Jelikož jsme bez auta tak jsem poprvý jela z práce busem abych mohla hned na autobusák . pro Marušku do školky a rovnou domů abychom ušetřili. Naši už měli uvařeno a nechtěli mě a hlavně Marušku ošidit a na ně to bylo stejně moc, tak mě taťka čekal na autobusáku a přines mám pečenou kachnu. To servis z lásky. Taťka byl i šťastnej, že muže se mnou pro Marušku do školky. Prostě se mu stýská, když ji ráno odvedou a vidí ji až večer :o)
Ty dlouhý cesty domů maj taky něco do sebe. Sice je to s večerní únavou o nervy občas, protože udondaný dítě nejde, kručí, ale někdy to zmákla fajn. Máme si čas povídat , teda píšu blbě, my si hrajem pořád, mluvíme pořád. Jenže Maruška má pořád něco na práci, tak řeší to . Když jdem přes město, nemá s sebou hračky a nic tak mě povídá o úplně jiných věcech, vzpomíná si na zážitky. Co já se za ten týden bez auta dozvěděla za věci :oDDDD
Vyprávěla mí, že jim paní učitelka ukazovala shořelý koš, nějaký vandal ho zapálil. Tak se jí ptám „vy jste byli venku? „ a Maruška že jo, dozvěděla jsme se, že dál nešli, protože neuměli chodit řadě . Asi trénovali okolo školky , aby tu bandu prťat naučili chodit ve skupině. Maruška mi řekla, že ona a Saša neuměly chodit v řadě. Když jsme se vyptávala, tak mi řekla že ostatní děti to uměly , jen ona se Sašou ne. Pak mi řekla, že nechce chodit se Sašou v řadě,že má radši chlapečky.. takže nám to začíná…
Pak se ještě nejvíc dozvím večer ve vaně , to byly hlášky, jenže jak nestíhám psát brzo , tak mi to vypadne :O( Takový miloučký detajly co za pár let rozněžní tvář :op
1 komentářů:
Jo..chúze v řadě nám zatím v práci taky nejde..mám pár adeptů, kteří se to myslím hned tak nenaučí:-))takže Maru se Sašou nejsou samy:-)))
Okomentovat