21.2.2009 Chleba

Ráno byla taková zima, že jsme přesnídali pár gumových medvídků, než se mám chtělo vylézt z pelechu. Dali jsme nějaké pohádky a pak teprve „kakajíčko“ Dnes Maruška snědla jen polívku v druhém ač ho chtěla se rozhodla ňimrat. Tak pak byla zaúkolovaná, že si b¨sebere, co poházela po zemi, ty těstoviny, protože s jídlem dnes zlobila a posbírá si hračky. A já že umyju nádobí. Byla hodná holčička , já domývala nádobí Maruška zavolala „maminko, uklizeno „ a tleskala ručkama. No zlatý ďouče. Fotka je z poledního spaní. Sice jich mám na dnešek dost,ale tak nějak jsem si vzpomněla, jak dřív spinkala častěji a těch něžných spacích fotek, teď už je to vzácné.. takže naše polední chvilka klidu v teplíčku.

Jakmile se Maruška probudila, tak chtěla jogurt, říká krásně, že „chci svačinku“ po měm jsme se ustrojili a jeli do Ohavče za babičkama a kocourkem. Mamča udělala Marušce velikou radost, postavila jí sněhuláka, ně že by nebylo príma stavět spolu, ale Maruška usnula v 1h, probudila se ve 3 a než se nasvačila a přesunuli jsme se, tak byli 4hodiny. To by jsme nestihli takovýho macka. Marušky byla nadšená ač zbyly jen dodělávky a zdobení. A focení, stačilo volání :“ má nosánek mrkvičku“ „knoflíky má“ „moje čepice „ jsem ji sněhulákovi půlčili , kbelík byl moc velkej.

Teď letí ty portréty, tak jeden..

Akorát přivezl babičku máš přibuzný Martin D. vzali si ji na chalupu do hor, kde mají chlebovou pec a dnes opět s dětmi pekli chleba. Bylo tam 40 lidí a babičku si vzali jako vrchního poradce. Neb doma dřív měli pekárnu, když ještě bydlela doma u rodičů a pečení chleba byla jejich obživa. Miluju její vyprávění o tom, jak se pekl chleba…..

Víte jak slastně chutná čersvej chleba , který voní opravdickou chlebovou pecí a né tou elektrickou… ten byl, škoda ho čímkoliv mazat. Vlažnej chleba to je slast….. Fotografický plány byla úplně jiný, chtěla jsem fotku , jak babiččiny vrásčité ruce drží bochník a nebo krajích chleba, ale babička by pro tohle pózování neměla pochopení, tak aspoň takhle….

Maruška si užila kocoura a babiček, a nastalo velké loučení i se sněhulákem. To ho hladila a říkala mu „sněhuláku ahoooj“ Držela ho u toho za ručičku. Vím že skou fotky za světla, ale tady se mi zase líbilo to kontrastní pozadí z té tmy a ta vykřeněná se mnou, pro dokumentaci, jsem do toho sněhu pěkně zahučela, snažíc se přidřepnout do té vrstvy , jsem skončila s nohama nahoře. Maruška hned hlásila „maminko upadla „ Večer při koupání jsem řešila vychovný problém, fakt hovadina,ale musela jsem se u toho vážně smát. Maruška si strkala do pipky pěnového ptáčka, tak ji vysvětluju, že se tam nic nestrká a ptáčkové už vůbec ne. No nechci jí lhát, nesnáším, to, ale jak jí tohle vysvětlit……