Dopoledne jsme šli na plavčo, Maruška byla opět nejšťastnější dítě.. ona a voda, to se doplňují, je to podvodní živel. V bazénu si vybrala v herně nového tatínka, toho co s ním před 14dny laškovala, ona tam zas čekal na svoje holky. Ptala se mě, kde je táta, já že prostě není, co jí mám vysvětlovat, že o ni nestojí ani aby ji viděl… no a ona na to , že táta druhej a ukazovala na pána. On a jeho paní mají holčičku odhaduju tak desetiměsíční. A když odešli tak Maruška skoro slzy na krajíčku a ptala se: „kde je táta druhej“ a „kde je děťátko“ Ani se jí nedivim, pán byl moc hezkej a přijemnej a hlavně si uměl krásně hrát s dětmi. Mě se dnes zdálo o Petrovi, že vypadadal jak mrtvola, barvu ve snu měl zeleno šedou a skoro žádný vlasy. No a dnes mi jedna známá povídala., že to viděla tenhle týden a že měl vyholenou hlavu, s prominutím jsem ho z ni viděla jednou tak před 8-9 lety a vážně jsem větší strašidlo neviděla. Copak o to no…. ale k tomu mi povídala ta známá, že byl celej nějakej zelenej. Úplně se bojím, aby se ho Maruška v neděli nebála, i když si myslím, že jako už podvakrát zase nenajde na tu chvíli na Marušku čas. A bude klid.
Babičky jely po obědě do Ohavče , aby se tam trochu vytopilo. Já jsem nacpala pod kočár co šlo, a co nutně potřebujem jako kolíbku a koníka Tonika, kterého jsem musela vypustit a tak Maruška kolem něho chodila a říkal mu, že je chudák. :o)))) Nechtěla jsem kvůli převozu věci i když jich bylo víc tahat auto, škoda benzínu a že se projdem a jinak by mě taky kočárek zůstal zase na sídlišti. Do auto je to teď na prd, když je obalenej sněhem. No ale stavili jsme se na policii, abych konečně podala to oznámení kvůli neplacení alimentů, neb mě na sociálce říkali, že můžu po 5 měsících . Na policii mi řekli, že můzu až po 6ti,ale paní se se mnou domluvila, že mi zavolá až bude mít na mě v březnu čas. Na fotce dveře kostela sv. Ignáce kousek od sídla policie.
No ale po cestě jsem zjistila, že vlastně kvůli zítrejšímu Ohavči auto potřebuju u sebe a ne na sídlišti , na ranní procházku to vidím bledě, my než se vykopem a je to dálka. Tak si Maruška dala svačinku , s tím že mi při oblíkání tvrdila, že „tyhle kalhoty neci pinavý“ já na ní, že jsou čistý, že je před chvílí svlíkla.. no a ona je stačila poblemcat pudingem i když ležely uplně někde jinde než jedla. Tak jsme navlíkli jiný a vydali se procházkou bez kočárku opět pro to auto. jelikož Maruška nechtěla moc chodit dneska , tak se půl cesty nesla, tak jsme to došli už za hodinu. Bylo půl sedmé, dostala jsem nápad a zeptala jsem se Marušky, jestli chce místo večerníčku sáňkovat a ona nadšeně že „sáňkovat, nevadí, ráda“ a tak jsme byli ještě na 3/4 hodinky sáňkovat a stihli jsme sjet mnohokrát kopec. Myslím že to bylo xxkrát lepší, než jet a mrznout v bytě od večerníčka do 8hodin, než začne ranč. Takhle jsme se zahřáli mnohem víc. Když už jsem chtěla pomalu končit tyk jsem se zeptala Marušky ještě kolikrát pojedem , řekla „sedum“ teď její oblíbené číslo. A tak jsme počítali 7 sjezdů, Maruška už umí krásně do deseti už někdy od dvou let . Pak ale už nechtěla jezdit,ale chtěla mě táhnout na sáňkách. Tak jsme to udělala tak, že šla z kopečka, já za ní brzdila a jela jsem za ní, aby měla radost, že mě táhne. A když už se to nedalo ubrzdit, tak jsem jo předjela a při předjíždění čapla a naložila na sáňky. Takže byla legrace. Moc se tomu zasmála. nechtělo se jí domů. Ale po sedmém sjezdu (z těch konečných jsme šli)
Pak jsme přijeli domu . Honem se vykoupali, Marušku jsem ustrojila, zabalila do deky a chleba k večeři se sýrem dostala na klín. Usnula po ranči. Na fotce je vidět nadšení jak nejradši chodí hlubokým sněhem, a to je ho tady trošku v Liberci už napadlo přes metr. Tak jsem to aspoň treochu vynahradila za to úterní válkeddo grando, dnes jsme byli skoro celý den venku.
0 komentářů:
Okomentovat