19.8.2008 Černej den........

Dnešní den je hodně černej..... protože tyhle nádherný děti a jejich skvělá máma Lucka 73 ode dneška nemají tátu. Celý den jsem probrečela nad tím, jak je svět nespravedlivej. Miška které jsou 3 roky a dvojčata Peťulka a Mirous zvaní králíci, za chvíli jim bude rok. Táta už s ními svíčky nesfoukne na prvním dortu, je mi z toho zle........ z toho tak je svět nesparavedlivej vybavuje se mi básnička, autora bych musela dohledat v čtenářském deníku se střední, zádnej profik, jen z pořadu Zelené Peří na stanici Český rozhlas Praha 1, které jsem taky poslouchávala, neb tam publikovali amatérští básníci a já ten psavec.....mám ji ještě v hlavě, bohužel o tom to je....

Jsme smečka kojotů
prolezlých prašivinou
a stádo soumarů,
vlekoucích břímě své
bestie přežívaji
lidé v houfech hynou
protože berou život právě tak, jak jde
jakási síla je v rukou těch podvraťáků
kudy kam sakra dobře spočítaný maj
a je jich stále víc
těch v oslnivým saku
a pán Pán Bůh je bezradnej
pomalu mizí ráj
čím dál míň lidí dneska pro nebe je dobrejch
svet je všechny zkazí
i když se nechtěj dát
nikdo z těch prašivců si nedá nalejt utrejch
proto si Pán Bůh musí k sobě dobrý lidi brát....
Jedna růže pro Radka a pochod mých myšlenek ve fotkách z dneška....

Jeden pohled proti nebi, sice je totálně přepálený to nebe ale líbíla je mi tam ta přitétající vosička. A snad někde to nebe je, i když nevěřím, tenhle sytém nebe by se mi moc líbíl, tak si ho budu představovat, že někde je, to místo, kde pak potkáme ty jež jsme milovali....

Jedna dokumentační, do toho teda, Maruška se mnou trhala poprvé rybíz, teda jasně že do pusinky a to se ji moc líbilo, chtěla u toho sedět na židličce jako maminka. Akorát se lepši nepovedla žádná, bylo to navečír, hodně sluníčka jež už stálo níže nad obzorem takže všude mám přepaly. Motto k fotce, že pro tyhle chvíle, pro svý děti, pro ty žijeme, ty jsou to největší táhlo do života, do šťasných dnů, protože nic není víc než naše děti....

Rybíz.... život je někdy dost kyselej....

Ještě jeden rybíz , není tak hezkej, ale byl na větvičce, která byla suchá, za rok už tam nebude...všechno je někdy naposled...

Někde vzdycky najdeme to světlo......

Někde je vždycky slunce....

životy odcházejí a přicházení....

Všechno je dílem okamžiku....

(je roznazaná, ale jsem šťastná že mám čápa v letu a že mi ho tam kus nechybí i když je v kraji)

Někudy vede ta cesta.....