Mám z dnešního dne pár lepších fotek, ale nepříjdou mi někak vhodné, jsou moc veselé a to nevystihuje tenhle den.... Dnes předčasně a sama ukončila život moje milovaná teta Judita žijíci v Německu, tak daleko aby mohl člověk jen tak zajít na kafe, o to víc na oba dva a na kluky vzpomínám...teď už si s ní nedáme kávu ani jednou za pár let..... Vyfotila jsem na rychlo krucifix nad babiččinou postelí, neb je to měřítko, o tom, kolik kdo snese bolesti a kdy se objeví hranice, krerou nedokáže překročit....
Přišla jsem k našim a taťka brečel u vchodových dveří, lekla, jsem se, že něco s babičkou, že se stalo to nejhorší, tohle jsem nečekala, chtěla bych toho napsat tolik, ale nemůžu, nemám slov, prostě to bolí....
Je to už druhý taťkův sourozenec, který ukončil život předřasně a sám, vzpomínám na větu, jež říkala jejich maminka "život sis nedal, život si neber...." a říkám si, že mámy by se měly poslouchat....
Zůstala jen bolest, s kterou se musíme, my, co jsme tu v ní zůstali, vyrovnat....
2 komentářů:
Liduš miluju tvuj styl psaní,máš neuvěřitelný cit pro to vystihnout okamžik....I když to vždy není u tebe veselé čtení,věř že sem chodím moc ráda a potají a potichoučku ti držím palečky.
MOc mne to mrzi :( Jeje.
Okomentovat