16.8.2008 Diamantová svatba

Nad Lužskými domy

hlaholí z Chlumku zvony,

pro slávu jejich srdce bijou

a v údolí v Bělé už mok pijou,

na to jak léta pádí

jak krásná a dlouhá byla cestička z mládí

vyplněná láskou, cupitáním dětiček

teď už i pravnoučata vyrůstají z botiček

Od slibu v kostele už 60 let

a nevěsta a ženich stále jako květ.

To ta láska kvete v nich

šli spolu 60 let, ať bylo slunko či padal sníh.

Pádily minuty, plynula léta

jak by o nich zněla ta jediná věta?

Že to za to stálo,

ať byly starosti či štěstíčko přálo.

Miluška, Pavel, Jiří a Jan

od nich Vám byl shluk 10 vnoučat dán.

A pravnoučata přibývají jak houby po dešti

v tomhle je patent na štěstí.

Tak až slib obnovíte v kostele,

vykročte z něho vesele.

Pusu si dejte na líčko,

ať vás provází zdravíčko.

Je to s Vámi krásné bytí

ať vám stále slunce svítí.

Lásky tolik co bylo, ještě více

ať vám úsměvem stále září líce.

Den Dé je tady před 10 lety jsme si říkali snad….. zlatých svateb jsem zažila pár, ale těch diamantových v dnešní hektické době už moc není…. Je to podloženo věkem kdy umírají mladí a vztahy se rozpadají chvíli po svatbě. Obdivuji tu trpělivost, tu lásku….taky bych ji měla, kdyby byla odezva z druhé strany … není tak těžké se domluvit, jenže to se musí domluvit oba…Ať to je, jak to je, tak na týhle svatbě je neúžasnější to, že ty lidičky ví, co zažili, čím prošli a že to přestáli v dobrým i zlým ….. a jsou okolo nich plody jejich lásky, pokračování pokolení 4 dětí, 10 vnoučat, 10 pravnoučat…. mít ty všechny okolo sebe, to je to neúžasnější co může být….

Nevím , co mám k tomu psát víc, bylo to úžasný, vidět všechny takhle na kupě, je mi z toho nádherně, že jsem je všechny zase viděla. Ale je mi zároveň ouzko, zda je ještě někdy takhle uvidím…..

Je mi nádherně, že rodina dokáže být takhle spolu, že to klape. Na druhou stranu je mi ouzko, že to nezažiju, všechno se nějak polento, sourozence nemám, Všichni někam pospíchají, občas se nejsou schopní domluvit ani na kafe, ti s kterými by to šlo, jsou moooc daleko. Bojím se, že na tohle všechno setkávání mi zůstanou jen úžasný a zároveň smutný vzpomínky, že to nedokážem, já moc chci, jenže na to sama nestačím…. A Maruška že na tom bude stejně, tak moc jsem jí chtěla sourozence, jenže láska se kamsi vytrácí, situace je čím dál zamotanější a láska z které vzniklo to nejdražší co mám vedla místo na radnici na sociálku a za týden k soudu…je mi z toho hodně zle…..

Tuhle jsem dát musela, za víkend jich vzniklo asi 700, ale tyhle schody jsou femonén, fotí se na nich všechny děti, když se v chaloupce sejdou, byl to docela problém je tam nahnat , ale povedlo se, jen jsem nestihla doladit blesk, aby to bylo osvícené i vzadu, ale hlavní je, že vznikla.....
Též mě hodně mrzí že nevznikla fotka, tetička strejček děti, vnoučata, jenže pršelo, takže jako před 10 lety se skupinky venku nedaly dělat, v chaloupce bylo nahuštíno. V kostele nebyl čas a v hospodě byly lidičky rozprchlí po takovém prostoru, že se prostě nezadařilo. Mrzet mě to bude, ale vím že neumím zavelet na značky a fotit, mrzí mě to moooc bylo nas asi 80 a společná fotka prostě neexistuje. Jsem ráda že je nafoceno něco, i když v tom letu mě pak došlo, že jsem zapoměla na pár důležitých záběrů, ale lepší něco než nic....

Tahle fotka vystihuje vše ....

Zvláštní úhel pohledu, ale taková jsem já.... Mě klečící botky přišly výstižné.. vzpomínám na básníčku setřenice Janičky , mám ji stále v hlavě ... "Na kolena klekat se má i nemá, do dlaní šeptám si modlidbičku, s tebou chci zůstat napořád, na chviličku....." Tahle chvilička trvá 60 let , možná i díky Pánu Bohu trvá tak dlouho. Nejde ani o něj, já v něj nevěřím, ale o způsob myšlení, o to chovat se dle desatera, protože tam jsou jen samé věci, které dělají mormální slušní lidé. Jde tam o mír v duši, o odpouštění o toleranci... to v dlešné době chybí moc a moc....

Stůl který olemovalo 80 lidí , vzpomínám na písničku, jež jsem nenáviděla, ale jen díky tomu, že se hrála jen na konci, když jičínká skupina Kanci zaklončovala hraní, doufám že bude platit... "No to se ví, zase se sejdem, za sedum let, či příští tejden, budeme hrát, budeme zpívat, přijdte se dívat, bude nám hej.." Tak moc si přeju, ať se sejdem ... Dovolila bych si zde citovat kousek strečkovýho proslovu před přípitkem, byl dlouhý a byl nádherný, ale citovala bych jeden důležitý kousek...." každá hádka by měla končit s večerem.....a ráno zase slunečno"

Druhá fotka, kdy se nám povedlo nahnat děti na kopici, k ní mám jen dodatek, doufám že budou mít tolik štěstí, tolik chutí a vůle a lásky jež koluje tímhhle kolenem, že se budou chtít i nadále s láskou setkávat, jako to děláme my.....
Dalši fotky TADY