Původně jsme šli jen na otočku do města, nakonec jsme museli s mamčou až domů, protože jme v bazaru s nábytkem, másto původních lampičky babiččce na čtení sehnali věšák na chodbu, který mamča shání už několik let,domů by ho se svýma bolavýma rukama nedonesla. Mít peníze, člověk jde a koupí, ale to u nás bohužel nejde. Ale člověk má zas na druhou stranu radost, že ulovil super věc za super cenu. Do tohodle bazaru vozi nábytek z Německa a vážně je super kvalita za super cenu....a tak jsme ho vezli domu a Maruška chtěla strašně pomáhat....
A jedna nostalgie, neviděla jsem ho už pár let . tak jsem si ho musela blejsknout, léta kdy mě bylo ...náct, kdo z kluků ho měl, by IN jak se dnes říká. Zárověn se mi chce trochu brečet v souvislosti s událostma. Holky randily s klukama se Simsonama i bez a moje osobnost zabloudila v tu dobu někde mesi samotáře a smutek, že já nemužu randit, že o mě nikdo nestojí a taky nestál, neprůbojný mláďě neschopný se seznámit, kluci uměli jen buzerovat, možná proto jsme byla léta sama vše dopadlo jak dopadlo, ted nevím kudy kam, věřila jsem, když jsem měla první rande v 26 že už nadešel ten čas a že za pomoc v těžké situaci bude nějaký vděk, skutek utek, jen sliby a ošklivá slovíčka, je mi na nic, nechci aby v tomhle Maruška vyrůstala, jenže s minimem peněz nemůžu sehnat bydlení, abychom bydleli a měli za co jíst.....snad se řešení najde.
0 komentářů:
Okomentovat