Dnes má Barunka narozeniny a dostala ten nejkrásnější dárek. Vůbec není hmatatelný a malinko jí ho závidím. Třeba jednou, už kvůli Marušce to bude taky tak :o))
Je středa, tak jsme šli cvičit. Maruška po cvičení volala na jednu holčičku . Ona stála na schodech o patro výše. „Jak se jmenuješ? „ Holčička z vrchu ji odpověděla „Natálka…“ příjmení jsme zapomněla. Nevím jestli ji Maruška neslyšela, nebo nevěděla,že Natálka je jméno a tak vážně povídala „ ona mě asi neslyšela“ :o)))) No pořádná kecka to je.
Mamča mi vyprávěla , že mluvili o tatínkách. Protože Maruška se sháněla po strejdovi. A tak jí babička vyprávěla, že strejda je v práci. Že maminky a tatínkové chodí do práce, aby mohli děťátkům mohli něco koupit aby měli za co jíst. Tím došli k tomu, že tatínkové jsou Ti co se o děti starají, dávají je spinkat, kupují jim dobroty. Maruška se najednou zeptala sama od sebe na tátu. Tetzokrát opravdu jednou na toho svého. Ptala se jestli taky pracuje. Na to si během chvilky odpověděla sama. Zamyslela se a smutně povídá. „asi néééé“ a tím skončila.
1 komentářů:
Já myslím, že maruška už vlastně toho pravého tátu má...:-) že není biologický, zato pravý časem pozná...
Okomentovat