8.4.2009 Přezouvání

Dopoledne jsme byli na cvičení. To zas bylo nadšení, ale padla na mě nějaká jarní únava a moje hlava občas lítá v oblacích v tom směru, že takhle fajn mi nikdy nebylo, a zda bych se uměla vrátit do obyčenýho světa, kde nikdo není. I když tohle jsou jen chvilky, krásný s nejistou budoucností, protože to chtění a rozhodnutí není jen na mě. I když jsou to jen chvilky, jsou krásný, ať je to setkání, telefonát, nebo SMS…zvedne to koutky nahoru… no když si vzpomenete na tu Petrovu co posílal tugle, tak se ani není co divit. Prostě naprostej opak :o) Po tom pekle takováhle pohoda, to prostě hladí po duši.

Jelikož mamča je dnes první den na léčení s rukou tak jsme jeli z cvičení domů. Oproti původním plánům zbyla ještě na dnešek čína ze sojového masa, tak jsem jí dojedla a Marušce se zbytku rýže, jež jsme dostali , aby se tam nezkazil, jsem jí udělala rýžovou kaši s jahodami. Okamžitě , když jsem jí řikala, co bude mít k obědu tak odtahovala koš co stojí před mrazákem a ukazovala, mi, kdeže ty jahody máme. To nadšení bylo úžasný. Pak jsme si dali šlofíka a po probuzení jsem vzala auto a jeli jsme do Ohlavče vyměnit gumy.

Dnes bylo fakt těžký fotit ,a le pro těch pár momentek z přezouvání auta jsem přijak i fakt, že kvůli nim budu čistit i foták.

No bylo veselo. maruška spolupracovala uplně se vším, šroby jsem si musela dávat na střechu auta abych je vůbec našla, stačilo, že jsem věčně hledala klíč. To bylo věšně, nech ten hever, kam jsi dala klíč, nesahej na to, je to špinavý :o)))) No nic, byla nakonec černější než já. Do toho jsem po vyměně gum luxovala auto a nevšimla jsem si, že si Maruška s tašky načala Lipánka a oblizovala si ty našmírovaný prsty od toho Lipánka. Tak jsem jí napomenula a a šla pro lžičku. Byly jsme jak prasata a s současném stavu fakt nemělo cenu mejt, když bylo na půl hotovo. tež jsem přinesla lžičku tak těma zaprasenýma rukama stihla ještě sníst banán. Pak mě chvíli na zádech nepřistávaly poklice a klíč a podobně, protože Maruška způsobně jedla tou lžičkou. Mezi tím, jsem začala luxovat, najednou koukám, Maruška dojedeno. ta jsem z mí lámala, kam to vyhodila. kelímek způsobně do medence.. ale kde je lžička, Maruška stále tvrdila tam a ukazovala dovnitř, nakonec jsme zjistila,že ona jí vážně stihla odnést až do kuchyně a položila ji na myčák.

Než jsem to doklidila , tak si Maruška nasadila moje brejle do auta a řídila. No jak vypadá kombinace šmíru, Lipánku a banánu vidíte. Pak jsem šla telefonovat. neb Maruška byla zabavená řizením. A proč volat, protože mě zas došlo, jak je fajn, když někdo v dálce je… Maruška dneska fakt řádila, ty výměna gum s ní mi zabrala 2 hodiny, pak se jí povedlo když jsem luxovala kufr mi vytrhnout podpěru z kufru, on občas nedrží a kovovej zámek mě zprudka praštil do ledvin. To byla bolest k počůrání. Fakt mě vyhrkly slzy od bolesti a od myšlenky, že je fajn. když na takový věci jsou lidičky dva, občas udělat práci a uhlídat draka je nad lidský síly. A v tom přišla milá SMS a hned bylo o něco líp. Člověk řekne přezout auto a, le s tím drakem to bylo jak maratón. Pár slovíček mi zase dobilo sílu a takhle by to mělo být.Vydrbali jsem se venku v kbelíku s vodou a jeli. Původně byla v plánu benzína, dofoukat gumy, ale nechtělo se mi přes celé město, tak jsem to nechala na příští cestu. Maruška chtěla z auta s vysavačem pomáhat, no to by byla fotka, já vysavač, Maruška ho musela nést za hadici a pokoušela se u toho luxovat ulici. Nejvíc bordelu chtěla vytáhnout za okapy. :o))))) Doma jsem udělala k véče rohlíkovou pizzu abych zdělala zbylé rohlíky z víkendu. Večer jsem si tady pročítala slova písničky co mě poslal J. (napíšu aspoň písmenko, publikace neodkývána a mě ty anonymní věty bez jména tady vůbec nesedí, tak aspoň tak) Přeložila jsem si slova a v refrénu je věta „ukázal jsi mi, kde já chci být“ ta je opravdu vystižná. Vím kde bych chtěla být, ale to nechám na osudu, ale být bych chtěla určitě v tomhle nalezeném klidu, pohodě a úsměvech….