18.12.2009 Stíhání...

Dopisuje s týdenním skluzem a zjišťuji jak mám v hlavě prázdno, jen krásný pocity zůstaly…a pár Maruščiných hlášek, tak se vám je pokusím spolu s fotkami přinést …

Vím že jsem měla v plánu slepovat cukroví, jenže s balením k Jindrovi a tak si vzpomínám, že jsme k němu nakonec ten den dorazila poměrně pozdě a vyštavená, že vím, že na lepení nedošlo.

Teda mě to nedalo.. ne že bych musela všechno zdělovat do detajlu , ale mě nedala ta moje hlava děravá , že by to bylo tak strašný že si nepamatuju co bylo před týdnem a po hlubokém ( dlouhém ) přemýšlení jsem na to přišla.

Já si totiž byla vybrat dárek o Ježíška Barunky. Poprvé v životě jsem byla na kosmetice. No já jsem takový „zemědělský synek“ ale bylo to teda příjemné.. jenže se to neobešlo bez komplikací :o)))) Doma jsem nachystala nějaké věci na víkend a prostě to měla tak akorát sednout do auta a odvézt Marušku k našim , jenže jsem ukurtovala Marušku , chtěla startovat a nic…mrazy vykonaly své…takže byl nasazen plán Bé, termín na kosmetiku jsem ulovila poslední před Vánocema . PO Novém roce to bude fofr a nevím sama jak to bude, tak jsem se rozhodla za každou cenu to stihnout, já budu mít po starostech kde vyladit termín po novém roce a hlavně, se budu s návratem z práce klepat na své dva miláčky a ne ještě bát někde sama. Takže ač mě kosmetička řekla, že se jí to zdá moc složité, já vím, že když se chce tak to jde :o)))) Nastalo rychlé tempo, vyložit auto, nasázet to pod kočárek , opřít se do bot , v klusu zavolat našim , jestli by taťka nedošel tam a tam, vyzvednout Marušku, že to zatím zmáknem spolu :o))) No dorazily jsme 2 minuty po tom, co jsem byla objednaná. Maruška se hned ptala jestli je ten koláček po mě, můžu si vzít :o)))))) no a ještě v bundě si vyjednala to, že jim tam sní cukroví. Měl jen ochutnat, jenže jí dá každý pomalu první poslední a tak zmizelo hodně kousků :o)))) Vykládala si s paní kosmetičkou. „proč maminku mažeš? „ „aby byla hezká“ (odpověděla si sama) „co jí to děláš“ „proč jí to děláš“ „můžu se podívat“ „můžu ti pomoct“ no myslím že tam takovou zábavu dlouho neměli a nebudou mít. Nejdřív jsem myslela jak to bude, protože byla taková zima, že Maruška ač nabalená pobrekávala že ji bolej nožičky a to má boty teplý. Ale tam se rozkoukala a pobavila všechny. Cestou domu jsem obešla pár krámků a poštu. Maruška spinkala. Dali jsme si kafčo a já pak po cestě domů nakoupila věci na plnění cukroví a doma dobalila tašky na víkend. Mrzlo a byly závěje a mě bylo divný že mi nejede naloženém kočár a já zjistila, že je úplně prázdnej. Takže z toho byla kondička. Takže jsem k Jindrovi dorazila tak akorát zralá na kafe a sednou na zadek. Nakonec to tak dopadlo. V klidu jsme udělali k večeři kaši a k ní párky a jediné fotky z toho dne pocházejí z večeře…byla plná okřikování. „Ťapino dolů a ty Maruško jí nekrm“ ale jeden nestřežený okamžik, kterého Maruška využila se povedlo zvěčnit. Fakt nevím kterou vybrat.

A večer jsme Marušce představili kouzlo prskavek...