5.4.2009 Neděle úplně nedělní

Celý den jsme se z brány nehli, zase bylo národa, takhle vypadá typická ranní snídaně, když přiveze vyhlášené koláče Jana Jahodová.Za ten den z brány je mnoho zážitků a veslých hlášek. Třeba tam přišli budoucí manželé nechat si udělat prstýnky, je tam vyhlášené zlatnictví. Slečna měla mohu v gipsu a Béďa se hned hlásil. že to pánovi rozmluví stylem : „proboha to si neber, to ti rozmluvíme i zadarmo, podívej se, to je k ničemu, uhlí ze sklepa to nevynese, u dřezu to neustojí… „ V reálném světě by to znělo jak drsnej vtip, ale figl je v tom, že když to člověk řekne civilistům,. a my jsme v kostýmu , tak to lidi berou úplně jinak , a tak se každý jarmark strašně nasmějeme. Třeba tady se berou další jiná „mamka s taťkou“ to je taky dlouhá historie proč je to mamka a taťka. . To bylo zas rejpanců, vždyť Havel má Veškrnovou co blbne. Prostě pohodička….

Je to prostě jinej svět, náš svět, náš občasnéj relax a naprostá pohoda. Tečka dne byla sladká. Přijela za mnou osůbka, která mi tím udělala převelikou radost, hodinu kdy už opadává přival návstěvníků. Tak jsem se rozloučila s přáteli, jejichž většinu zase uvidím až na jarmarku a pak jsme šli na kafe a opět suprově popovídali. Martina přinesla koblížky a teda povolení, nepovolení k publikaci já dostala první pusu jakou neznám. Popis, důvody a následky by byly na dlouho, ale ty nejsou podstatné. Podstatné je, že od té chvíle mi bylo jasné o hodně víc věcí. Díky ní jsem toho ano v noci moc nenaspala, ještě méně, než když usínám ve 3 ráno po zavření PS, nějak se mi to všechno rovnalo v hlavě a hledalo svý důvody a přání… čím dál víc věřím, že už snad konečně bude líp.

Přefrčeli jsme do Lomnice , tak si dali káfo, vyložili auto a já pak jela domů .Chtěla jsem jet domů, ale potřebovala jsem akutně vanu a tak jsme zůstali. Když jsme navečír přijela , byla Maruška s mamčou u tety Marie. nečekala jsem doma a šla jim naproti . Už jsem nevydžela bez maruška ani minutku, když už byla tak blízko. Když jsem tam přišla, pověsila se mi na krk a volala „maminka pčijela, maminkáááááá“ a držela se jak klíšťátko, byl to prostě nádhernej.