10.3.2010 Poprvé v cirkuse

Konečně cirkus, Maruška hned hlásila že byla hodná . Na cirkus se klepala. Díky autu zabraňujícímu mi odpočit k bance se mám povedlo udržet Jindru švorc aby za nás zas neplatil, vždyť je to zlatíčko a platí za nás i co nemusí a teď už konečně občas něco můžu i já. Predevčírem jsme našla na zemi cestou z práce dětský volňásek a tak mi to vyšlo aspoň o 140 kaček levněji. Do cirkusu jsme vtrhli mezi prvníma, po zkušenostech za účelem urvání místa bez sloupu. Maruška vydržela čekat jak přibytá. Myslím že tam nadšenějšiho diváka neměli, jak jsem se rozhlížela. Byli tam stejně velké děti ,ale Maruška stála nadšeně na nejzadnější lavici a s muzikou tleskala a tančila. O přestávce jsme ji zaplatila poníka na jízdu. Měla snad jedinou připomínku „Maminko ten klaun nepozdravil“ Po představení se děti mohly svézt na velbloudovi. Maruška už mluvila doma o tom, že ji sveze aniž by to věděla, pak mohla a tak se hrnula. Jindra ji na to vyhrabošil všechny poslední drobný po kapsách , akorát to dalo , jen aby Marušce splnil přání. Jenže když k němu přišla Maruška blíž, při své výšce byla velbloudovi tak nad kolena.. to ji připadal moc velkej a začala se bát. Tak nám jízdné vrátili. Přesně jak jsem říkala, jen co vyjdem ven, bude se chtít odvážně vrátit, protože jiný děti jezděj. Přesně tak , jenže velbloudi už byli pryč a tak až do usnutí mlela Maruška o tom, že nestihla velblouda. :o))))) Jindra jí koupil za ten poslední peníz aspoň balonek. Nazpátek jsme se stavovali v bankomatu a Jindra chtěl přibrzdit u Kaufu kvůli rohlíkům pro tátu. Maruška hned v autě spustila,že jedem, že tu strejdu necháme, že přijde za náma. Už jsem o tom přemýšlela dřív, že chce vždycky Jindrovi ujet jen u Kauflandu. Jinde počká. Tak jsem se jí ptala, proč chce ujet strejdovi a ona mi normálně řekla „ Bojím se že přijde táta“ (my ho tam většinou potkáme) když ho tam potkáme tak se uvítají rozloučí , otázka 5 minut. Nikdy ně nenapadlo, že ni v tomhle věku řekne tohle. Ona která každého zdraví, i lidi na ulici a ptá se jich „ Jak se jmenuješ, kde máš děťátka, kde bydlíš a kolik ti je?“ Pak řekne že je Maruška …“ rozloučí se a jde. Už jsem myslela, že je v pohodě, když ho potkáme tak prostě v klidu a ona mi řekla tohle. V tý dětský dušičce to asi zůstalo hluboko a asi už uvažuje víc a začíná brát svůj rozum, jinak si to nedokážu vysvětlit. Protože nikdo jí nic nevypráví. Na co připomínat…..