Ráno jsme se domluvili,ale špatně pochopili. Byli jsme na plavání jako tradičně a po něm jsme jeli nakrmit hladové svítící oko nádrže. Cestou okolo rybníka jsem zjistili, že výlov skutečně je. Taťka to měl zjistit, jenže jak bourají Družbu není už kde, Stará pivní drbací parta se rozpadla. Žádná hospoda není tak blízko a tak rodinná aby se tam většina štamgastů stavila v podvečer na jedno. Večer jsem mu volat nemohla to už spí, ráno zase ještě spí, když jedem na plavčo tak jsme to zjistila až pohledem. A protože jsme se špatně pochopili, Jindra mezi tím šel ostatky zpátky domů. Oželela jsme poslední zátah protože jsme nevěděla,.že je poslední a honem jsme pro něj jeli, chtěla jsem abychom byli spolu, abychom nemuseli pospíchat za ním z výlovu, protože po tom týdnu jsme celý ustýskaný jak jsme se neviděli. Jenže Ťapina na výlovu vyváděla tak, že musel stát až daleko od kádí. Maruška se po něm pořád sháněla ,ale zároveň otamtud nechtěla, pořád chtěla vyzvedávat, musel jsme ji přenášet přes bláto tak jsme moc fotek neulovila. Miluju výlov jako reportážní foto, poházené lahve od rumu, promrzlé ruce svírající hrnek či teplou polívku. Dnes teda bylo vyjímečně nádherně. Tak mám jen pár fotek s hromadou přepalů , jak Maruška šťouchá do kaprů dvěma klacíky :D S řevem jsem ji dostala k autu, protože jsem musela vařit abychom se odpoledne ještě někam dostali. Doma jsme pak trhala rekordy. Čočka lagriska je sice kvalitní ale vaří se neskutečně dlouho, tak jsem u toho ještě stihla švestkovou metynku.
Po obědě jsme vyrazili k bučickému mlýnu, protože mám slerozu jak čepici tak jsme po cestě nabrali Barunku s Terezkou kvůli navigaci a než jsme dojeli k mlýnu tak byla tma a nouzově jsem tahala 50tku, otvírala clonu a zvedala iso. Tak aspoň pár srdečních šumáků. Pak jsme u holek dali kafčo, po něm vyzvedli mamču z Ohavče a domů dorazili až někdy v 9 večer, prostě dnes byl akční den.
0 komentářů:
Okomentovat