9.4.2009 Zahradnice z ulice

Dopoledne jsme s Maruškou vyrazili pro pohledy do nedalekého papírnictví, ty tištěný mám už dávno hotový , jen napsat tu klasiku, no..měli tam jen předtištěný, nemám to ráda, je to neosobní,ale snad mi to pro jednou odpustěj :o))) procházka pro pohledy nám vydala n skoro 2 hodiny ač je to v jedné ulici , bylo krásné sluníčko , Maruška oškubala pár pampelišek, pak se s nima natáhla tak hned komentovala „upadla jsem“ pak se zvedla , pozbirala zase pampelišky a komentila „zvedla jsem se“ a takhle je to se vším. :o))))

Tak tohle mě foukla na budoucí dvůr nově vystaveného bloku. A proč? Protože tím průjezdem projely 2 holčičky a měli koloboty. Maruška oči na vrch hlavy . Hned za nima letěla se slovy „holčiko co to mááááš“ a študovala div ne všechny stehy na polobotách. Pak šly holčičky do dvora a Maruška za nima letěla , že prej pude s holčikama,… já jí tak chápu, chybí jí nějaká dětská smečka.

Po obědě jsme čekali až přijde plyňák a opraví nám konečně ten unikající plyn. Když odešel, tak jsme konečně mohli razit ven, bylo tam nádherně. Vzali jsme to městem,kvůli pečivu a tam potkali dědu. Maruška mu skočila okolo krku, šel s náma domů já si tam mohla vzít poslední porci prdelačky jež dostal. Já ji tak miluju, to je polívka polívek, jen mít pašíka na praštění za uši, Už mě strašně chybí zabíjačka, se svojí neopakovatelnou atmosférou. Už je to 3 roky, co byla poslední. Pak jsme pokračovali k tetě Marii abychom je navštívili spolu s babičkou, neb tam teď u ní babička je. Maruška tam predváděla kusy, dostala půjšený košíšek, aby měla na koledu ,a trénovala. za každou koledu dostala gumídka, no ale holka naše malá to pochopila dobře, po každé koledě si začala rovnat vajíčka z tetinný výzdoby do košíku. Domů jsme šli dřív, neb jsme měli domluvené podvečerní kafčo s Jindrou. (už mám souhlas na publikaci jména, tak se bude prát lehčeji) Maruška se aspoň vyblbla s Ťapinou, ty dvě mají energie , že by umořili vola :o)))