sobota 12. června 2010

12.6.2010 Když Salem žije naživo :o)

































Ráno snídaně, rohlíky měli fakt výborný. :o))) Během dopoledne jsme se tak nějak pozbírali do houfu a šli hledat nedaleký Karlštejn. Na jednom rozcestí už jsme věděli, že jdem blbě , ale vzledem k různorodému tempu malých či větších dětí jsme byli roztažení po lese, daleko předaleko, tak těžko dávat vědět vedoucímu článku, že se mají kiláček vracet :o))) Tak jsme usoudili, že někam dojdem . Když jsme uznali, že pro malé děti je zpáteční cesta až až, tak jsme to otočili a šli jsme zpátky. Ti co byli v čele skupiny byli najednou poslední a bylo :o)))) Tak z toho byla nakonec dlouhá,ale fajnová procházka lesem. Maruška byla neskutečně milá,. Když jsme malovali šipky kam jsem, pro ty, jež byli ještě v táboře, tak Maruška u každé šipky přidřepla a každou čáru o kousek protáhla, to aby byly pořádný :o)))) Čím dál víc dětí končilo na koníkovi. Do tábora jsme došli akorát na oběd. Některé tatínky jsme vzbudili k obědu :o))) Maruška po něm odmítka jít spát ,ale já jsem si teda chvíli dáchla, to dítě už je nějak těžký ho vláčet po lese na koni :o)))) Přišla mě vzbudit Maruška kočička . Siťa začala malovat děti, a každému to učinila za víkend nejméně 4 krát. Děti byly nadšené a šťastné a Siťa má náš obdiv. Maruška chtěla být pokaždé kočička. A do role se naprosto vžila. Potom málo mluvila, hodně mňaukala a škrábala :o)))V podvečer jsme vyrazili lesem k rybníku. Tentokrát jsme poslali předvoje, páč slibovat dětem vodu a nenajít ji, to byl asi větší průšvih :o))) Našli. Báječně jsme se osvěžili. Maruška zarytá plavkyně a potápěčky mi však pořád visela na noze. Nevím proč a jelikož byli na dně ostré kamínky a já měla na nože plus cca 18kilo, tak jsme pak skoro nemohla chodit, jak mě bolely šlapky,ale hlavní je že jsme nabrali energii osvěžením a zchlazením.Cesta dom, byla hned lehčí. Došli jsme na večeři , měla jako vše hustotu hlenu a tahle čína dokonce i barvu :o)))) PO večeři Siťa zas namalovala všechny děti, protože se většina umyla v rybníce. A zas začal večerní bengál. Standa vytáhla gril a grilovat až do úmoru všechno maso co kdo přinesl, a že ho bylo. Hlavně že ho to baví. Maruška sem tam zabrečela a vlítla mi do náruče, když ji strašili kluci namalovaní. Pak se hezky tulila. Tak jsme poprosila Viky, aby mi vytáhla foťák a vyfotila nás spolu, abychom byla aspoň na jedné fotce i já. A najednou jsem zjstila, ýe Maruška spí. Usnula ve v 8 večer na ruce.To už se mi měsíce nestalo. No bylo to náročnej den, pro tam malý tělíčko, ale nádhernej.

Děti ještě tančily a zpívaly dlouho do noci, byla to paráda, Maruška to bohužel zaspala no. Jindra začal odpadávat v tom vedru se nachladil a nebylo mu akorát. Já se ještě zůčastnila nočního sezení a povídání ač jsem padal na hubu a už nevěděla jak má ustát záda apod. ale tyhle lidičky vidím míň něž bychom si všichni přáli a tak jsme se chtěli užít.

0 komentářů: