Dnes jsme se vydali obrazit potřebné v pojišťovně a vybrat do bankomatu páč je začátek měsíce tak najíždíme na novou dávku. Mormálně časově to vychází tak na dobrou půlhodinu cesty. S Maruškou nám to dalo přes dvě. Když jsem potřebovala jít tak šla čtvrt krokama. Když jsem potřebovala aby postála , třeba než vyberu, tak mě zdrhala a to že daleko. Do kopce u II.ZŠ šla jak důchodkyně. Každý 3-4tý krok se zastavovala a vydýchávala až se jí ramínka třepala a strašně se u toho pak hihňala. Jestli někde viděla nějakého důchodce , jak nemůže vylézt kopec, nevím. Ale teda kdyby jí nebyly 3 a čtvrt a to nemá nárok, tak jí to věřím, jak to bylo reálné.
1 komentářů:
Hlavně když je Maru v pohodě...
Okomentovat