1.9.2010 poprvé do školky

Tak nám to nastalo a takhle to bude ještě tak 15let. První září a nástup do školních zařízení. Dnes poprvé do školky. Poseděla jsem chvilku s holkama, protože kdybych doma bloumala v tom tichu , tak bych za tu půlhodinu do 7 na kdy měla Maruška nařízeném budík usnula vestoje v tom tichu. Došla jsme těsně po 7 a Maruška už lítala ustrojená v sukýnce a hlásila, že jde do školky. Zamáčkla si svého prvního budíčka. V půl osmé jsme vyrazily, byla zima, tak jsem natáhli ještě pončo. V půl osmé jsme vyrazily a pěšky, ně že bych nemohla autem, vůbec když nemůžu po noční došlápnout na chodidla,ale aby se Maruška naučila šlapat a nezkoumat každou kytičku a každého broučka cestou do školky, když se pospíchá. Po cestě jsme nabraly Jindru. Maruška si sama vyžádala , aby ji tam odved strejda, a tak ač měl jiné plány po ránu , tak s náma šel. Maruška šla nadšeně. Mě by málem nechala v šatně, aniž věděla kde má třídu mě říkal už v šatně ahoj a chtěla abych šla. Bála jsme se žer spustí s dětmi jež tam brečely,ale jen se ptala proč brečí. Po odpovědi, že jsou tu taky první den a že se bojí víc než ona jak to zvládnou naštěstí neotočila. Mohla jsem si vymyslet cokoliv, žen je bolí třeba koleno, jenže já neumím lhát a nechci aby to Maruška dělala. Zatím se přizná úplně ke všemu, k tomu co provedla, doznání je polehčující okolnost, že :o) Pak jsme si šli s Jindrou dát rychlý kafčo a on pak šel půjčit káru tetě Marii. Bylo mě divně ve školce, Maruška mi dala pusu a když jsme ji chtěla vyfotit, tak už ani nezvedla hlavu. Učitelkám jsem vysvětlila jak je to s jejím biologickým tátou, že prostě nevydávat, kdyby náhodou někdy přišel a pokusil se jí vyzvednout. Vždycky vyhrožoval, že ji unese, co kdyby čekal až bude přístupnější . A kdyby….kde bych ji pak sháněla, na lavičce ve skupince popíjejících bezdomovců, spát půjde pod most… nejsem pro bránění styku tátů s dětma, ale ten náš případ je prostě extrém. Za celý 2 roky ji nekoupil nic jen jedinej dárek, když ji ho chtěl předat řval na mě do telefonu „tak mi ty p….o řekni kdy se sejdem“. Maruška má dny , kdy se ho strašně bojí. Po poslední puse, kterou dostala minulý týden mi pořád tvrdí že zlobivej táta smrdí, pusu si utřela rukávem chuděra. Až dostojí svých povinností jež se s prvním zářím navýšily na 72 000 , tak budeme něco řešit….

Jindra odešel a já nevěděla jestli nejsem divná, nebylo mi vůbec smutno, že je Maruška pryč, možná to bylo únavou, protože vím že se budu trápit každé dopoledne při odpolední, kdy ji tam ráno odvedu a místo toho abychom se užívaly , budu sama. A uvidím ji až večer spinkat. Byla jsem asi strašně utahaná a tak nějak jsem tušila, jak ji znám, že to zvládne. Že je společenská a místo aby brečela , že se prostě začlení a bude spokojená, že je z dětmi. Vše jsme ji náležitě vysvětlila, o tom jak tak bude obědvat a pak spinkat a pak si pro ni někdo přijde. A že to tak bude každý den…na co jsou školky, když jiní rodiče pracují a nemají babičky jako ona, aže se tam připraví na školu, kde se pak naučí číst, jak chce , aby si mohla číst ty pohádky sama, jak by ráda. Vzala tak neskutečně rozumně, že já byla prostě v klidu….

Čtyři tři a půl hodinky jsme se prospala a pak pro ni vyrazila. Ze třídy ještě jakš takš,ale jak jsme vyšly na zahradu musela jsem ji honit. Hulákala, že tu chce ještě chvíli být .

Pro mě krutý ,ale lepší než slzičky….Slíbila jsem ji zmrzlinu, myslela jsme v pekárně, zapomněla jsme že u Kaufu maj taky , byla tam dřív jak já a vyskakovala tak vysoko, že musela být do tý boudy vidět :o))))) Než jsme došli k našim, tak se na kopečku stihla počůrat až ke kolenům, už se jí to tak moc nestalo dlouho, prostě si řekla a neměl čas na mě počkat, jelikož měla punčošky, nezvládla to sama a tak z velký slečny v růžovém a bílých punčoškách bylo zas mimino, co bylo počůraný až ke kolenům…..

U babiček vylíčila zážitky , pobyly jsme spolu a já se pak šla dospat…