Maruška měla 38, ale venku už hřeje sluníčko. Navlíkli jsme nový pončo co dostala včera od bývalé spolupracovnice mamči a do kterého se zamilovala. A vzali jsme to autem pro opravený dvd přehrávač aby nemocníček nelítal venku a babičky si trochu oddechly a já aspoň něco zařídila. Jelikož jsme ještě před odjezdem dlouho sháněla kalhoty, neboť mi mamřestráky ruply stářím na místech ve společnosti se neukazujících tak jsem potřebovala . U nasich jich moc nemám a hlavně to neví doma a občas nemužu něco najít, protože kam to položim tam to nezůstane. S hledáním kalhot utekl čas a já zjistila, že to domů už nestihnem , chtěla jsem tam vzít materiál ně věnec o víkendu kvůli stehování jsme ho nestihli vyrobit. Tak když už jsem tahala auto kvůli krátké cestě kvůli stavu Marušky, tak jsme zajela ještě jednu pidi cestu a zastavila přímo u rybníka. Sluníčko začalo doslova péct atak jsem vyhlásila malou zdravotní prochajdu po hrázi a cestě u rybníka, jen podívat na kačenky. Do Marušky jakoby střelilo, vyběhla protipovovodňovej kopec, z něho hned dolů , a hned do bláta. Neposlouchala vůbec , zadržená energie, no. Boty měli o dvě kila víc každá, rifle byly jak prase,ale Maruška štastná. Dokonce suprově pózovala a chtěla fotit. Já byla ráda že aspoň ulovím jarní fotku na pohledy velikonoční. Jenže až při odchodu jsem si všimla, že tím lítáním se jí svezla bekovka do očí a že vypadá jak…. No nebylo to no. Prostě její prstýnková ofina nebyla. Tak snad příště opáčko. Po návratu domů jsme půl hodiny myla boty,ale zato mám konečně sluníčkový fotky.:o))))
0 komentářů:
Okomentovat