Přes všechny smutky se dokáže táta smát, může za to jen Maruška, ona ještě nechápe, co se včera stalo a je stále svá, stále úžasná, stále usměvavá a vyvádí své kousky, jedině díky jí přečkáváme tyhle všechny smutky. Miluje vodu a tak na balkoně s dědou po sobě stříkali rozprašovačem, všichni jsme po sobě stříkali..... Když jsme byli všichni mokří, tak jsme ukecali Marušku, aby zalívala kytičky.... a protože měla "sílu" a tak rozprašovačem "číkat" na kytičky.... alespoň bylo zalito....
Podvečerní cesta domů, tenhle pohled se mi nikdy neomrzí.....Malý smutný příběh: odpoledne jsme potkali na Husovce kluka. Maruška viděla vrabčáka, tak hned hlásila "ptáček: kluk, kde je, že ptáky zahání.... Pak mu Maruška chtěla půjčit svoji kočíčku, podíval se na ní a opovrženě povídal : "to si nech to je holčičí.." pak machroval před Maruškou, že takhle vysoko nekopne a kopal, do plakátového válce, že prý všechno rád rozbije....., musím se přiznat, že z toho kluka, kterému mohlo být tak 8 let mě bylo bez pardonu na blití... kam se to řítíme, děsí, mě že tolik, dnešních dětí je takových....
0 komentářů:
Okomentovat