Konečně nadešel ten den 9 měsíců jsme cpali 1kk do zařízené 1+1 při práci, věčných přesunech jen na chvilku domů. Vím že to asi mělo být rychleji, jenže jenže no. Po práci si člověk naplánuje , že si sedne na půl hodinka ke kafi a nezvedne se hodinu a půl páč je hotovej a užívá si dětí. O víkendu to bylo v sobotu uvařit, odpoledne na chvíli ven aby Maruška nebyla celý den zavřená. V neděli dopoledne plavání, příjezd před obědem, odpoledne pokud jeden z nás má noční což je dva týdny ze tří , je nějakej klidovej režim a žádný velký čoro moro aby ten druhej v noc přežil. A víkend v čudu. Člověk udondanej z práce si chce aspoň občas užít volna, tak nějakej decentní výlet. Dovolenou jsme si užili jako dovolenou (teda aspoň půlku) to zas jo. Občas když už došlo k akci tak zas nejaký komplikace v silách, organizaci, nedomyšlení (třeba týden věšení poliček kvůli převrtané elektrice) Ale co už je hotovo. Na 9hodinu jsme vyrazily s Maruškou do bytu. Měla jsme v plánu ještě stihnout vyfotit ten úplně prázdnej byt, tu nudli v který jsme mrzly rok . Do toho volal Jindrův taťka a půl hodiny hovoru, no známe, nestihla jsem to. A když tak dumám v historii svých kvant fotek , z bytu skoro žádná není. Ubíjel mě tam ten členitéj terén v jedný místnosti nacpaný všechno co člověk potřebuje, sice uklizeno, ale členito. V zimě šílená zima, v noci vůbec. Přes den tam bylo 15, na spaní jsem se klepala až zalehnu na elektrickou podložku vyhřívanou. Maruška ač měla beránkovou peřinu a přes den lítala doma v tričku a punčochách (sama se odstrojila a byla zdravá jak řípa) tak se m noci stěhovala ke mně na ouzkej gauč. Čaje jsme vypila na litry každou noc. Moc jsme tam nepobyli neb jak jsme mohli jsme se šli ohřát třeba k našim. Ale zase byl blizoučko Jindra, když už se nám do života přilup a tak bylo o mnoho času víc se poznat a trávit ho spolu. A to tuze pomohlo.
Takže dnes v 9 ráno jsme odevzdala klíče. Bez konečné fotky té studené nudle, páč mě zdržel Jindrův taťka. Stihla jsme vyfotit jen ten můj mega balík klíčů před odlehčením :o))) Akorát jsme se trochu rozčilovala proč po mě paní z bytáku chce odevzdat bílej dřez, když tam byl smaltovanéj otlučeném pomalu na plech , čemuž žádný čistící prostředek nepomohl a šedá žluť byla jeho součástí i po útoku sava. Zvonek nezvonil tak proč by měl zvonit teď … on spravovanej byl, ale pak zas nezvonil. Takže asi tak :o)
Pak jsme s Maruškou zajeli na ČEZ. Sice jsme původně myslela, až při ranní, když maj ve středu dýl, jenže oni 4.10. měli rušit pobočku, což bylo pondělí a paní mě zve na středu ..heh…Tak aby to nedopadlo jak u plynáren…
Cestou zpět k autu jsem koupila Marušce za pár šupů v hraboši úplně zánovního suprovýho plyšáka. Tučňáka v čepici s vyplaženým jazykem. Jelikož jsem parkovala zrovna před Halířovýma. Tak jsem nakoupila pečivo na víkend a větrníky ke kafi, lepší nemaj široko daleko, prostě OSLAVÁÁÁÁÁ.
Pak jsme je odvezla do Ohavče, dali jsme si tam kafe s větrníkem, uvařili rychloběh a já valila do práce.
1 komentářů:
myslím, že stýdkat se vám nebude...bude vás hřát i láska:-( držím palce, a´t je to ten nejlepší krok do nového života!
Okomentovat