Ráno v práci, víkend krátkej a já KO. Když jsem přišla z práce, čekala tam na mě Bára s Terezkou. Už jí je měsíc a je nádherná. Chtěla jsem si pochovat a zase jsem to nedala. Když jsem viděla jak ji Maruška obskakuje, pořád jí držela za ručičku. Zkoumala jí nožičky, obdivovala jak jsou maličký.. chtělo se mi brečet. Vím že ten mimísek v plánu je, za pár let. Jenže se bojím, jak moc to ta léta zkomlikujou , zda se vůbec dočkám. Maruška by byla užasná velká ségra. Pak jsme jeli na kafčo k Jindrovi.
pondělí 15. února 2010
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentářů:
musí to vyjít..nebuj..koukni na mě..starou macechu:-)
Okomentovat