Dnes jsme byli celý den uvázané doma , protože měla přijít revize na plyn, hodina konkrétní psaná nebyla , jen od rána do večera. Mamča dnes jela do Prahy na radu k mudrům co si s jejími bolestmi rady nevědí :O((((( to co jí tam řekli se publikovat veřejně nedá, ale nechápu jak tohle vůbec může vypustit profesionál z úst :o(((( Maruška stále miluje svoji „kočiku“ miluju ten mír, když v poledne padne, chvíli před tím se mnou bojuje a opakuje „spinkat chci, odpočívat nechci“ a během chvilky je tuhá :o)))))
Revize přišla odpoledne a akorát po ní volala mamča, že to stihla na minutu z metra na bus. Revize vyřízena, tak jsme mohli z domu a babička žehlila, to dělá u nás ona, protože ráda pomůže a o dvou francouzských holích si prostě k tomu sedne a vyžehlí. Protože se někam přesouvat je čím dál větší usilí a takhle je ráda, že pomůže. Ještě tam měla kus hromady, tak jsme se domluvili a vyrazili mamče naproti k autobusu, neb i taška, kterou nemusí nést je pro ní neskutečnou úlevou a po těch procedurách, co stejně nikam nevedou je Maruška běžící naproti tou nejlepší medicínou. Já jsem aspoň cestou na autobusák oběhla vietnamské obchoďáky (jo až tak daleko už to došlo) a sháněla levnější plastovou tyč na ten sprcháč. No tyč stejnak neměli, jen Maruška byla unešená tímhle deštníkem pro panenky. Nemohla se od něj odtrhnout, páč stál jen 25, - kč, tak jsem jí udělala radost. No jak jí svítila očička, když jsem jí řekla , ať si jeden vybere. Vietnamské osazenstvo obchodáku bylo nadšené, Maruška poctivě, zdravila, děkovala, vše komentovala „maj zabalený“ a podobné hlášky. Deštník je teď top. A není pro panenku , hlásí stále „můj dešník“ Na cestě k busu se seznámila s holčičkou Liduškou, umí úžasně komunikovat, snad jí to zůstane, já tohle fakt neumím, a ona se svou upřímností to umí úžasně. Babičce běžela naproti přes půl nádraří, mávala deštníkem a volalala . „babiko, dešník mám, zapatili, krásnej je “ jelikož mamča chtěla nějaké jogurty v akci, tak jsme se stavili v Lídlu, je to přímo u cesty. A pak ještě v kovomatu, neb plastová tyč nesehnána. Není a nebude, tak jsem musela koupit tu kovovou za 80,-kč. Tam jsme potkali letité známé, mě snad naposledy viděli, když jsem byla o něco větší než Maruška. Teda myslím na návštěvě, jinak jsme se sem tam potkávali, ale už jsem je hodně dlouho neviděla. Pán mě chodil fotit, když jsem byla o maličko větší než Maruška. Mamča s paní zašly do obchodu vedle železářství , kde byly koupit nějaké kalhoty co tam měli za 60.-kč a já s pánem nějak přešla na mluvu o focení. Zajímal ho můj foták a tak jsme se nějak zažrali do tématu :o))) Nakonec jsme došli závěru, že ač on fotil mě, tak já jsem ho teď ve fotografickém vývoji předstihla. Prý budeme v debatě zas někdy pokračovat :o)))
večerní kocour v botách , v mých co mi do nich už teče, ale 7 let sloužili na jedničku…
0 komentářů:
Okomentovat