30.12.2009 Náplastník

Ťapina….jednou hodná a klidná :o))) Maruška si vyndala ze špajzky konzervu načatou kilovku , vytáhla si lžíci a šla ji krmit, to Ťapině nevadí, ta by žrala nejradši stále masíčko. Ale řízla se o konzervu. Šli jsme jí to čistit kysličníkem s tím ať se nebojí, že to trochu štípne. Tak byl trochu poplach že néééé. Ale když jsme začali lít, byli ticho po pěšině, sledovala jak to pění :o))) Pak jsme dali náplast. Poté se projevila jako její táta , jedna z vlastností kdy po každém píchnití pokud to šlo si hned bral neschopenku. Maruška najednou nemohla sedět sama na záchodě „protože mám náplástíček“ neuměla najednou komín po velký, protože má náplastíček…nemohla jíst, protože měla náplastíček :o)))) Tenhle rys vystupoval tak jasně, náš přistup byl bez kompromisu , snad ji to přejde a pochopí, že to nic není :o)))))

Maruška s mlíkem fakt netroškaří…..

K obědu jsme se snažili !udržet standart“ jak říká Jindra a pekla jsme kačenu. Jak byla v akci za 43 korun kilo, tak koupil čtyři, takže jsme v půlce :o))) Jelikož po svátcích zbylo spousta skorotvrdých rohlíků tak byla příloha žemlová nádivka. Mám jí strašně ráda a teď mi ještě připomíná strejčka z Bělé, dokud tu byl, a ještě mohl jezdit sám, svým béžovým polským Fiatem , tak babička často kvůli měmu dělala tuhle nádivku, ale s masem přímo vevnitř.

Po polední sieste jsme jeli k Jindrovým známým, něco pomoct na PC a dát si kafčo. Marušce se tam tak líbilo, že při odjezdu měla normálně hysterický záchvat, že s náma domů nepojede. Že zůstane tam. A to neměli doma ani děti. Nedala si to vysvětlit po dobrým , že tam nemuže být, že zas někdy přijedeme.. ze schodů jsem nesla řvoucí hysterické dítko jež nechtělo domů. Když jsem jí naváděla,n nejcitlivější téma, že by už nikdy neviděla ani babičky, tak odsekla „nechci už vidět babičky“ a celou cestu jsme poslouchali „nechci s váma, nechci maminku, nechci strejdu, nechci Ťapinu“ hádejte kdy nastal obrat :o))))) když jí skočila Ťapina do náručí…