 3krát volala policie, chtěli číslo na Petra. Odpoledne mě zastavil jedn kluk, co ho znám že jezdil taky na hasičský soutěže. Ptal se, jestli s ním sem, že ho shání, že okrad nějakého chlapa,,, tak jsme prohodili pár slov a on mi sám řek, že na Petra už se tvoří fronta co mu chce dát do nosu slušně řečeno. A ještě mezi řečí mi řekl, že Petr vykládá, že se MU „kurvím“ s prominutím ale cituju no….on asi nechápe, že to slovo znamená, když jsou spolu dva a jeden z těch dvou to dělá s třetím…ale rozumět by tomu měl, ještě mám v živé paměti jak jsem ho načapala se sousedkou.. v době kdy jsem byla doma , šla jsme s košem a oni byli u ní, kousek za našima vchodovýma dveřmi, neb byt kde jsme bydleli byl původně 3plus 1 ale byl rozdělen na 3 byty. Prostě si to s ní rozdával v době, kdy já jsem byla doma, dva metry od našich vchodových dveří. Dodnes mi to přijde vtipné, myslím tu odvahu, či nepřemýšlení. stejně tak to co mi řek ten kluk, myšlení k nepochopení…Tenkrát jsem to sem nepsala, ale k dnešní informaci mě to tak sedělo a s odstupem času mi to přijde už doopravdy vtipný a tuhle příhodu dávám k dobru jako veselý příběh že života….. Poslední fotka kvalitově na nule, ale ten moment jak Maruška vyvaluje pupík u dveří chtěje je otevřít :o)))

26,9.2009 pohoda na entou

Jasnej důkaz lásky..Maruška ráno nechtěla kakavičko , den před tím mě kvůli němu i natvrdo vypíchávala z postele, otevřela oči a místo dobré ráno začala svýma pidiručičkama do mě tlačit se slovy udělej mi kakavičko. To mám za to, že jsem jí v noci vzala k sobě do pelíšku. U Jindry nic, tak od samého rána objímala Ťapulku a štasná „ona se mnou vstává“ už strašila v pul 7. Pak si lehla na Ťapi místo na madraci a otamtud sledovala nedělní pohádky v televizi. Pak jsme v pohodičce proplouvali nedělním dopolednem , Maruška dokonce vyzkoušela svou první dětskou počítačovou hru, budila spícího šneka a byla nadšená. když do něj budík narazil, zazvonil a on se vzbudil. A já pomalu jistě vařila o obědu lazaně, protože jsme na ně už měla moc dlouho chuť. Jenže je to pidlačka s vařením těch plátů a tak a na to člověk musí mít chuť se s tím crcat. A mě přepadla chuť na jazyku i v těle a tak jsme si hrála s italkou kuchyní :o))))
Maruška zatím svorně krmila Ťapinku uvařenýma kostma, alemusel abýt pod dozorem, neb se snažila přikrmovat i sebe . Ona jak vidí maso, tak je jak buldozer… :o))) pravdou je, že to úžasně vonělo.

Po obědě jsme šli spát domů, Jindra šel za tatínkem a já dát Marušku odpočinout. Opět probíhalo nekonečné loučení. Maruška se pořád vrací se slovy, „pusinku chci“ a „chci rozloučit“ když jsme ji po důkladném rozloučení dostala domů ještě tam dobu brečela, prostě chce být tam kam jí srdíčko táhne. Jelikož už bylo po 14h chtěla jsem ji nechat prospat tak hodinku a pak vyrazit ven. Vytuhly jsme obě jak dřeva a já se vzbudila v půl 6. No ale teda krásně vyspalá, to jooo :o)))

Sice pozdě,ale šly jsme ven.Maruška po cestě řešila stíny. Nadšeně volala, „tady mám stín „ a tady má stín maminkáááá“ a strejda a Ťapinka stíny mají… žádný tam nebyly ,ale bývají tam, když jdeme spolu a ona to má v hlavičce zapsaný.

ještě jsme stihli jít krmit kapry šla s náma mamča. . Kačeny se někam zdejchly. Jen 2 Lysky a měli ještě těžkej život, jak jsme jim hodili chleba tak je divocí žraví kapři nadzvedávali jak pod mini bojovali o žvanec :o)))) A já byla ráda že můžu jednou fotit, protože Maruška hází s takovým rozpřahem, že div nepadá do rybníka.

Cestou domů jsme potkali Horákovi.. a plus jedna zvláštně dokumentační, panelák kde bydlí naši mají už zepředu hotový, zateplelený natřený, odráží se v té kaluži…..cestou domů jsme ještě zmákli kauf, pro olej a máslo. Domů sice dorazili dýl ,ale dnes to jinak nešlo, Maruška měla naspáno do zásoby. Ale utahaná čersvým vzduchem kolen 22h usnula zcela dobrovolně. :o)))))

25.7.2009 meruňky na ntou

Mezi těmahle dvěma fotkami si nemůžu vybrat na jedné zaniká malý vrabec,ale líbí se mi tam sloupek a na řezu zase vynikne vrabčák,ale chybí tam sloupek… závěr… ten opeřenec měl sedět blíž sloupku :o)))))

je sobota dopoledne a my se vydáváme k Jindrovi už dopoledne vařit oběd.. tento týden byl hodně zvláštní co se týče jídelníčku .. to se nám zas léta nestane,, v úterý byly jabkový knedlíky, jednoporcový zbytek od našich pro mě 3 by to už nedalo. Protože v Kaufu byly švestky v akci za 50%ceny , tak říkám udělám švestkový knedlíky , naše švestky bývají až na konci léta použitelné. tak že si s Maruškou uděláme knedle, taky jí to pěkně šlo, jak jsem tady psala.To byl oběd na st. a čt. .A ve čtvrtek mám ta šílená smršt co tu proběhla rozštípala ¾ obalené meruňky. Takže na sobotu jsem naplánovala knedlíky meruňkové, ač už bylo tolik knedlíků tento týden, ty meruňkové by byly zase až za rok, tak byla v sobotu třetí knedlíková symfonie. Po obědě jsem uspala Marušku, bylo to náročnější bez její postýlky, ale když už jsme jí začala natahovat ponožky že jdeme domů a že si odpočine ve své postýlce (kdyby chvili neschrupla, bývá s ní odpoledne k nevydržení) to byl takovej brek, že si snad sousedi museli myslet, že jí tlučem sukovicí. Zabralo to a za chvíli byla v limbu. Nespala dlouho, přítomnost Ťapinky ji podvědomě vzbudila brzo. Doma spává tak 2 hodiny i více a u Jindry a u našich tak půl a je vzhůru.

Dali jsme kafčo a pak jsme jeli do Ohavče jim odvézt buchtu jež jsem pekla ráno. Jindra si jel cosi zařídit a my jeli s občerstvením neb byli tak pracovně vytížení , že nebyl čas ani upéct ke kávě . Zpracování meruňek ten den šiklo, práce venku nedráždila, protože pořád pršelo. Já dokonce zažila zvláštní úkaz. V Jičíně jsem nastupovala do auta za sluníčka, najednou se udělalo černo a já neviděla pomalu ani na cestu jaká tam byla průtrž. od Holína pomalu umiňovalo.. zastavila jsem v Ohavči u baráku musela jsem se smát.. na mojí straně bylo po dešti a na druhé půlce auta, kde by měla vystupovat Maruška tak tam byla ještě totální průtrž. Tak jsem se smála, zda mám kvůli mraku přeparkovat :o)))) jasně že byl za chvíli pryč,ale bylo to zvláštní. Krom jiného jsme si vyběhla na 10 minut zafotit :o)))

Sklenic zavařeniny i marmelád bylo mraky, meruňka byla obalená, na za rok jí ke sotva čtvrtina. Navečer jsme všechny převezla domů, to vám byla akce jak když táhnem na manévry :o)))) Jindra se zatím vydal na pátrací akci ala balkán a rajský protlak, tímto děkuji ještě jednou za boj s profesionalitou prodavačky :o) Maruška byla celá šťastná , ze bude spinkat u strejdy. Sice usnula dýl, ale bylo to bez řevu. A my si pak v klídku povídali a zobali šopák a mě bylo tak fajn. Venku byl teplej letní večer,přesně tak jak je miluju.. prostě pohoda.

24.7.2009 vejlet nevejlet

Já se vám dneska musím smát, té naší výpravě do Lomnice nad Popelkou. Vzpomněla jsem si na to, jak jsmem vždycky musela škemrat abychom o těch prázdninách jeli aspoň do tý ZOO. Vždycky byla tak nějak přednější plantáž….Ač jsem vždycky měla slohy za 1 tak první slohová práce po prázdninách na téma „ kde jste byli o prázdninách „ bbyl pro mě zapeklitej oříšek. Vždycky jsem psala o slepicích a králíkách u babičky. Dnes bych je Marušce přála, takhle vyrůstat.. ale i tak si pamatuju ty mý ubrečený konce prázdnin, že jsme zas nikde nebyli…Ještě tak ve Starém Sedle, to jooo to byl vždycky ráj, tenhle prodlouženej víkend, ale nějakej vejlet někam , to byl vždycky zážitek. A já dnes vezla Taťku do Lomnice k doktorovi, páč byl z toho dost nervní, tak s ním jela i mamča. prostě jsme se ráno zbalili celá rodina, přesně tak jak mi to za ty léta chybělo a jeli na „výlet“ i když blbě k doktorům, bylo to jak rodinný výlet a já se tomu smála. Naše jsem vyložila u polikliniky a zajela k tátovi a ségře na kafe. Zrovna se balili na nějakou předváděčku s dělama, Táta balil doutnáky a furkety a Martina se o cosi taky pokoušela, Maruška se kochala její sbírkou žiraf, tohle je fakt zlomek.:o))) Když byl taťka hotovej tak jsem pro ně zajela

No a pak procházka po městě jak někde na promenádě :o))) nevím proč, dneska mi to přišlo vtipný. Byla to pohoda , všude ztemnělé obchody. Elektrika tam nešla od 7 večera do 8 do rána. V podstatě jsme akorát stihli uvařit to kafe a zase nešla. Navštívili jsme dom, potřeby aby byla víčka na meruňky, neb včerejší apokalypsa nám zničila tu největší meruňku jež byla letos totálně obalená, a k jedněm vietnamcům, Marušce tam babička koupila pantoflíčky a já super bublifuk s píštalkou :o))) Chtěli jsme dát zmrzlinu ale kvůli proudu nebyla ani nanuky nevydali tak tím rodinný výlet končil :o))) Taťku jsme vyložili na kraji města a zajeli ještě na nákup, potřebovala jsme nutně plínky a chleba, ty dva kousky jsme měla s maratonem, protože Maruška si v krámě vzpomněla dvakrát že chce bobek, tak jsme letěli ven a pokaždé to byl planý poplach. :o))) Slupli jsme pak oběd a uspala jsme Marušku….po probuzení směr Ohaveč…

dnes bylo úplně úžasný nebe… vivat polarizák

Marušku jsem chtěla nacvakat trošku v poli , hned u baráku. byla už napůl připravená do bazénu. dala jsem ji na poválený obilí aby jí to neškrábalo do nožek, přesto jsme si vyslechla „nechci fotit“ já „aspoň pár“ M. „nechci pár „ Tak usměvavý fotky do srpnového listu kalendáře se nekonaly no :o))))))

Maruška pak vegetila v bazénku , Pak přijela sestřenice Janička Z, s rodinou tak se místo meruňek konala opíkačka. Božínku to to letí… Já byla velká jako Honzík když mu bylo co Marušce .. neskutečný…

Malá podvečerní lov, ta můra byla děsně neposedná. Pořád třepotala křídly, snad konečně přiletí normální motýl, za mého dětství jsme nevěděli za kterým se hnát dřív a teď je skoro nevidím :O((( Maruška nechtěla ani domů, v autě před barákem mi brečela,že chce ke strejdovi. V takové dny mi dochází že v každém dni co je bez Jindry, prostě něco moc důležitého chybí a jak vidno, necítím to jen já, ale i ta upřímná čistá dětská dušíčka dětská dušička