Neděle, byli jsme na obědě u mamči a ta'tky, beb je tam Petr jak na žhavých uhlíkách tak jsme hned po odpolední kávě vyrazili na procházku, s Maruškou chodíme vždycky ven na dlouho a moc si to užíváme. Miluje být venku....
Jenže Petr byl nervní i venku, nevím zda chtěl být radši doma a hrát si na počítači fotbal a jezdit si s auty. Kolikrát se rozšílí, když mu řeknu, třeba když vařím, a on drtí počítač, jestli by si nechtěl chvíli hrát s Maruškou, třeba stavět komín, tak se urazí, že si nesmí hrát na počítači, nechápu ho....vždyť je to tak krásné si hrát s Maruškou... Kolikrát mě nadává, že doma neudělám nic, ale je uklizeno, v rámci finančních možností uvařeno, vypráno, já nevím, co by mělo být víc, tohle je podle mě hlavní a pak si hrajeme s Maruškou, jdeme ven, k babičce...Než jsme došli k rybníku vyházel ji půlku kostiček pro ryby a kachny, dal ji to děda, aby mohla házet, miluje to... Jen co jsme vyházeli, museli jsme jit, neb Petr jako by stál na úhlíkách, když jsme s Maruškou samy, u rybníka ještě pobudem, pozorujeme kachny, labutě ryby.....
Tahle fotka mi přijde z toho dne divná, prosadila jsem si ještě hřiště, jenže to jsem šllyšela od Petra zlobíš jdeme domů, nevztekej se, nebudeme houpat jdeme domů, přitom Maruška byla hodná, jako každé dítě zkoumá svět tak při chůzi trochu zdžuje a zlobí se, když ji na houpačte párkrát zhoupnete a ženete ji domů, chce si prostě hrát......Nakonec mi alespoň Marušku podával okýnkem v letadle na hřišti , aby se mohla klouzat na velké klouzačce. Na tomhle hřišti je totiž ještě jedna větší, přistupná jen po lanech a hodně točená, tam ji nemůžu jistit. Tohle je chvíle, než jsme šli domů, než jsem se já vysoukala z trupu dřevěného letadla, z kterého ústí houpačka. tak Marušku chvíli pohoupal, nechápu to, Místo nejkrásbějších chvílí, kdy si může hrát s dcerou sedí nakrknutej na lavičce, když je nádherné počasí a chce jít domů....
0 komentářů:
Okomentovat