Konečně Vánoce, klid pohoda a odpočinek. Rozhodla jsme se načerpat síly. Ráno pelešíme dokud to jde u pohádek. K obědu kdo chtěl měl bílou zelňačku. Pak jsme dali dáchánek, aby Maruška dlouho vydžela. Pak jsme se vydali k našim. Po cestě jsme potkali Maruščinnýho biologickýho tátu, veškerý styk spočíval v tom, že jí řekl „nazdar Maru“ po cestě bylo hnusně, pršelo, do včera bylo bílo, dnes lilo a zítra zas bude sněžit (píšu zpětně jak naschvál.
Stavili jsme se u Jindrovýho taťky na chvilku. Ten nikam nechce, tak to nelze sloučit. Pak jsme pokračovali k našim,s Maruškou si pouštěli lodičky a pak došel Jindra. Byla večeře , pohodička, v plném počtu, ne jako loni. Po večeři peciválek. Bez něj by nebyly Vánoce.Pak Maruška začala být nervozní, pořád nás krotila prstíkem u pusinky, že musíme být zticha ,abychom nepřeslechli ježíška :ODDDD to bylo nadšení , stejné jako loni , jen to ještě není zpracované a sestříhané. Rozzářená očička, no šak víte. Poprvé rozdělovala dárky, nosila mi je, já četla a ona roznášela. Když jsme dorozbalili šli jsme domů, s taškou nejnutnějších věcí od Ježíška, mezi mimi hlavně povlečení se Shrekem, které jsme museli hned povlíknout. Doma se konalo druhé kolo. Aby Ježíšek přišel i domů., tam něl dárky co si nejvíc přála . Kytaru a mrkacího tygra.Toho vytrousil na balkoně při odletu, už se smířila tím že ho nepřines, no ona hlavní byla kytara . :o))) ( Jindra pro ni šel 23. večer aby nebyla zklamaná) a ještě tu popleta zapoměl lucerničku jak pospíchal. Výsledek dne , totálně šťastné dítě.Já jsme je pak mučila u společných svíčkových fotek, ale já je pak chtěla. Bylo nádherně, klid pohoda násobená svátky. Mám báječnou rodinu.
0 komentářů:
Okomentovat