2,4.2009 andělé v realitě

Nebudete tomu věřit ale za dnešek mám jen tuhle, fotku teda použitelnou, z druhé mě Maruška utekla, na dvou se pokouší řídit auto. Dopoledne jsme uklízeli, no pořád je co, zvláště když Maruška objevila položenou sušenku od Rumcajse, na kterou se jí povedlo už několikát šlápnout, jak ji pořád někomu ukazovala. Takže podle toho to tam pak vypadalo. :o))) Pak jsem se chystala vařit, u toho jsem letmo dočítala diskuze…na FFF se chystá sraz a já tam chtěla strašně být…jenže pořád se ve mně lámala otázka, kde na to vzít, zda se mi tolik peněz povede dát dohromady a páč nevím zda smím jmenovat, a v podstatě ještě ani pořádně nevím kdo je ten anděl…prostě máme najednou o strašně moc míň starostí a lidičky , který potkávám skoro dnes a denně virtuálně, se stanou hmatatelnými. Tohle jsme obřečela, za prvý proto, že umím vyjít s miminem korunek, ale občas, když se děje něco, co by člověk fakt chtěl zažít, účastnit se, nebo by potřeboval… je to prostě mít nemůže, protože nejsou korunky. Ve vzduchu od Petra mi visí už 24 000 a dostat je z dnešními zákony je běh na dlouhou trať… A pak pro to, že jsou lidičky co by se dali pasovat na anděly, za své činy. Pomáhala jsem vždycky jak se dalo, a teď zazívám ty pocity z druhý strany, jaký to je, když se všechno otočí a ta pomoc přijde vám….Je to užasný. S očima angoráka jsem nakonec udělala rychlooběd. Z mrazáku kuřecí prso, aby měla Maruška maso a nastavila jsem to pro sebe patlíkem sojových kostek, pytlík zeleniny z mrazáku a byla hned čína a ještě máme na jeden oběd. Pak jsem to doklidila, neb Maruška „pomáhala“ a udrndala jí. Když se brubudila, měla trošku nakakáno v plíně co dostává na polední spaní , nestihla říct bylo to nějaký řidčí…Tak jsem jí šla spchovat,náš vodní nadšenec chtěl koupat. Tak jsem jí tam nechala déle jí tam nechala. A šla dobalit doladit tašky na víkend , na Sychrově je jarmark. Když jsme ji nesla z vody, něco plácla a já se jí musela smát a onana mě „maminko nesměj se mi“ tak mile a přitom vážně :o))) Pak jsme šli ven, akorát jsme se sešli s jedním milým človíčkem a vyzazili na mini prochajdu a povídání. Povídali jsme krom jiného i o těch mých očích z angoráka, co jak a proč mě dostalo. A ten človíček (stále nenám povolení k užívání jména) vyslovil úžasnou nabídku a nápad, ještě se neví, zda to dopadne, zda to vyjde a půjde,ale jen ten návrh mě tak trošku dostal do kolen. Asi jsem hodně zvyklá na zlo a na to si skoro všechno udělat sama (i v dobách kdy byl Petr ještě součástí našich životů) Bylo to moc príma, lidský osudy a příběhy jsou smutný, zamotaný, nepochopitený.. ale po tom dnešním dni, se vším všudy co přinesl jsem poprvé měla pocit, že už snad konečně bude líp….musí…

Maruška se doma koukla na Večeníčka,Maruška se tam u televize na mě pověsila, položila si hlavičku a povídá „moje maminka“ nic nebí užasnějšího…. a pak jsme vyrazili k autu. A přemístili se kvůli rannímu plavču. Maruška nadšeně ťukala na dveře se slovy „slyší mě“ ještě jsme pak blbli s nafukovacím balonkem. Maruška se řechtala jak se vyfukoval a chtěla nafukovat znova a zvova, vždycky mě strčila koneček přímo do pusy se slovem „ham“ já už se musela pak tak řechtat, že mi nešlo nafukovat. A Maruška mi zcela vážně a přitom se hihňala říkala „nesměj se maminko „“foukej“ Tyhle úžasný zlomky jsou na životě nejkrásnější,a že jich dneska bylo…..díky