Ráno bylo zvláštní a dalo mi zabrat. Naskytl se mi pohled co je jak dělanej na fotku a vyfotit nejde….tak jak je. Ještě tma a v modré mlze nasvícené stelem záchranky se u kraje silnice motaly asi 4 tmavé postavy jedna seděla. Motorkář porazil chlapa na přechodu pro chodce. Motorka ležela na středním pruhu. A mě se vybavilo zase znova všechno měsíc staré. Zase jsme si vzpoměla na Bohouše, na ten smutek všude kolem co zůstane. Na Diny….prostě tyhle příběhy co jsou dílem okamžiku. A následky zanechávaj navěky :O( I v práci jsem dělala kraviny. Dávala jsem jiný hříbky a byla jsem přesvědčená že dávám ty co svítej a ani jsem o tom nevěděla, když jsme v tom pak zpětně dumala tak jsem v ten okamžik zase byla v té ranní mlze a u zmáčených tváří slzami…
Bylo mě mizerně celej den, fotka jen nouzovka,takhle Maruška teď strašně ráda chodí,něžná holčička no…
0 komentářů:
Okomentovat