9.4.2009 Zahradnice z ulice

Dopoledne jsme s Maruškou vyrazili pro pohledy do nedalekého papírnictví, ty tištěný mám už dávno hotový , jen napsat tu klasiku, no..měli tam jen předtištěný, nemám to ráda, je to neosobní,ale snad mi to pro jednou odpustěj :o))) procházka pro pohledy nám vydala n skoro 2 hodiny ač je to v jedné ulici , bylo krásné sluníčko , Maruška oškubala pár pampelišek, pak se s nima natáhla tak hned komentovala „upadla jsem“ pak se zvedla , pozbirala zase pampelišky a komentila „zvedla jsem se“ a takhle je to se vším. :o))))

Tak tohle mě foukla na budoucí dvůr nově vystaveného bloku. A proč? Protože tím průjezdem projely 2 holčičky a měli koloboty. Maruška oči na vrch hlavy . Hned za nima letěla se slovy „holčiko co to mááááš“ a študovala div ne všechny stehy na polobotách. Pak šly holčičky do dvora a Maruška za nima letěla , že prej pude s holčikama,… já jí tak chápu, chybí jí nějaká dětská smečka.

Po obědě jsme čekali až přijde plyňák a opraví nám konečně ten unikající plyn. Když odešel, tak jsme konečně mohli razit ven, bylo tam nádherně. Vzali jsme to městem,kvůli pečivu a tam potkali dědu. Maruška mu skočila okolo krku, šel s náma domů já si tam mohla vzít poslední porci prdelačky jež dostal. Já ji tak miluju, to je polívka polívek, jen mít pašíka na praštění za uši, Už mě strašně chybí zabíjačka, se svojí neopakovatelnou atmosférou. Už je to 3 roky, co byla poslední. Pak jsme pokračovali k tetě Marii abychom je navštívili spolu s babičkou, neb tam teď u ní babička je. Maruška tam predváděla kusy, dostala půjšený košíšek, aby měla na koledu ,a trénovala. za každou koledu dostala gumídka, no ale holka naše malá to pochopila dobře, po každé koledě si začala rovnat vajíčka z tetinný výzdoby do košíku. Domů jsme šli dřív, neb jsme měli domluvené podvečerní kafčo s Jindrou. (už mám souhlas na publikaci jména, tak se bude prát lehčeji) Maruška se aspoň vyblbla s Ťapinou, ty dvě mají energie , že by umořili vola :o)))

8.4.2009 Přezouvání

Dopoledne jsme byli na cvičení. To zas bylo nadšení, ale padla na mě nějaká jarní únava a moje hlava občas lítá v oblacích v tom směru, že takhle fajn mi nikdy nebylo, a zda bych se uměla vrátit do obyčenýho světa, kde nikdo není. I když tohle jsou jen chvilky, krásný s nejistou budoucností, protože to chtění a rozhodnutí není jen na mě. I když jsou to jen chvilky, jsou krásný, ať je to setkání, telefonát, nebo SMS…zvedne to koutky nahoru… no když si vzpomenete na tu Petrovu co posílal tugle, tak se ani není co divit. Prostě naprostej opak :o) Po tom pekle takováhle pohoda, to prostě hladí po duši.

Jelikož mamča je dnes první den na léčení s rukou tak jsme jeli z cvičení domů. Oproti původním plánům zbyla ještě na dnešek čína ze sojového masa, tak jsem jí dojedla a Marušce se zbytku rýže, jež jsme dostali , aby se tam nezkazil, jsem jí udělala rýžovou kaši s jahodami. Okamžitě , když jsem jí řikala, co bude mít k obědu tak odtahovala koš co stojí před mrazákem a ukazovala, mi, kdeže ty jahody máme. To nadšení bylo úžasný. Pak jsme si dali šlofíka a po probuzení jsem vzala auto a jeli jsme do Ohlavče vyměnit gumy.

Dnes bylo fakt těžký fotit ,a le pro těch pár momentek z přezouvání auta jsem přijak i fakt, že kvůli nim budu čistit i foták.

No bylo veselo. maruška spolupracovala uplně se vším, šroby jsem si musela dávat na střechu auta abych je vůbec našla, stačilo, že jsem věčně hledala klíč. To bylo věšně, nech ten hever, kam jsi dala klíč, nesahej na to, je to špinavý :o)))) No nic, byla nakonec černější než já. Do toho jsem po vyměně gum luxovala auto a nevšimla jsem si, že si Maruška s tašky načala Lipánka a oblizovala si ty našmírovaný prsty od toho Lipánka. Tak jsem jí napomenula a a šla pro lžičku. Byly jsme jak prasata a s současném stavu fakt nemělo cenu mejt, když bylo na půl hotovo. tež jsem přinesla lžičku tak těma zaprasenýma rukama stihla ještě sníst banán. Pak mě chvíli na zádech nepřistávaly poklice a klíč a podobně, protože Maruška způsobně jedla tou lžičkou. Mezi tím, jsem začala luxovat, najednou koukám, Maruška dojedeno. ta jsem z mí lámala, kam to vyhodila. kelímek způsobně do medence.. ale kde je lžička, Maruška stále tvrdila tam a ukazovala dovnitř, nakonec jsme zjistila,že ona jí vážně stihla odnést až do kuchyně a položila ji na myčák.

Než jsem to doklidila , tak si Maruška nasadila moje brejle do auta a řídila. No jak vypadá kombinace šmíru, Lipánku a banánu vidíte. Pak jsem šla telefonovat. neb Maruška byla zabavená řizením. A proč volat, protože mě zas došlo, jak je fajn, když někdo v dálce je… Maruška dneska fakt řádila, ty výměna gum s ní mi zabrala 2 hodiny, pak se jí povedlo když jsem luxovala kufr mi vytrhnout podpěru z kufru, on občas nedrží a kovovej zámek mě zprudka praštil do ledvin. To byla bolest k počůrání. Fakt mě vyhrkly slzy od bolesti a od myšlenky, že je fajn. když na takový věci jsou lidičky dva, občas udělat práci a uhlídat draka je nad lidský síly. A v tom přišla milá SMS a hned bylo o něco líp. Člověk řekne přezout auto a, le s tím drakem to bylo jak maratón. Pár slovíček mi zase dobilo sílu a takhle by to mělo být.Vydrbali jsem se venku v kbelíku s vodou a jeli. Původně byla v plánu benzína, dofoukat gumy, ale nechtělo se mi přes celé město, tak jsem to nechala na příští cestu. Maruška chtěla z auta s vysavačem pomáhat, no to by byla fotka, já vysavač, Maruška ho musela nést za hadici a pokoušela se u toho luxovat ulici. Nejvíc bordelu chtěla vytáhnout za okapy. :o))))) Doma jsem udělala k véče rohlíkovou pizzu abych zdělala zbylé rohlíky z víkendu. Večer jsem si tady pročítala slova písničky co mě poslal J. (napíšu aspoň písmenko, publikace neodkývána a mě ty anonymní věty bez jména tady vůbec nesedí, tak aspoň tak) Přeložila jsem si slova a v refrénu je věta „ukázal jsi mi, kde já chci být“ ta je opravdu vystižná. Vím kde bych chtěla být, ale to nechám na osudu, ale být bych chtěla určitě v tomhle nalezeném klidu, pohodě a úsměvech….

7.4.2009 Holky divoký

Dopoledne jsem spravovala Maruščinu postýlku, večer se porozhrla a ráno se rozsypala jedna strama, tak jsme to dávala dohromady, pořád někde vylejzalo to co nemělo , Maruška mi neustále brala kladívko a bušila tam kam jsem to nejmíň potřebovala , čimž mi to děsně ulehčovala :o))) tak nás to stálo hodinu a půl času…. do toho jsme čekali na Petrovu ségru, jež se měla stavit na kafe. Odešli, když jsem šla uspávat Marušku . Usnula a já nešla, neb jsem pokecala s holkama na Skypu ale hlavně svítilo zeleně jedno jméno na ICQ, a tohle jmého funguje, jako když svítí hvězdička ve tmě. taková hvězdička co svítí pro naději. Domluvili jsme se, že se připojíme k venčení, každá chvilka takhle strávená je nad míru přijemná, pohodová, usměvavá. Strašně ráda bych psala šli jsme s …… tam a tam, ale nemám povolení psát jméno, byť křesní, tak holt tak :o)

Maruška byla s Ťapinou jak urvaný ze řetězu a Marušce to vydrželo až do večera a sapině zrejmě taky :o)))) našel ji na nový rok, když šel na benzínu pro došlé kafe, proč jsou lidi tak zlí :o((((( Teď už je očividně zase šťasná. Přibvěh jak život, smutnej začátek, krásnej šťasnej konec. Kéž by to tak bylo v životě. Bylo to moc fajn, toho sluníčka co svítilo.

Tady Maruška pořád hulákala „Co to mááš“ na psí slečnu vzpomínala až do večera. Ptala se „kde je Ťapina a kde je strejda“ až z toho mrazí , že se nezeptá „kde je táta“ když ano, je to hodně vyjímečně. Je to smutný, ale je to tak, ale co už, zařídil si to on takhle svým způsobem chováním. Maruška byla dnes úžasně štastná, chci aby nikdy nebylo už tak zle jak bylo. Vím že bude líp, musíííí. Vím v čem je oříšek a smutníčka, sem to psát nemůžu, už jsem to zopakovala tolikrát… hlavní je aby se lidi měli rádi, aby bal klid a pohoda a všechno se dá zmáknout. A když se dva lidičky najdou a navzájem tu pro sebe jsou.. to je to nejlepší co může na světě bejt…

Pak jsme mastili na sídliště,mamča je dnes doma poslední den, tak aby načerpala sílu z Marušky,z radostí z ní. Domů jsme šli po večerníčku. ty děti jsou úžaný.Kráčeli jsme k mostu, za ním už není tolik světel a Maruška povídá „tma tam je, bojej stomy, rozsvítěj“ ty nápady děti jsou úžasný.

Maruška si kdesi rozbila koleno, poprvý. Tak musí být dokumentační a zároveň symbolická. že si člověk prostě někdy natluče, ale všechno se zahojí. Zůstane vzpomínka, na to, že to bolelo, ale už bude všechno dobrý. Hlavní je , aby měl kdo foukat, pohladit, všecko, bude a už bude jen dobře.

6.4.2009 Kafe a pohoda

Ráno na mě Maruška znova skočila se slovy „maminkám pčijela, maminká je domá“ Dopoledne jsme měli sraz s Janinou, co se známe z porodnice. byla se zapsat do porodnice. za měsíc vykoukne nový človíček, tak jsme ji vyprovodili až do porodnice k zápisu a pak šli na sídliště, abychom to stihli k obědu. Maruška byla v nemocnici v sedmém nebi, že si sama přivolala výtah. Odpoledne byl taťka s Maruškou chvíli venku a my s mamčou ještě honili resty před jejím odjezdem na léčení s rukou. A pak si užívala Marušky, bude jí chybět a já bojovala u PC s úředním šimlem. Pak se mnou jela mamča domů. měli jsme naložíno tak auto, že pomoc byla potřeba. Pomáhal i Maruška. Večer se konalo kafčo, naprosto pohodový a úžasný, pomalu a jistě bude prostě líp, už tomu věřím. Díky.

5.4.2009 Neděle úplně nedělní

Celý den jsme se z brány nehli, zase bylo národa, takhle vypadá typická ranní snídaně, když přiveze vyhlášené koláče Jana Jahodová.Za ten den z brány je mnoho zážitků a veslých hlášek. Třeba tam přišli budoucí manželé nechat si udělat prstýnky, je tam vyhlášené zlatnictví. Slečna měla mohu v gipsu a Béďa se hned hlásil. že to pánovi rozmluví stylem : „proboha to si neber, to ti rozmluvíme i zadarmo, podívej se, to je k ničemu, uhlí ze sklepa to nevynese, u dřezu to neustojí… „ V reálném světě by to znělo jak drsnej vtip, ale figl je v tom, že když to člověk řekne civilistům,. a my jsme v kostýmu , tak to lidi berou úplně jinak , a tak se každý jarmark strašně nasmějeme. Třeba tady se berou další jiná „mamka s taťkou“ to je taky dlouhá historie proč je to mamka a taťka. . To bylo zas rejpanců, vždyť Havel má Veškrnovou co blbne. Prostě pohodička….

Je to prostě jinej svět, náš svět, náš občasnéj relax a naprostá pohoda. Tečka dne byla sladká. Přijela za mnou osůbka, která mi tím udělala převelikou radost, hodinu kdy už opadává přival návstěvníků. Tak jsem se rozloučila s přáteli, jejichž většinu zase uvidím až na jarmarku a pak jsme šli na kafe a opět suprově popovídali. Martina přinesla koblížky a teda povolení, nepovolení k publikaci já dostala první pusu jakou neznám. Popis, důvody a následky by byly na dlouho, ale ty nejsou podstatné. Podstatné je, že od té chvíle mi bylo jasné o hodně víc věcí. Díky ní jsem toho ano v noci moc nenaspala, ještě méně, než když usínám ve 3 ráno po zavření PS, nějak se mi to všechno rovnalo v hlavě a hledalo svý důvody a přání… čím dál víc věřím, že už snad konečně bude líp.

Přefrčeli jsme do Lomnice , tak si dali káfo, vyložili auto a já pak jela domů .Chtěla jsem jet domů, ale potřebovala jsem akutně vanu a tak jsme zůstali. Když jsme navečír přijela , byla Maruška s mamčou u tety Marie. nečekala jsem doma a šla jim naproti . Už jsem nevydžela bez maruška ani minutku, když už byla tak blízko. Když jsem tam přišla, pověsila se mi na krk a volala „maminka pčijela, maminkáááááá“ a držela se jak klíšťátko, byl to prostě nádhernej.

4.44.2009 velikonoční jarmark sobota

Ranní kafe s naší partičkou chutná víkendově a vzácně, za ta léta jsme jich vypili a všechny byly fajn, v dobrým, ve zlým, ve víkendech plných zážitků. Teď je to přesně 10 let co s nima jezdím na jarmark a bylo to úžasných 10 let. teploty trhaly rekordy, bylo jak v létě a fronta na pokladně opadla až v půl 4 odpoledne. stihla jsem jen 2 rychlý pokecy s Blankou. A dlouho slibovanou medovinu, co na mí vždycky na ICQ máme chuť.

Pár rychlocvaků. fakt jsme se z brány nehli co bylo za nášvih.

Ale chvila na to, pokecat s přáteli se vždycky našla, jen někteří nepřijeli, třeba zrovna kobližkáři Hynkovi se rozbilo auto těsně před jarmarkem. Tak aspoň zátiší z jeho voňavého stánku, kde za něj vyráběla koblížky náhrada.

Hodně nezvyklý pohled,ale z vedra a z probíhání dámského cyklu, mi bylo nárazově hodně špatně, neměla jsem sílu ani nějak ze sebe stáhnout kostým tak řídil můj druhej táta. Nikdy nikomu auto nepůjčuju, ale když je stav nouze, tak tátovi jo. Že je to zrovna 10 let, co se známe a jezdíme, tak jsme po cestě vzpomínali ta časy, kdy nás jezdilo ještě třeba i 12. Šmankote, to byly doby, na tohle se nedá zapomenout a kdybychom sepsali, co jsme v tý partě vyváděli, tak bychom trumfli prodejem i Harryho Potera. jelikož nás bylo málo, jeli jsme spát do Lomnice, pro 3lidi fakt nemělo cenu roztápět chatu a vymetat komín a byli jsme utahaný k¨jako koťata. Ještě jsme se stavili u mladého na baráku, já vám mám skvělého bráchu, i když je adoptovanej. Úplně jsem zapoměla co mi řek, když jsme přijeli, ale vzalo mě to za srdíčko. Prostě fakt moje druhá rodina. Přijeli jsme padli jsme a usnuli hromadně u telky na gauči. teprve v před 9vátou jsme se s příchodem. Béďi mladšího s Kubou zmohli a uvařili káfo, a že na něm o jarmarkách přežíváme. Přivedli spolu i jejich úžasného psa Flíčka. S bráchou a Kubajzem jsme vypili kafe a pak šli do rokáče zase na jedno, za chvili jsme byli zpět a šli chrnět, páč jsme byli K.O.

3.4.2009 První dotek koně

Ráno jsme byli s Maruškou plavat. Typická pohodička, miluje vodu. Cestou domů jsme nakoupili rohlíky na víkend. typická víkendová strava snídaně 2 rohlíky, oběd 2 rohlíky, večeře 2 rohlíky… :o)))Po obědě jsme vyrazili za kamarády k Ordo Kromen, měli jsme tam sraz všichni moje druhá rodinka Běda a Martina a Alena alias Aikwen znáte z projektu 365. Alča na nás musela čekat na parkovišti u Kauflandu, neb se ji cestou z domova cosik vy.. v elektrice a nemohla zavřít okýnko. Tak jsem jí Ferdou takhle blokovala auto, aby bylo otevřené okýnko co nejvíce blokované. Aby tam nikdo nevlez. No prostě přiběh dne a jak známe naši partičku tak věčně rejpance „ … co to tam za debily takhle blbě parkuje…. „ :o))))

No jsem si se svým zvykem mluvit pravdu pěkně zavařila. Když se mě Petr ptal před Kauflandem , jestli půjdem na rytíře, tak jsem automaticky po pravdě odpověděla že asi v pátek…přišel v půlce představení, tak viděl po měsíci a půl Marušku déle jak 5 minut, aspoň máme odbyto.. Jen mě občas vadí, že on nedodržuje zákon a já ač to nemám dané soudem to dělám…a on to má v rozsudku a nehne ani prstem.

Marušce se tam moc líbilo, běda jak tam nebyli chvíli koníci. Ale stejnak ač moc chtěla , tak se nakonec bála svézt a to jsme ji vybrali nejpohodlnějšího koně a nejkrásnějšího. Sumo je prostě úžasnej.

Aikwen v akci a na Sumovi. Po představení jsme šli vykecávat do stájí, Martina šla pomoct s koňmi.

Maruška a darovaná vata

Maruška nejdřív ďobala lentilky od Alči,ale pak se osmělila. Chtěla pohladit koníka, pak to dopadlo tak, že lentilky nechtěla (chtěla jsem jí jima zabavit , než se koně nežerou, neb Maruška nechápala, že teď hladit nemůžem. A než Martina osprchovala koníkovi nohy. Bylo to užasný, ta malá ručička jak nesměle se dotýkala tý ohromný koňský hlavy a nesměle, nejistě, ale chtěla…A pak nechtěla dělat nic jiného. Celá maminka. Miluje koníčky. Pak jsme odvezla Marušku k našim a s Martinou jsme jeli směr Lomnice. Večer jsme si zašli na jedno do rokáče, já už neměla pivko ani nepamatuju, tu chuť jsem si fakt užila. Dokonce se tam ke mně prolámala jedna sms co mi zvedá koutky, když vidím odesílatele, Ale co na tom je? V rokáči je totální bezsignál, je to pod zemí člověk si tam nezavolá, ani nenapíše SMS a ona přesto přišla a i odpověď na ní se prodrala z podzemí ven. Říkám, že na tom něco bude. :o))) Připravili jsme věci na ranní odjezd a šli chrupkat neb nás čekal náročný den.

Tuhle fotku jsem posílala večer mejlem. Neb mě o ní moc hezky poprosil jeden človíček, a když se hezky poprosí , tak člověk všechno udělá rád. A Tak ji dávám i pro vás, neb jste chtěli fotku i zepředu, Fotila Aikwen.

2,4.2009 andělé v realitě

Nebudete tomu věřit ale za dnešek mám jen tuhle, fotku teda použitelnou, z druhé mě Maruška utekla, na dvou se pokouší řídit auto. Dopoledne jsme uklízeli, no pořád je co, zvláště když Maruška objevila položenou sušenku od Rumcajse, na kterou se jí povedlo už několikát šlápnout, jak ji pořád někomu ukazovala. Takže podle toho to tam pak vypadalo. :o))) Pak jsem se chystala vařit, u toho jsem letmo dočítala diskuze…na FFF se chystá sraz a já tam chtěla strašně být…jenže pořád se ve mně lámala otázka, kde na to vzít, zda se mi tolik peněz povede dát dohromady a páč nevím zda smím jmenovat, a v podstatě ještě ani pořádně nevím kdo je ten anděl…prostě máme najednou o strašně moc míň starostí a lidičky , který potkávám skoro dnes a denně virtuálně, se stanou hmatatelnými. Tohle jsme obřečela, za prvý proto, že umím vyjít s miminem korunek, ale občas, když se děje něco, co by člověk fakt chtěl zažít, účastnit se, nebo by potřeboval… je to prostě mít nemůže, protože nejsou korunky. Ve vzduchu od Petra mi visí už 24 000 a dostat je z dnešními zákony je běh na dlouhou trať… A pak pro to, že jsou lidičky co by se dali pasovat na anděly, za své činy. Pomáhala jsem vždycky jak se dalo, a teď zazívám ty pocity z druhý strany, jaký to je, když se všechno otočí a ta pomoc přijde vám….Je to užasný. S očima angoráka jsem nakonec udělala rychlooběd. Z mrazáku kuřecí prso, aby měla Maruška maso a nastavila jsem to pro sebe patlíkem sojových kostek, pytlík zeleniny z mrazáku a byla hned čína a ještě máme na jeden oběd. Pak jsem to doklidila, neb Maruška „pomáhala“ a udrndala jí. Když se brubudila, měla trošku nakakáno v plíně co dostává na polední spaní , nestihla říct bylo to nějaký řidčí…Tak jsem jí šla spchovat,náš vodní nadšenec chtěl koupat. Tak jsem jí tam nechala déle jí tam nechala. A šla dobalit doladit tašky na víkend , na Sychrově je jarmark. Když jsme ji nesla z vody, něco plácla a já se jí musela smát a onana mě „maminko nesměj se mi“ tak mile a přitom vážně :o))) Pak jsme šli ven, akorát jsme se sešli s jedním milým človíčkem a vyzazili na mini prochajdu a povídání. Povídali jsme krom jiného i o těch mých očích z angoráka, co jak a proč mě dostalo. A ten človíček (stále nenám povolení k užívání jména) vyslovil úžasnou nabídku a nápad, ještě se neví, zda to dopadne, zda to vyjde a půjde,ale jen ten návrh mě tak trošku dostal do kolen. Asi jsem hodně zvyklá na zlo a na to si skoro všechno udělat sama (i v dobách kdy byl Petr ještě součástí našich životů) Bylo to moc príma, lidský osudy a příběhy jsou smutný, zamotaný, nepochopitený.. ale po tom dnešním dni, se vším všudy co přinesl jsem poprvé měla pocit, že už snad konečně bude líp….musí…

Maruška se doma koukla na Večeníčka,Maruška se tam u televize na mě pověsila, položila si hlavičku a povídá „moje maminka“ nic nebí užasnějšího…. a pak jsme vyrazili k autu. A přemístili se kvůli rannímu plavču. Maruška nadšeně ťukala na dveře se slovy „slyší mě“ ještě jsme pak blbli s nafukovacím balonkem. Maruška se řechtala jak se vyfukoval a chtěla nafukovat znova a zvova, vždycky mě strčila koneček přímo do pusy se slovem „ham“ já už se musela pak tak řechtat, že mi nešlo nafukovat. A Maruška mi zcela vážně a přitom se hihňala říkala „nesměj se maminko „“foukej“ Tyhle úžasný zlomky jsou na životě nejkrásnější,a že jich dneska bylo…..díky

Rak proJanu

KREDIT
Holky se nám narodily stejný den , potkali jsme se už na stené škole a pak v porodnici. Krásný datum svatbu 21.3.09 :o) Za měsíc budou už 4 Touhle dobou jsme už plánovali druhý, všecko dopadlo úplně jinak.... snad ještě se ukáže život z tý lepší stránky a zažijem klid a mír, pohodu a lásku a uzlíček štěstí k tomu....

1.4.2009 Lehčí hlava

Opět středa, opět cvičení, opět nadšení…. Oběd Maruška zmákla s přehledem, jo po takovým pohybu prostě vytráví :o)))

Odpoledne jsme čekali Martinka,a le asi mu to v množství ušení vypadlo, tak jsme vypili kávu sami. Já jsem dostala nápad jak spojit potřebné s užitečným a zkusila jsem se vtírnout na preventivní prohlídku bez objednání. Nemám ráda daný časy a datumy a pokud to jen trochu jde, dělám to jinak, Takhle v podvečer tam nebývá moc lidí a tak mě to vyšlo. 20 minut než se odbyly 2 pacientky a pak já, aniž bych předběhla někoho objednaného páč nikdo nikde. Přišla jsem s jedním oříškem a musím říct, po té hodně zvláštní péči v těhu poprvé překvapil a pomohl mi. Nestandardně, nečekaně, tohle jsem fakt nečekala.

Tohle je Maruška, skoro přesně 3 roky zpátky, měla 5mm. Jediná fotka z utrazvuku kterou mám, je ofocená z karty, jiná mi nebyla nabídnuta a dodnes mě to docela mrzí.

a tohle je doma v 17:11 h v 17:30 jsem měla nástup o ulici vedle do kadeřnictví… opožděný dárek, chvíli trvalo než mě ukecali, než jsem se rozhodla, ale po tom všem jsem kývla,, jeden z důvodů pro ANO byl vlasně i na protest proti Petrovi , prostě mi to pomohlo. On mi vždycky zakazoval zkrácení i o 5 cm a přitom neposlechla ani klasická moudra, on děla všechno po svým….a věřím, že až ho potkám, bude mi to vyčitat, ač nemá nárok a já udělám co….. dlouhej nos….no byl to docela príma relax, když nepočítám česání Martinovi a Dáše na svatbu, tak jsme tam vlastně byla poprvé.

a 19:00 s tou samospouští či nataženýma rukama to prostě nejdééé. Pak jsem šla naproti mamče pro Marušku, sešli jsme se na mostě za kinem. Maruška se na mě nemohla vynadívat, Chtěla vzít, cuchala mě a povídala, že mi to „padá“, že „piděláme“ a ještě mi říkala „nevidíš“ když mě padla patka do oka. Tyhle komentáře jí držely až do večera. Doma jsme ji ukazovala ten ustřiženém kus vlasů,. i když to byla fakt tak třetina. Povídala mi na to „to je rozbitý, spavíme“ :o)))) Maruška byla teda unešená, uvidíme co ostaní. Já mám 5krát lehčí hlavu, možná i mysl.. Děkuju Barunko za dárek :o)