Maruška se večer zmínila, že jsme nejeli vláčkem. Což měla pravdu, úplně jsme to zazdili. Ráno spala jak špalek potom náročném dni. Tak jsem ji prostě nechala spát,odhlásila ji ze školky, sice nám propadne oběd , ale společnej čas je přednější a já se budu aspoň o chloupek líp adaptovat… i když mám pocit že na to nevidět Marušku si nezvyknu. Pak jsme společně posnídaly a vyrazily do města. Potkali jsme dědu, ten s námi strávil většinu dopoledne. Svezli jsme se pohádkovým vláčkem po náměstí a Husovce, to byl pro Marušku zážitek. Projela se na kolotoči,poskákala si na skákacím hradě, snědli jsme spolu jednu vatu cukrovou. Došli si pro lítací balónek… Pán Marušce nabízel, jestli chce omalovánku a nebo balonek, ač celé dopoledne mlela o balónku, vzala si omalovánky. Tři metry od stánku jí to došlo a tak tam šla omalovánku vrátit a vzala si balonek, s ním se vyblbla celé odpoledne, zvláště když doma držel u stropu a mohla mu skákat po šňůře. V novém automatu na Husovce jsme si poprvé natankovali farmářské mléko, já osobně jsme se s ním přivedla do chuťového orgasmu, protože chutná jako dojené. Ne ty mrtvý paskvily co lejou do krabic. Maruška se ho nemohla taky nabažit. Celou cestu k našim upíjela mléko s do večera zdolala skoro celej litr. Volám vivat, tohle mi chybělo. Já tak ráda vzpomínám na časy, kdy jsme chodili k Brusákům pro mlíko,nebo dostávali od Janičky z hor. Prostě mňam. S tím nadojeným čerstvě je nesrovnatelný taky,ale aspoň něco. Pak už mě čekala jen práce.
0 komentářů:
Okomentovat