26,9.2009 pohoda na entou

Jasnej důkaz lásky..Maruška ráno nechtěla kakavičko , den před tím mě kvůli němu i natvrdo vypíchávala z postele, otevřela oči a místo dobré ráno začala svýma pidiručičkama do mě tlačit se slovy udělej mi kakavičko. To mám za to, že jsem jí v noci vzala k sobě do pelíšku. U Jindry nic, tak od samého rána objímala Ťapulku a štasná „ona se mnou vstává“ už strašila v pul 7. Pak si lehla na Ťapi místo na madraci a otamtud sledovala nedělní pohádky v televizi. Pak jsme v pohodičce proplouvali nedělním dopolednem , Maruška dokonce vyzkoušela svou první dětskou počítačovou hru, budila spícího šneka a byla nadšená. když do něj budík narazil, zazvonil a on se vzbudil. A já pomalu jistě vařila o obědu lazaně, protože jsme na ně už měla moc dlouho chuť. Jenže je to pidlačka s vařením těch plátů a tak a na to člověk musí mít chuť se s tím crcat. A mě přepadla chuť na jazyku i v těle a tak jsme si hrála s italkou kuchyní :o))))
Maruška zatím svorně krmila Ťapinku uvařenýma kostma, alemusel abýt pod dozorem, neb se snažila přikrmovat i sebe . Ona jak vidí maso, tak je jak buldozer… :o))) pravdou je, že to úžasně vonělo.

Po obědě jsme šli spát domů, Jindra šel za tatínkem a já dát Marušku odpočinout. Opět probíhalo nekonečné loučení. Maruška se pořád vrací se slovy, „pusinku chci“ a „chci rozloučit“ když jsme ji po důkladném rozloučení dostala domů ještě tam dobu brečela, prostě chce být tam kam jí srdíčko táhne. Jelikož už bylo po 14h chtěla jsem ji nechat prospat tak hodinku a pak vyrazit ven. Vytuhly jsme obě jak dřeva a já se vzbudila v půl 6. No ale teda krásně vyspalá, to jooo :o)))

Sice pozdě,ale šly jsme ven.Maruška po cestě řešila stíny. Nadšeně volala, „tady mám stín „ a tady má stín maminkáááá“ a strejda a Ťapinka stíny mají… žádný tam nebyly ,ale bývají tam, když jdeme spolu a ona to má v hlavičce zapsaný.

ještě jsme stihli jít krmit kapry šla s náma mamča. . Kačeny se někam zdejchly. Jen 2 Lysky a měli ještě těžkej život, jak jsme jim hodili chleba tak je divocí žraví kapři nadzvedávali jak pod mini bojovali o žvanec :o)))) A já byla ráda že můžu jednou fotit, protože Maruška hází s takovým rozpřahem, že div nepadá do rybníka.

Cestou domů jsme potkali Horákovi.. a plus jedna zvláštně dokumentační, panelák kde bydlí naši mají už zepředu hotový, zateplelený natřený, odráží se v té kaluži…..cestou domů jsme ještě zmákli kauf, pro olej a máslo. Domů sice dorazili dýl ,ale dnes to jinak nešlo, Maruška měla naspáno do zásoby. Ale utahaná čersvým vzduchem kolen 22h usnula zcela dobrovolně. :o)))))